Poslední věc: foťte v době, kdy Měsíc není v úplňku. Právě kolem terminátoru vycházejí krátery plasticky díky dlouhým stínům. Úplněk je plochý a nudný. Naplánujte focení na fázi mezi prvním čtvrtěm a úplňkem, případně po úplňku. Výsledek se pozná na první pohled – reliéf je vidět, ne jen světlá koule.

Rekonstrukce jádra v panelovém domě zpravidla zmenší koupelnu na plochu, kde se každý centimetr počítá. Právě proto se vyplatí vyřešit spádování dřív, než se položí první dlaždice. Rozhoduje nejen o tom, kam poteče voda, ale i o tom, jak vysoko bude prah, jak hluboká bude vanička a jestli se při každém sprchování bude voda hromadit u dveří. Špatně navržený spád se nedá opravit jinak než rozbitím podlahy.

Jak se teplo dostane z hloubky do zásuvky U hlubokých vrtů se do podzemí čerpá voda, ta se ohřeje na páru nebo horkou směs a vrací se potrubím na povrch. Pára pohání turbínu, ta generátor a elektřina odchází do sítě. Zbytek tepla se použije k vytápění. U mělkých vrtů funguje jiný princip: voda cirkuluje v uzavřeném okruhu, předává teplo do tepelného čerpadla a to ho zvedne na použitelnou teplotu pro radiátory nebo podlahové topení. Rozdíl je v tom, že elektrárna potřebuje teplotu řádově vyšší než jedno rodinné čerpadlo.

Hloubka je druhá věc, která rozhoduje o použitelnosti. Na monitor potřebujete alespoň takovou vzdálenost, aby se dal zaostřit bez předklánění. Když je police mělká, monitor nepřibližujte k očím, ale dejte ho výš a mírně sklopte. Tím získáte odstup i v úzkém prostoru. Klávesnici naopak umístěte níž, ideálně do výsuvné desky. Tím se oddělí rovina rukou od roviny očí a zmizí tlak na ramena. Právě tuhle výšku lidé nejčastěji šidí a výsledkem je kout, u kterého bolí záda po dvaceti minutách.

Typická chyba je nastavit filtr příliš obecně. Když dáte pravidlo na celou doménu, může vám do složky propadnout i důležitá zpráva od nadřízeného. Vždy filtrujte podle konkrétní adresy nebo podle předmětu, a jednou za čas složku zkontrolujte. Stejně tak šablony: pokud zní příliš úředně, působí to chladně. Pište je lidsky a vždy je před odesláním projděte, ať neposíláte nevyplněné zástupné znaky.

Většina lidí otevírá e-maily průběžně celý den. Každé upozornění je přerušení, po kterém trvá i několik minut, než se vrátíte k původní práci. Řešení není v tom psát rychleji, ale změnit režim: místo neustálého přepínání si nastavte dvě až tři pevné doby denně, kdy e-maily vyřídíte najednou. Stačí vypnout zvuková i vizuální upozornění a zavřít okno pošty. První den to bude nepříjemné, do týdne si mozek zvykne a celková doba strávená nad schránkou klesne často o polovinu.

Třetí možností je „Barevné běhy”. Rozmístíte po prostoru papírky čtyř barev. Děti běží na povel k barvě, kterou zavoláte. Nejdřív pomalu, pak přidáváte. Kdo doběhne poslední, nejde ven, ale dostane za úkol hlídat čas nebo počítat kola. Tady je častá chyba: snažit se z toho udělat soutěž o vítěze. Ve družině to končí hádkou. Lepší je hodnotit jen to, jestli se všichni zúčastnili. Papírky pak děti samy sbírají, čímž se přirozeně uklidní před odchodem domů.

Hry, které zvládne i ten, kdo se bojí pohybu První hra se jmenuje „Sochy a signalizace”. Děti se rozptýlí po prostoru a chodí, dokud neuslyší signál. Na tlesknutí udělají sochu – ale ne ledajakou. Předem určíte, že socha musí být v podřepu, v předklonu nebo v rovnováze na jedné noze. Kdo se zapomene, jde na nádraží a v dalším kole dostane roli rozhodčího. Výhoda je, že pohyb zvládne každý a nikdo není vyloučen natrvalo. Pozor na to, aby signálů nebylo moc druhů. Tři stačí. Víc jich děti mate a začnou se ptát místo aby hrály.

Začněte tím, že prostor rozdělíte na tři zóny. První je klidová, kam se dá odstoupit bez vysvětlování. Druhá je hlavní hřiště pro hru. Třetí je „nádraží” – místo, kde se čeká na další kolo. Tohle rozdělení zabrání nejčastějšímu problému: děti, které vypadnou ze hry, se začnou nudit a rušit ostatní. Když mají kam jít a co dělat, vydrží i ti, kteří právě nehrají. Zároveň platí, že čím menší prostor, tím kratší hry. Na chodbě nebo v menší třídě se osvědčují hry na reakci, ne na běh.

Island leží na Středoatlantském hřbetu, kde se severoamerická a euroasijská deska roztahují od sebe tempem kolem dvou centimetrů za rok. Tento pohyb otevírá pukliny do hloubky a umožňuje magmatu vystupovat blíž k povrchu. Teplo tedy není rozptýlené po celé zemi rovnoměrně – koncentruje se podél prasklin a vulkanických zón, zejména na jihozápadě a severovýchodě ostrova. Právě proto se geotermální energie nehledá kdekoliv, ale cíleně v místech, kde se geologie „otevřela”.