Nejčastější chyba je přesazení do příliš velkého květináče. Když je nádoba výrazně větší než kořenový bal, zůstává v ní velký objem mokrého substrátu, který kořeny nestačí prokořenit a vysušit. Voda se v něm drží týdny a kořeny začnou hnít. Nový květináč by měl mít v průměru jen o dva až tři centimetry více než ten předchozí.

Substrát musí odpovídat tomu, jak rostlina roste Univerzální substrát ze supermarketu je kompromis, který sedí málokteré pokojovce. Bývá příliš těžký a drží vodu. Pro většinu běžných druhů si ho připravte sami: dvě části rašeliny nebo kokosového vlákna, jedna část kompostu a jedna část perlitu nebo hrubého písku. Perlit je klíčový – vytváří v substrátu vzduchové kapsy, které kořeny potřebují. Pro sukulenty a kaktusy přidejte ještě hrubý písek nebo drobný štěrk, klidně do poloviny objemu. Pro orchideje použijte kůru, ne hlínu.

Na závěr si připravte odměnu, která není jen sladkost. Může to být diplom, razítko do sešitu nebo možnost vybrat si večeři. Děti ocení, když na konci najdou i vysvětlení všech šifer. Příště si mohou hru připravit samy pro kamarády. Šifrovací hra je tak vlastně dvakrát zábavná: jednou při luštění a podruhé při vymýšlení.

Pro zahradu se hodí využít přírodní prvky. Šifru můžete připevnit na větev, schovat pod květináč nebo nakreslit křídou na plot. Doma zase využijte kuchyňské linky, knihovny nebo schodů. Pokud máte více dětí, rozdělte je do dvojic a každé dejte jinou barvu obálek. Vyhnete se hádkám o to, kdo co našel. Nezapomeňte na jasná pravidla: co se stane, když někdo šifru nevyřeší, a jak dlouho se smí luštit. Dvě minuty na jednu šifru stačí.

Při přesazování kořeny prohlédněte. Zdravé jsou pevné a světlé, uhnívající tmavé, měkké a zapáchají. Ty odstřihněte čistými nůžkami až do zdravé tkáně a nechte ránu zaschnout. Na dno dejte drenážní vrstvu, rostlinu usaďte tak, aby kořenový krček byl v úrovni substrátu, ne pod ním. Zasypané místo, kde stonek přechází v kořen, je vstupní brána pro hnilobu.

Těsto nestříkejte na plech s pečicím papírem příliš blízko k sobě, protože během pečení nabude. Prvních deset až dvanáct minut pečte v dostatečně vyhřáté troubě, dokud věnečky nezačnou zlátnout. Během této doby troubu neotvírejte, prudký pokles teploty způsobí, že těsto spadne a zůstane mokré uvnitř. Teprve pak teplotu mírně snižte a dopečte do tmavě zlaté barvy. Hotové věnečky propíchněte špejlí nebo špičkou nože po straně, aby unikla pára, a nechte je vychladnout na mřížce.

Květináč vybírejte podle dvou věcí: materiálu a odtoku. Keramika pálená při nižší teplotě dýchá a přebytečnou vlhkost odpařuje přes stěny, takže je vhodná pro rostliny, které nesnáší přemokření. Glazovaná keramika a plast vodu drží. To není chyba, jen to znamená, že musíte zalévat méně často a substrát nechat mezi zálivkami proschnout. Odtoková dírka na dně není volitelná. Pokud ji květináč nemá, dejte do něj vrstvu keramzitu a rostlinu zalévejte opatrně, nebo nádobu použijte jen jako obal a vnitřní květináč z ní po zalití vyndejte.

Většina pokojovek neumírá na nedostatek světla. Umírá na utopené kořeny v květináči, který nedýchá, a v substrátu, který drží vodu jako houba. Než začnete řešit hnojení nebo přesazování na jiné místo, podívejte se dolů – na nádobu a na to, v čem rostlina skutečně stojí.

Pomocná kolečka učí dítě špatnému návyku: spoléhat se na to, že se kolo nakloní a něco ho podrží. Dítě se pak učí zatáčet tak, že se naklání do strany, což je přesně opačně, než potřebuje. Když kolečka sundáte, musí se tenhle návyk odnaučit. Čím déle na nich jezdí, tím delší je návrat zpět. Proto je lepší přejít na odstrkovadlo nebo kolo bez pedálů dřív, než dítě získá jistotu na čtyřech kolech.

Začněte tím, že si na papír napíšete, co mají děti najít na konci. Může to být sladkost, malá hračka nebo jen vzkaz. Pak k cíli vymyslete cestu pozpátku. Ke každému zastavení vytvořte jednu šifru. Osvědčily se jednoduché typy: přesmyčky, čísla odpovídající písmenům v abecedě, obrázky, kde první písmeno slova tvoří tajenku, nebo zrcadlově psaný text. Pro menší děti používejte obrázky, pro starší klidně dvě šifry za sebou.

Jak šifry rozmístit a co si pohlídat Každou šifru dejte na místo, které děti najdou podle předchozí indicie. První zastavení musí být snadné, aby hru nevzdaly hned. Poslední šifra má být nejtěžší, ale ne neřešitelná. Papír s šifrou vložte do obálky nebo ho zalaminujte, pokud hrajete venku. Na zahradě dávejte pozor na vítr a déšť, doma zase na to, abyste šifru neschovali do místa, kam se dítě bojí vstoupit. Typická chyba je příliš mnoho zastavení nebo šifry, které děti nikdy neviděly. Vždy si hru nejdřív projděte sami a změřte čas.