První věc, kterou si u funkcionalistické vily ověřte, je stav nosného systému. Volný půdorys nevzniká sám od sebe. Drží ho tažné stěny nebo sloupy. Když majitel před vámi vyboural příčku, kterou považoval za zbytečnou, může dům držet jen silou vůle. Než začnete cokoli bourat, nechte si udělat statický posudek. Cena za posudek je směšná ve srovnání s trhlinami, které se objeví po první zimě.
Nejdřív změřte, kolik místa zbývá mezi koutem a stěnou nebo umyvadlem. Užší mezera do patnácti centimetrů snese jen úzkou polici nebo tyč s háčky. Širší prostor už unese sloupek nebo skříňku do výšky. Vždy ale nechte kolem koutu alespoň sedmdesát centimetrů volné podlahy, jinak se do sprchy budete mačkat a otírat ramenem o nábytek. To je nejčastější chyba: lidé naplní každý centimetr a pak zjistí, že se v koupelně nedá pohnout.
Před koupí si zjisti, jestli se bota dá vyměnit, kdyby neseděla. Většina prodejen to umožňuje, ale jen do určité doby a za předpokladu, že bota není použitá venku. Než vyrazíš na stěnu, projdi si v botě několik lehkých přelezů. Pokud i po dvaceti minutách cítíš tlak na patě nebo na malíčku, zkus jiný model. Lepší je strávit výběrem hodinu než pak řešit otlaky nebo vracení.
Základní pravidlo zní: využívejte výšku, ne podlahu. Podlaha je v malém bytě nejdražší plocha, kterou máte. Police až ke stropu, závěsné skříňky nad postelí nebo nad pracovním stolem, háčky na dveřích a vertikální organizéry v kuchyni udělají víc než jakákoli skříň. Pozor ale na hmotnost – police natěsno u stropu se špatně upevňují do sádrokartonu, takže vždy hledejte nosný nosník nebo použijte chemickou kotvu. A nezapomeňte, že cokoli nad výškou očí bude vidět jen tehdy, když si stoupnete na židli; proto tam patří sezónní věci, kufry a dokumenty, ne to, co používáte denně.
Světlo, ticho a správná post
Vaření je řemeslo, které se učí celý život. Většina problémů ale nevzniká kvůli nedostatku talentu, nýbrž kvůli pár opakujícím se návykům, které se dají snadno odnaučit. Následujících pět chyb dělá skoro každý, kdo začíná vařit pravidelněji. Jejich odstranění zabere méně času než jedno vaření oběda.
Nepřetápějte a nepřeceňujte chuť Třetí chyba je přeplněná pánev. Když dáte na pánev příliš mnoho surovin najednou, teplota prudce klesne a jídlo se místo opékání dusí. Radši opékejte po menších dávkách a hotové kusy odkládejte stranou. Čtvrtá chyba je stejná jako u soli, jen se týká koření. Přidávat všechno hned na začátku znamená, že se část vůně vytratí. Sušené koření dejte k masu brzy, ale čerstvé bylinky a mletý pepř až na konci. U česneku platí, že přepálený zhořkne – přidejte ho na poslední minuty.
První chybou je nedostatečné předehřátí pánve. Maso vložené do studené pánve se začne nejdřív dusit ve vlastní šťávě a pustí vodu. Výsledkem je šedivá, tuhá hmota místo křupavé kůrky. Pánev dejte na plotnu, počkejte, až je opravdu horká, a teprve pak přidejte tuk. Tuk se musí hned roztéct a lehce se lesknout, ne jen tiše sedět. Teprve potom patří na pánev jídlo.
Žádná z těchto chyb nevyžaduje nové vybavení ani drahé suroviny. Stačí změnit pořadí kroků a věnovat pozornost teplotě, solení a odpočinku jídla. Kdo si tyto návyky osvojí, pozná rozdíl ve stejných receptech, které dřív vycházely mdlé nebo vysušené. Vaření se tím zrychlí, ne zpomalí – protože se nebude muset zachraňovat, co se pokazilo.
Druhá chyba se týká solení. Sůl se většinou přidává příliš pozdě nebo příliš najednou. Polévky a omáčky solte postupně během vaření, ne až na talíři. U masa platí opak: osolte ho klidně půl hodiny předem, sůl se vstřebá a maso zůstane šťavnaté. Těstoviny solte do vody, ve které se vaří, ne po scezení. Sůl se totiž do jídla dostává obtížně, když už je hotové.
Pátá chyba se netýká surovin, ale času. Restované jídlo potřebuje po dokončení pár minut odpočinku. Maso po vytažení z pánve nechte pět až deset minut zakryté, šťáva se v něm ustálí a nepoteče po řezu ven. Rýže a těstoviny zase potřebují chvíli, aby se dokončily v teple, které v hrnci zůstalo. Kdo krájí maso okamžitě, přijde o šťávu, kterou pracně udržel uvnitř.
