Základní kousky oblečení a obuvi vydrží roky jen tehdy, když se o ně staráte průběžně, ne až ve chvíli, kdy je vidět opotřebení. Nejčastější chyba je praní po každém nošení. Džíny, vlněné svetry, saka i kožené boty stačí větrat a čistit lokálně. Praní a chemické čištění ubírá materiálu strukturu i barvu. Pokud oblečení nezapáchá a není viditelně znečištěné, pověste je na ramínko na vzduch, ideálně mimo přímé slunce, a druhý den je můžete nosit znovu.

Malá chodba se rychle změní ve skladiště. Boty se kupí u dveří, bundy padají z věšáku a každé ráno zakopáváte o cizí tenisky. Nejde přitom o to mít více místa, ale o to přestat plýtvat tím, které už máte. Následujících pět vychytávek vychází z běžného provozu domácnosti a fungují i v chodbě široké sotva metr.

Začněte orientací vůči světovým stranám. Slepice potřebují ranní světlo, aby začaly snášet a měly pravidelný režim. Okna nebo průhledná stěna směrem na východ nebo jihovýchod je praktická volba. Naopak přímé odpolední slunce na jižní a západní stěně v létě přehřívá vnitřní prostor a v zimě způsobuje kolísání teplot. Ve stínu velkého stromu je to lepší, ale pozor na padající větve a kořeny, které mohou nadzvedávat podlahu.

Na co lidé zapomínají nejčastěji: na světlo a na sedadlo. V úzké chodbě stačí jedno teplé světlo nad věšákem, které osvětlí obličeje příchozích. Sedačka nebo sklopná lavice o hloubce 30 cm se vejde i do nejužší chodby a zásadně usnadní nazouvání bot. Umístěte ji na stejnou stranu jako botník, ne proti němu. Tím vznikne jedna obslužná linie a druhá strana zůstane volná pro průchod. První dojem pak neudělá množství věcí, ale to, že se člověk v chodbě otočí, aniž by do něčeho narazil.

Nové Město pražské není jen Václavské náměstí a Národní třída. Funkcionalistická výstavba z 20. a 30. let 20. století tu vytvořila souvislou vrstvu, která se čte nejlépe pěšky a v klidném tempu. Většina lidí ale chodí po hlavních tazích, a tak míjí domy, které mají fasádu řešenou jako reklamní poutač, nárožní zaoblení nebo ustupující poslední patro. Právě tyhle detaily rozhodují o tom, jestli stavbu pochopíte, nebo si ji jen vyfotíte.

Záclony a závěsy plní v obývacím pokoji dvě různé role. Záclona tlumí světlo, chrání soukromí a dodává prostoru měkkost. Závěs drží tvar, rámuje okno a nese barvu i strukturu. Když je kombinujete, neřešte jen to, zda k sobě ladí odstínem. Rozhoduje hmotnost, hustota tkaniny, způsob zavěšení a vzdálenost od okna. Špatně zvolený poměr mezi nimi poznáte tak, že místnost působí buď přeplácaně, nebo naopak prázdně a chladně.