Důvěra mezi člověkem a psem není samozřejmost. Rodí se z opakovaných drobných situací, v nichž pes zjistí, že vaše slova a činy mají jasný řád. Začněte u sebe: když zavoláte psa, nikdy ho netrestejte za to, že přišel pozdě. Přivolání je pro něj akt odvahy, ne poslušnosti. Pokud za ním přijdete a on se k vám blíží nejistě, přivítejte ho klidně a odměňte pamlskem. Tím mu řeknete, že návrat k vám je vždy bezpečný.

Nakonec buďte trpěliví. Důvěra se nevybuduje za týden, ale za měsíce. Pokud pes udělá chybu, neberte to jako sabotáž. Vezměte to jako informaci, že potřebuje jasnější vysvětlení. Až se příště přistihnete, že na psa zvýšíte hlas, vzpomeňte si, že on se vždy snaží porozumět vám. Je to na nás, lidech, abychom mluvili jeho řečí. Jen tak vznikne partnerství, které vydrží celý život.

Sušení na vzduchu versus sušička: kdy má smysl riskovat? Sušička je pro tenisky vhodná pouze ve výjimečných případech, a to jen tehdy, pokud máte boty určené výrobcem k tomuto způsobu sušení (například některé moderní běžecké modely). Vždy použijte program na studený vzduch nebo nízkou teplotu a boty vložte do speciálního pracího sáčku nebo povlaku na polštář, aby nebouchaly o stěny bubnu. Přidejte ručník, který zkrátí čas sušení. Přesto se vyplatí tuto metodu používat jen výjimečně — i šetrný program namáhá švy a může urychlit stárnutí materiálů.

Konstrukce je to, co rozhoduje o životnosti. Sedák by měl být dostatečně tuhý, aby se při sezení nepropadal až k rámu, ale zároveň pružný, aby se přizpůsobil tělu. Vyzkoušejte si, jak se chová opěrák, když se opřete – neměl by vrzat ani se nadměrně prohýbat. Věnujte pozornost i područkám; pokud je máte rádi široké a polstrované, ujistěte se, že nejsou jen dozdobené tenkou vrstvou pěny přes tvrdý materiál. U křesel s mechanikou na polohování ověřte, že pohyb je plynulý a bez zasekávání, a to nejlépe opakovaným zkoušením přímo v prodejně.

Než začnete vybírat křeslo do obývacího pokoje, zaměřte se na to, jak ho budete skutečně používat. Jiné nároky má člověk, který u křesla tráví večery čtením, a jiné ten, kdo ho chce mít hlavně jako doplněk k pohovce pro hosty. Základní otázka zní: má jít o místo k odpočinku, nebo o designový prvek, který dotvoří interiér? Od odpovědi se odvíjí nejen tvar a čalounění, ale i to, jakou váhu přikládat rozměrům, výšce područek nebo sklonu opěráku.

Na co se zaměřit při výběru čalounění a konstrukce Látka musí odpovídat provozu. Pokud máte děti nebo domácí mazlíčky, vyhněte se světlým a jemným materiálům, které se snadno ušpiní nebo se na nich dělají žmolky. Vhodnější je hustší tkanina s vyšší odolností proti oděru, případně pratelný potah. Pamatujte, že křeslo není pohovka a jeho potah se často nedá sundat vůbec, nebo jen s velkými obtížemi. Proto se před nákupem informujte, jestli je čalounění opravdu snímatelné, a pokud ano, jak náročné je ho vrátit zpět. U kůže a polokůže zase počítejte s tím, že povrch vyžaduje pravidelnou péči a může být na dotek chladný, což někteří lidé v zimě nevnímají dobře.

Když už máte vytipované konkrétní modely, porovnejte je mezi sebou nejen podle vzhledu, ale i podle způsobu, jakým jsou ukotveny nohy. Křesla na tenkých kovových nožičkách se snadno podlahou posouvají a mohou dělat rýhy; pokud máte citlivou podlahu, vyberte model s plstěnými kluzáky nebo s podnoží, která je celá čalouněná. Stejně důležité je vědět, jak se křeslo chová při běžném používání – zkuste si do něj sednout a představit si, že u něj trávíte hodiny. Pokud máte pocit, že se vám do něj nechce vracet, je to jasný signál, že tohle není ono.

Typickou chybou bývá podcenit údržbu. Křeslo v obýváku nesbírá jen prach, ale i mastnotu z rukou nebo zbytky jídla. Pravidelně ho vysávejte kartáčovým nástavcem, skvrny ošetřete co nejdříve a používejte přípravky odpovídající konkrétnímu materiálu. Pokud je látka ošetřena speciálním impregnacním nástřikem, ověřte si, kdy je třeba ho obnovit, a nepodceňujte to. Většina lidí také zapomíná na to, že křeslo potřebuje „dýchat” – nestavte ho těsně k topení ani k oknu, kde na něj celý den svítí slunce. Přímé sluneční záření totiž způsobuje nerovnoměrné vyblednutí barev, které už nevrátíte.

Typickou chybou bývá také to, že chovatelé v zimě omezí pobyt slepic venku. Ptáci, kteří zůstanou celé dny zavření, trpí nedostatkem pohybu a přestávají snášet. Pokud není silný mráz a na zemi není příliš mnoho sněhu, pusťte je ven alespoň na pár hodin. Ochraňte výběh před větrem pomocí plotu nebo hustých keřů a na zem položte suchou slámu, aby si nepromáčely běháky. Slepice si samy najdou místo, kde je jim dobře, a pobyt na čerstvém vzduchu posílí jejich imunitu. Jen jim nikdy nedávejte možnost procházet se v blátě – vlhkost a zmrzlá hlína jsou pro ně horší než nízké teploty.