Nakonec myslete na skladování. Ubrusy neukládejte přeložené na stejných místech, protože se v ohybech časem vytvoří trvalé lomy a látka tam praská. Závěsy, které nejste používají, zavěste na ramínko nebo srolujte, nikdy je nenechávejte zmuchlané v pytli. Pravidelná a šetrná údržba prodlouží životnost textilií o roky – a to je přesně to, co u závěsů i ubrusů chcete.
Zahrada nabízí oproti domu výhodu: prostor a pohyb. Využijte to. Indicie můžete připevnit na plot, pověsit na větev nebo zakopat do květináče. Pozor na déšť a vítr — papír zatížený kamenem vydrží, ale volně položený list odletí. Dobré je také označit startovní místo, aby děti věděly, kde hra začíná. Pokud máte více dětí, připravte dvě verze trasy stejné obtížnosti, ať se nehádají o pořadí. Na konci vždy nechte děti, ať vám řeknou, která šifra byla nejtěžší — příště ji vynecháte nebo upravíte.
Největší chybou je brát oba stadiony jako zaměnitelné. Liší se dopravou, kontrolami, atmosférou i tím, jak se chová dav. Kdo si před cestou zjistí, kde přesně má vstup, jak se dostane zpět a co si nesmí vzít, zažije fotbal bez zbytečných komplikací. Kdo to podcení, stráví den na nohou a ve frontách. Rozdíl mezi dvěma světy není v betonu, ale v přípravě.
Kde se láme rozdíl mezi oběma stadio
Na co si dát pozor: nepodceňujte čitelnost písma. Pokud píšete ručně, pište velkými písmeny a dostatečně silnou linkou. U číselných šifer hrozí záměna 6 a 9 nebo 1 a 7 — barevně je odlište. Další častá chyba je příliš složitá první šifra. Dítě musí uspět hned na začátku, jinak ztratí motivaci. Začněte něčím triviálním, třeba obrázkem slunce, který znamená „jdi tam, kde svítí”. Teprve pak přidávejte obtížnost.
Jak postavit trasu, která děti udrží v pohybu Trasu plánujte od konce. Nejprve si napište, kde bude finální poklad (sladkost, samolepka, malý dárek), a teprve pak tvořte zastávky. Pro dům se hodí 4–6 zastávek: pod postelí, v botníku, za záclonou, v knížce na polici. Na zahradě počítejte s počasím — papírové indicie dejte do uzavíratelných sáčků nebo je zalaminujte. Každá zastávka má obsahovat šifru, která vede k další. Typická chyba: příliš mnoho zastávek na malém prostoru. Děti se pak motají, přeskakují a hra ztrácí spád. Raději méně zastávek s jasnými úkoly.
Šifry střídejte, aby hra neupadla do stereotypu. Osvědčily se tyto typy: čtení zrcadlově (text nakreslete na okno a dítě ho čte z druhé strany), čísla odpovídající písmenům v abecedě (A=1, B=2), přesmyčky slov, psaní bílou voskovkou a přetření vodovou barvou. Pro zahradu je skvělá šifra s přírodninami: pod kamenem je část textu, u stromu další. Děti tak musí obíhat prostor a přitom luštit. Vždy ale počítejte s tím, že mladší děti potřebují dopomoc dospělého — nechte je luštit ve dvojici, starší může dělat „rádce”.
Venku nechané truhlíky obalte kolem dokola bublinkovou fólií nebo jutovým pytlem. Podložte je polystyrenem nebo dřevěnou deskou, aby dno nepřimrzlo k zemi. Nikdy nenechávejte nádobu stát přímo na dlažbě, betonu nebo kovu, ty odvádějí teplo a mráz je silnější. Zálivku před zimou výrazně omezte, ale úplně nevysušte. Rostlina v promrzlé suché půdě hyne rychleji než v mírně vlhké. Zalijte naposledy za bezmrazého dne, nejlépe dopoledne, aby přebytečná voda stačila odtéct.
Další chyba je ignorování kontextu. Karta za nesportovní chování po gólu, za zdržování nebo za strhání dresu se posuzuje jinak než karta za faul. Rozhodčí někdy udělí druhou žlutou za maličkost, kterou by v jiné fázi zápasu nechal bez povšimnutí. Pokud hráč už jednu žlutou má, musí být následující zákrok posuzován stejně přísně, ale ne přísněji jen kvůli tomu, že jde o druhou kartu. Vylučovat se má za konkrétní přestupek, ne za celkový dojem.
Šifrovací hra pro děti vzniká nejlépe z toho, co už doma máte. Základem je jednoduchá substituce: každé písmeno abecedy dostane jiný znak, obrázek nebo číslo. Pro mladší děti (5–7 let) použijte obrázkovou abecedu, kde místo písmen stojí zvířata nebo ovoce. Starší (8–12 let) zvládnou posun písmen v abecedě, zrcadlové čtení nebo morseovku. Klíč k luštění musí být vždy dostupný — buď nakreslený na okraji papíru, nebo ukrytý na místě, které děti najdou podle první indicie. Bez klíče se hra zvrhne v hádání a pláč.
Šifrovací hra nemusí být dokonalá. Stačí papír, tužka a trocha času. Když děti vidí, že luštění vede k odměně a že se při tom mohou hýbat, budou chtít hrát znovu. A vy budete mít po ruce zábavu na celé odpoledne, která je nezabije u obrazovky.
Bylinky v truhlíku mají proti těm v záhonu jednu nevýhodu: kořenový bal je vystavený mrazu ze všech stran. Půda v nádobě promrzne rychleji a hlouběji než v zemi, kde ji ohřívá okolní substrát. Proto i druhy, které venku v půdě běžně přezimují, v truhlíku často uhynou. Rozhodující je, jestli pěstujete trvalky (tymián, oregano, šalvěj, máta, levandule), nebo jednoletky a dvouletky (bazalka, koriandr, kopr, petrželka). Jednoletky nemá smysl zimovat, ty na jaře vyséváte znovu.
