Nábytek s dvojím účelem funguje jen tehdy, když je opravdu používaný. Lavice u okna s úložným prostorem uvnitř, noční stolek s šuplíkem až ke zdi nebo postel s úložným rámem — každý z těchto kusů musí mít smysl i v běžném dni, ne jen jako rezerva. Než něco koupíte, představte si, kolikrát týdně víko otevřete. Pokud méně než jednou, je to jen další plocha, na kterou se bude usazovat prach. Stejně tak pozor na skládací řešení: jsou praktická, ale jejich mechanismy potřebují místo na rozložení, což v těsné ložnici často chybí.
Nakonec etiketa. Napište na ni datum výroby, použité byliny a poměr, a to přímo na lahvičku, ne na krabici, kterou za čas vyhodíte. Bez data se po půl roce nepozná, co je čerstvé a co už má být dávno spotřebované. Skladujte v jedné přehledné polici, ne roztroušeně po bytě, a jednou za čas zásobu projděte. Právě nepořádek a absence data jsou druhá nejčastější chyba po nevhodném světle.
Typická chyba je příliš mnoho vody. Přebytečná vlhkost prosákne do molitanu, začne tam plesnivět a zápach se vrátí i po vyčištění. Po každém čištění proto sedačku vysušte ručníkem a nechte ji větrat, ideálně u otevřeného okna bez přímého slunce. Další chyba je žehlení nebo fénování – teplo skvrnu zažehlí natrvalo. U kůže zapomeňte na ocet i sodu, použijte jen vodu s jemným mýdlem a hned osušte. U sametu se omezte na suché čištění a raději zavolejte odborníka, protože mokrý zásah zanechá šmouhu.
Kdy měnit pravidla a kdy hru úplně opustit Než hru odsoudíte, zkuste upravit její obtížnost nebo průběh. Mnoho her má varianty pro mladší i starší děti; pokud vaše dítě vyrostlo, může být původní nastavení příliš snadné, a tím nudné. Zkuste hrát společně a nechte dítě vymyslet nové pravidlo nebo cíl. Někdy pomůže hrát v jinou denní dobu, v menší skupině, nebo s jasně daným koncem – „dáme tři kola a končíme”. Vyhněte se nákupu dalších her jako automatickému řešení; hromadění nových krabic problém nevyřeší, jen ho odloží.
Pozor na častou chybu: rodič hru hodnotí podle sebe a tlačí dítě do aktivity, která ho už nebaví. Dítě pak ztrácí i chuť do jiných činností. Stejně tak je chyba nechat hru ležet na očích a donekonečna připomínat, že si ji má zahrát. Pokud se ani po úpravách dítě k hře nevrací, je lepší ji nabídnout známým, věnovat do školky nebo odložit. Není to selhání, jen přirozená obměna zájmů.
Co dělat, když kámen objevíte Nejprve zkontrolujte, zda jde o měkký plak, nebo už o tvrdý kámen. Vezměte gázu, namočte ji ve fyziologickém roztoku a přejeďte po zubu. Pokud se látka zachytí a zub je hladký, jde o plak, který zvládnete odstranit pravidelným čištěním. Pokud cítíte drsný, pevný povrch, je to kámen a ten musí odstranit veterinář ultrazvukovým skalpelrem. Sami na něj nesahejte žádnými nástroji – hrozí poškození skloviny a zanesení infekce do dásně.
Podestýlka rozhoduje o tom, jestli bude v kurníku sucho. Sláma nebo hobliny musí zůstat sypké, ne slepené a mokré. Vlhká podestýlka začne zahnívat, uvolňuje čpavek a slepice si na ní prochladnou nohy. Trus odstraňujte častěji než v létě, u dna hřadů obzvlášť. Pokud se podestýlka lepí na vidle, je čas ji vyměnit celou, ne jen přisypat. Hustota slepic nad deset kusů na metr čtvereční znamená víc vlhkosti, než kurník zvládne odvětrat.
Klíčem je nezaměňovat „přestalo mě to bavit” s „už mě nic nebaví”. První je normální a řeší se úpravou nebo pauzou. Druhé může znamenat únavu, stres ve škole nebo potřebu více pozornosti. Sledujte, zda dítě ztrácí zájem o všechny dřívější činnosti, nebo jen o jednu hru. Pokud se to týká široké škály aktivit, je vhodné promluvit si s dítětem klidně a bez tlaku, případně se poradit s odborníkem. Většina případů se ale vyřeší tím, že hru na čas odložíte a necháte dítě, ať si samo řekne, až bude chtít znovu hrát.
U starších dětí se vyplatí ptát se přímo, co je na hře přestalo bavit. Odpověď bývá konkrétní: „je to pořád stejné”, „neumím vyhrát”, „nikdo se mnou nechce hrát”. Na každý důvod existuje řešení – zjednodušit, hrát v týmu, střídat role. Pokud dítě odmítá jakoukoli hru delší dobu a místo toho jen pasivně sleduje obrazovku, je čas nabídnout jiný typ aktivity: pohyb, tvoření, společné vaření. Někdy stačí jeden společný večer bez her a chuť se vrátí sama.
Příznaky nejsou na první pohled nápadné. Pes může mít mírně zarudlé dásně, zejména u horních špičáků a stoliček. Často se objevuje zápach z tlamy, který se nedaří odstranit ani po čištění. Někteří psi při jídle polykají méně ochotně, vyhýbají se tvrdším granulím nebo si tlapkou tlačí na čumák. Povšimněte si také toho, zda pes při pití nechává v misce krev nebo zda se mu nehromadí hnědý povlak podél okraje dásně.
