Když odpoledne ve školní družině začne být příliš dlouhé a děti mají energie na rozdávání, klasické hry typu „rybičky, rybičky, rybáři jedou” je po dvacáté přestanou bavit. Místo abyste zvyšovali hlas nebo přemýšleli, jak zabavit nejmladší školáky u stolečku, zkuste změnit pohybový režim. Nemusíte kupovat žádné speciální pomůcky, stačí vám věci, které najdete v běžné třídě nebo je donesete z domova. Důležité je, aby hra měla jasná pravidla, děti se u ní opravdu hýbaly a zároveň se učily spolupracovat.

Další častou chybou je skladování přesnídávky příliš dlouho. Čerstvě připravená přesnídávka vydrží v lednici maximálně 24 hodin, a to v uzavřené skleničce. Pro delší trvanlivost ji můžete zamrazit v malých porcích, třeba v silikonových formičkách na led. Před podáním ji nechte rozmrazit v lednici nebo ji ohřejte ve vodní lázni – nikdy ne v mikrovlnné troubě, která ničí vitamíny a může vytvořit horká místa. Mraženou přesnídávku spotřebujte do tří měsíců.

Jak na hry s novinami, kelímky a míčky Základním kamenem netradičních pohybových her je práce s předměty, které nejsou primárně určené ke sportu. Zkuste třeba hru s novinami: každé dítě dostane jeden list starých novin a má za úkol ho přenést z jednoho konce místnosti na druhý tak, aby se ho nedotýkalo rukama. Může ho držet na hlavě, na břiše nebo ho tlačit před sebou. Když noviny spadnou, vrací se na start. Děti si rychle začnou vymýšlet vlastní způsoby, jak úkol zvládnout, a vy jen sledujete, kdo vymyslí nejoriginálnější řešení. Pozor ale na to, aby se děti nesoustředily jen na sebe – varianta ve dvojicích, kdy si dva hráči předávají noviny čelem bez použití rukou, nutí je spolupracovat a zároveň se smát.

Netradiční pohybové hry mají jednu velkou výhodu – nutí děti přemýšlet. Přestávají být jen pasivními účastníky a začínají být autory vlastního pohybu. A když se k tomu přidá zábava, odpadá i večerní únava, kterou zná každý vychovatel. Vyzkoušejte příští odpoledne místo běžné opičí dráhy noviny a kelímky. Budete překvapeni, kolik smíchu a energie se v obyčejných věcech skrývá.

Rozhodnete-li se pro rekonstrukci, získejte si nejprve představu o tom, jak chcete, aby váš den vypadal. Od rána do večera si projděte všechny činnosti – vaření, sprchování, sledování televize, práci z domova. Každá aktivita si žádá své místo, světlo i úložiště. Když toto promyslíte předem, ušetříte si pozdější kompromisy. Investice, která směřuje do pohodlí každodenních činností, se vám vrátí nejen finančně, ale hlavně dobrým pocitem z bydlení.

Nakonec si rozmyslete, jak bude kurník zapadat do celkového uspořádání zahrady. Měl by být dobře viditelný z okna, ale ne na úkor prostoru pro pěstování nebo rekreaci. Vyčleňte mu místo, kde nebude překážet při sečení trávy ani při pohybu zahradní techniky. Pokud plánujete výběh, zvažte, jak bude navazovat na kurník a zda ho budete chtít posouvat po trávníku. Správně zvolené místo vám ušetří spoustu starostí, a proto se vyplatí věnovat mu čas ještě předtím, než začnete míchat beton nebo sázet první sloupky.

Dalším klíčovým faktorem je ochrana před větrem. Kurník by neměl stát na úplně otevřeném prostranství, kde ho profukuje severní vítr. Slepice sice snášejí chlad, ale průvan jim škodí a snižuje užitkovost. Umístěte stavbu za větrolam, živý plot nebo alespoň tak, aby byla štítovou stěnou natočena k převládajícímu směru větru. Tím předejdete i nadměrným tepelným ztrátám v zimě. Stejně důležité je, aby kurník nestál v těsné blízkosti kompostu nebo hnojiště, které by přitahovalo hlodavce a mouchy.

Další osvědčenou aktivitou jsou překážkové dráhy s plastovými kelímky. Kelímky rozestavěte do tvaru hada nebo slalomu a děti je mají za úkol obejít pozpátku, přeskočit nebo prolézt pod nimi, aniž by je shodily. Pokud máte v družině prostor, zapojte i míčky. Míček si děti vloží mezi kolena a snaží se projít dráhu, aniž by jim spadl. Typická chyba? Děti si kelímky posunují nebo je schválně shazují, protože je to baví. Stanovte proto hned na začátku pravidlo: kdo shodí kelímek, vrací se o tři kroky zpět. Tím hra získá řád a děti se učí respektovat hranice.

Základní recept je jednoduchý: dvě až tři středně velká jablka oloupejte, zbavte jádřinců a nakrájejte na menší kousky. Vložte je do mixéru a rozmixujte na požadovanou konzistenci. Pokud chcete jemnější texturu pro nejmenší děti, mixujte déle. Pro starší děti můžete nechat kousky ovoce trochu hrubší, aby se učily žvýkat. Žádnou tekutinu nepřidávejte, jablka samy obsahují dostatek šťávy. Pokud je směs příliš hustá, přidejte lžíci vody nebo pár kapek citronové šťávy, která navíc zabrání zhnědnutí.