Před odchodem zkontrolujte, co jste si odložili. Vezměte si doklad o šatně, pokud jste ho dostali. Cesta domů v noci je v Praze obvykle možná, ale ověřte si poslední spoje. Pokud se vracíte sami, držte se osvětlených ulic a nenechávejte telefon v ruce zbytečně dlouho. První návštěva nemusí být dokonalá. Důležité je, abyste věděli, co čekat, a příště už šli s jasnou představou.
Hloubka je druhá věc, která rozhoduje o použitelnosti. Na monitor potřebujete alespoň takovou vzdálenost, aby se dal zaostřit bez předklánění. Když je police mělká, monitor nepřibližujte k očím, ale dejte ho výš a mírně sklopte. Tím získáte odstup i v úzkém prostoru. Klávesnici naopak umístěte níž, ideálně do výsuvné desky. Tím se oddělí rovina rukou od roviny očí a zmizí tlak na ramena. Právě tuhle výšku lidé nejčastěji šidí a výsledkem je kout, u kterého bolí záda po dvaceti minutách.
Kontroluj skladované bylinky jednou za čas. Pokud ucítíš vlhko, uvidíš plíseň nebo se lístky slepily, celou dávku vyhoď – plíseň se přenáší i na ostatní sklenice. Až se příště rozhodneš bylinky usušit, nejdřív si najdi tmavé a větrané místo, teprve potom stříhej. Aroma se nespraví žádným trikem, jen trpělivostí.
Zvuk je hlasitý, proto se vyplatí vzít si špunty do uší. Nejsou známkou slabosti, naopak vám prodlouží pobyt. Pokud jdete sami, nevadí to. Postavte se blízko parketu a sledujte, jak se lidé hýbou. Během jedné nebo dvou skladeb se přirozeně zapojíte. Není třeba čekat na ideální okamžik.
Zubní nit se s rovnátky špatně používá, proto ji nahraďte nití s voskem nebo superflossem, který má pevný konec na provlečení pod drátkem. Nit veďte mezi zubem a drátkem, ne přes drátek. Po každém čištění zkontrolujte, zda nikde nezůstaly zbytky jídla. Pomůže i ústní sprcha, která proudem vody vyplaví nečistoty z těžko dostupných míst. Ústní voda s fluoridem není náhradou čištění, ale po vyčištění dokáže snížit množství bakterií.
Při spádování se vyhněte tomu, abyste spád vytvářeli jen v lepidle. Vrstva lepidla silnější než několik milimetrů se při vytvrzování smršťuje a dlažba se rozpadá. Spád patří do vyrovnávací hmoty nebo do betonové mazaniny, která se nechá pořádně vyschnout. U malé koupelny to znamená počkat několik dní, i když se to nechce. Zkrácení této doby je nejčastější důvod, proč se po roce objeví duté dlaždice a zatékání k sousedům.
Malá ložnice se nevejde do žádné univerzální šablony. Než začnete nakupovat krabice a věšáky, změřte si tři rozměry: délku stěny, výšku od podlahy ke stropu a hloubku prostoru, který zbývá po otevření dveří a skříně. Právě hloubka bývá důvodem, proč se úložný nábytek po sestavení nevejde nebo blokuje průchod. Zapište si také, kolik centimetrů potřebujete na roztažení postele a na manipulaci s prádlem. Teprve pak hledejte řešení, která těmto číslům odpovídají, ne naopak.
Oblečení řešte podle typu podniku. Do velkých komerčních klubů v centru se hodí čisté tričko, džíny a uzavřené boty. Do menších alternativních prostorů stačí to, v čem se cítíte pohodlně. Vyhněte se přehnaně formálnímu obleku i špinavým teniskám. Bundu si vezměte raději lehkou, protože v klubu bývá horko. Typická chyba je jít v zimním kabátě a pak ho celý večer držet v ruce.
Šatna, vstup a první hodina Většina klubů má šatnu, ale ne vždy je zdarma. Počítejte s tím, že si budete muset odložit batoh nebo velkou tašku. Cennosti noste u sebe, ne v odložené bundě. Před vstupem si zjistěte, zda klub vyžaduje registraci předem nebo zda se platí jen na místě. Přijďte kolem půlnoci až jedné hodiny, dříve bývá parket prázdný. První hodinu využijte k rozkoukání, ne k tomu, abyste stáli u baru a pili. Chybou je také hned po příchodu tančit u vchodu, kde se prochází.
Uvnitř platí několik nepsaných pravidel. Nenoste drink na parket, většina klubů to zakazuje. Pokud si chcete sednout, najděte si místo mimo hlavní proud lidí. Nenechávejte tašku bez dozoru. Když vás někdo osloví, nemusíte hned odpovídat, ale slušnost je odmítnout krátce a jasně. Typická chyba je příliš mnoho alkoholu před příchodem, protože pak přijdete o orientaci i o zábavu.
Bazalka a máta se lépe suší rozložené na papírové utěrce v jedné vrstvě, případně v sušičce na ovoce při nízké teplotě okolo čtyřiceti stupňů. Trouba je poslední možnost – pokud ji použiješ, nech dvířka pootevřená a teplotu drž co nejníž. Bylinka je suchá ve chvíli, kdy se stonek láme s ostrým lomem a lístky se drolí mezi prsty. Pokud se stonek ohne, uvnitř je ještě vlhkost a skladování by vše zkazilo.
Největší chyba při sušení bylinek není špatná teplota ani vlhkost. Je to spěch. Většina lidí sklidí bylinky, naháže je na plech a dá do trouby, protože chce mít hotovo ještě dnes. Jenže právě rychlé sušení za vysoké teploty ničí těkavé silice, které nesou vůni. Bylinka sice uschne, ale zůstane z ní jen barevná hmota bez chuti. Sušení potřebuje čas, stín a pohyb vzduchu – nic víc.
