Nejdůležitější je vytrvalost a pravidelnost. Lidská chyba je, že majitel vydrží hubnout se psem dva týdny, a pak mu začne dělat dobře jeho prosebným očím a dá mu kus salámu. Přitom stačí malý kousek uzeniny, který má tolik kalorií jako celé psí jídlo. Také pozor na to, co pes najde venku – naučte ho povel „nech to” a po návratu z procházky mu dejte raději žvýkací pamlsek bez tuku. Nezapomeňte, že i kosti z vlastního stolu jsou většinou tučné a slané, proto je vyřaďte úplně.

Typickou chybou je příliš silný tlak na kartáček. Myslíte si, že čím víc dřete, tím lépe čistíte, ale ve skutečnosti si jen obrušujete sklovinu a dráždíte dásně. Tlak má být jemný, jako byste si čistili rajče. Další častý přešlap je vynechávání čištění mezizubních prostor – tam se plak tvoří nejrychleji a bez pravidelného odstranění vede k zánětu dásní, který se projevuje krvácením. Pokud dásně krvácejí už při běžném čištění, nevyhýbejte se jim – naopak věnujte jim extra pozornost a používejte měkký kartáček. S rostoucí bolestivostí po utažení rovnátek si dejte pauzu od mezizubního kartáčku, ale běžné čištění nikdy nevynechávejte.

Rozdělte zóny podle teploty a četnosti používání Lednice není všude stejně studená, což se vyplatí respektovat. Nejteplejší místo bývá ve dveřích – sem patří nápoje, máslo nebo omáčky, ne syrové maso či vejce. Nejchladnější police jsou nejníže a u zadní stěny, tam dejte maso, ryby a mléčné výrobky. Zeleninu a ovoce ukládejte do spodních přihrádek, ideálně odděleně, protože jablka a banány urychlují zrání ostatních druhů. Na střední police patří jogurty, sýry a uvařená jídla, která spotřebujete do dvou dnů. Pokud máte v lednici teploměr, udržujte teplotu mezi jedním a pěti stupni – při vyšší teplotě se potraviny kazí rychleji, než stihnete reagovat.

Nejčastější chybou bývá přeplnění obou prostor. Ve spíži i v lednici platí, že proudění vzduchu prodlužuje čerstvost. Když nacpete lednici do posledního místa, chlad cirkuluje špatně a teplota kolísá. Ujistěte se, že mezi obaly zůstávají mezery a že se zadní stěna lednice nedotýká potravin – mohly by zmrznout. Ve spíži zase nenechávejte sáčky od mouky rozbalené; nasypte je do vzduchotěsných nádob, které brání škůdcům i absorpci pachů. Alespoň jednou za měsíc vyjměte vše ven a otřete police vlhkým hadříkem. Tím odstraníte drobky, které lákají moly, a objevíte zapomenuté kousky, které je třeba urychleně zpracovat.

Prvním praktickým krokem je zvolit si časnou ranní procházku, ideálně ve všední den, kdy jsou chodníky prázdné a fasády nejsou rušeny provozem. Doporučuji vzít si s sebou pouze telefon nebo malý fotoaparát – ne kvůli focení, ale kvůli rychlému vyhledání historických snímků. Porovnání tehdejšího a dnešního vzhledu budov vám odhalí nevratné zásahy, jako jsou nové výklady nebo zateplení. Typickou chybou je spoléhat na pamětní desky – ty často chybí i u architektonicky cenných objektů. Místo toho si všímejte detailů: vstupních dveří, zábradlí, či světlíků.

Od tiché elegance k paláci s příběhem Další zastávkou budiž dům, kde žila pěvkyně Ema Destinnová – nejde o žádný honosný palác, ale o nenápadný činžovní dům s pravidelným rastrem oken a jednoduchým portálem. Když budete u něj stát, nevšímejte si jen průčelí, ale také dvorního traktu, který je často přístupný z průchodu. Tam uvidíte typické funkcionalistické prvky, jako jsou pásová okna nebo keramický obklad. Mnozí návštěvníci ale dělají zásadní chybu, že se snaží dostat dovnitř a ruší obyvatele. Respektujte soukromí – prohlédnout si vestibul můžete jen tehdy, pokud je otevřeno, a i pak se chovejte tiše a nefoťte lidi ani jejich dveře.

Pro běžné skvrny a zašlá místa si připravte roztok z vlažné vody a jemného mýdla (například mýdla na nádobí nebo tekutého mýdla bez bělidel). Namočte do roztoku měkký hadřík, důkladně vyždímejte, až je jen vlhký, a skvrnu jemně vytírejte směrem od okrajů ke středu. Vyhněte se tření, které by mohlo zatlačit nečistoty hlouběji. Po vyčištění přejděte místo hadříkem namočeným v čisté vodě a nechte pohovku uschnout při pokojové teplotě. Tato metoda je šetrná a vhodná pro většinu běžných látek.

Většina psů má ráda jídlo a neumí si říct o menší porci. Proto je odpovědnost za jejich váhu na vás. Prvním krokem je naučit se rozpoznat, kdy pes přestává být v kondici a začíná mít nadváhu. Nejspolehlivější je palpační test: položte dlaně na hrudník psa a přejíždějte po žebrech. U zdravého psa byste měli cítit žebra pod tenkou vrstvou tuku, ale neměla by být vidět na dálku. Pokud žebra necítíte vůbec nebo musíte tlačit, pes má nadváhu. Dále se podívejte na psa shora – měl by mít viditelný pas, tedy prohnutí za hrudním košem. Z boku by mělo břicho plynule stoupat od hrudníku k zadním nohám. Pokud břicho visí dolů nebo je srovnané s hrudníkem, je načase jednat.