Kabely jsou u vertikálního koutu past. Vede se jich málo, ale o to víc překážejí. Veďte je po straně konstrukce, ne za deskou, kde se nedostanete k zásuvce. Použijte lištu nebo samolepicí úchytky a nechte jednu smyčku rezervy u každého zařízení. Běžná chyba je utáhnout kabely napevno: při posunu desky nebo výměně monitoru se vytrhnou ze zásuvky nebo zlomí konektor. Rezerva není nepořádek, je to pojistka.
Materiál hraje roli hlavně v tom, jak rychle vlhkost mizí. Terakota je porézní a voda se z ní odpařuje i stěnami, takže substrát schne rychleji – hodí se pro rostliny, které nesnáší přemokření, a pro chladnější místnosti. Plast a glazura drží vlhkost déle, což ocení druhy, které chtějí stále mírně vlhko. Keramika bez glazury je něco mezi tím. Nezáleží tedy na barvě ani tvaru, ale na tom, jak často budete muset zalévat, abyste rostlině udrželi rovnováhu.
Nenáročné pokojovky vydrží leccos, ale špatný květináč a nevhodný substrát je zlikvidují spolehlivěji než občasné zapomenuté zalévání. Většina problémů, které lidé přičítají světlu nebo teplotě, vzniká dole – v květináči a v tom, co je v něm nasypané. Než začnete řešit hnojiva a rosiče, prohlédněte si, do čeho má rostlina vlastně zakořeněno.
Substrát z hobby obalu není univerzální. Většina běžných směsí je přesazená z rašeliny, která drží vodu jako houba, a po pár měsících se slehne do neprodyšné hmoty. Pro většinu pokojovek je lepší směs, která po zmáčknutí v ruce drží tvar, ale zároveň se drobí a je cítit vzduch. Poměr se dá upravit doma: dvě části pěstebního substrátu, jedna část perlitu nebo pemzy a jedna část drcené kůry nebo kokosového vlákna. Tím vznikne struktura, kterou kořeny prorostou a která po zalití rychle odtéká.
Větrání podkroví nesmí být uzavřené sádrokartonem. Mezi krytinou a izolací musí zůstat průchozí mezera pro odvod vlhkosti, obvykle kolem pěti centimetrů. Nenechte izolaci dotýkat se přímo pojistné hydroizolace, jinak se vlhkost nemá kam odpařit. Pokud je prostor nad izolací neprůchozí, chyba se projeví až po sezóně. U podkroví určeného k bydlení se vyplatí řešit i vzduchotěsnost celé obálky, ne jen střechy.
Při spádování se vyhněte tomu, abyste spád vytvářeli jen v lepidle. Vrstva lepidla silnější než několik milimetrů se při vytvrzování smršťuje a dlažba se rozpadá. Spád patří do vyrovnávací hmoty nebo do betonové mazaniny, která se nechá pořádně vyschnout. U malé koupelny to znamená počkat několik dní, i když se to nechce. Zkrácení této doby je nejčastější důvod, proč se po roce objeví duté dlaždice a zatékání k sousedům.
Typická chyba je přesazovat do čistého zahradního kompostu nebo do zeminy ze záhonu. Je příliš těžká, v bytě pomalu schne a často v ní žijí škůdci nebo plísně. Druhá častá chyba je zamulčování povrchu silnou vrstvou kamínků „na okrasu” – brzdí odpařování a u citlivých druhů podporuje hnilobu kořenů. Mulč je vhodný jen tam, kde rostlina opravdu potřebuje stálou vlhkost, a i tehdy jen tenká vrstva.
Než kuchyňku nebo obchod předáte dětem, projděte prstem všechny hrany. Přesahující kus lepenky nebo ztvrdlé lepidlo pořežou. Přelepte je proužkem látky nebo je zabruste. Děti vydrží u hry jen tehdy, když je konstrukce pevná a nic je neškrábe. Opravy dělejte hned, ne až po stížnosti. Karton je materiál na jedno použití, ale s výztuhami a trpělivostí vydrží celé odpoledne i několik týdnů.
Kartonová kuchyňka nebo obchod pro děti vypadá jako snadný projekt. Krabice jsou lehké, dostupné a děti je mohou pomalovat. Jenže většina pokusů skončí do týdne rozpadlá, protože se zapomene na jednu zásadní věc: karton nese jen to, co ho nevyvrátí. Než začnete cokoli lepit, položte krabici na bok a zkuste, kam až se ohne, když na ni zatlačíte. Podle toho zvolte tvar a místo, kde přidáte výztuhu.
Typická chyba je příliš mnoho vody. Přebytečná vlhkost prosákne do molitanu, začne tam plesnivět a zápach se vrátí i po vyčištění. Po každém čištění proto sedačku vysušte ručníkem a nechte ji větrat, ideálně u otevřeného okna bez přímého slunce. Další chyba je žehlení nebo fénování – teplo skvrnu zažehlí natrvalo. U kůže zapomeňte na ocet i sodu, použijte jen vodu s jemným mýdlem a hned osušte. U sametu se omezte na suché čištění a raději zavolejte odborníka, protože mokrý zásah zanechá šmouhu.
Když kořeny nemají kam dýchat První pravidlo zní: květináč musí mít odtokový otvor. Dekorativní obaly bez dírky jsou past na vodu – přebytek se drží u dna, kořeny začnou hnít a rostlina chřadne, i když ji zaléváte „správně”. Pokud chcete pěstovat v obalu bez otvoru, vsaďte dovnitř menší květináč s dírkou a po zalití vylijte vodu, která proteče. Průměr květináče volte podle kořenového balu, ne podle toho, jak velká je koruna. Příliš velký květináč znamená moc mokrého substrátu, který rostlina nestačí vysychat, a kořeny se dusí.
