Typickou chybou bývá přidávání mouky do lepivého těsta během zpracování. Místo toho si namažte ruce olejem nebo máslem. Tím těsto nezatížíte a dosáhnete hladkého povrchu. Pokud se těsto lepí i přes to, znamená to, že je příliš měkké – vraťte ho na deset minut do lednice, a nehoňte se moukou. Těsto by mělo být tak akorát, aby se s ním dalo pracovat bez podsypávání. Příliš mnoho mouky na válu způsobí, že se do těsta zapracuje suchá vrstva, která se při pečení projeví jako tvrdá kůrka.

Izolace rozvodů představuje další kritický bod. Většina začátečníků podcení tepelné ztráty při dopravě horké vody z vrtu do domu. Pokud potrubí vedete povrchově, použijte minerální vatu o tloušťce alespoň padesáti milimetrů a chraňte ji vodotěsným pláštěm. U zemních rozvodů dbejte na dokonalé spojení izolačních segmentů, protože i malá mezera způsobí kondenzaci a následnou korozi. S kvalitní izolací ušetříte značné množství energie a předejdete neočekávaným výpadkům.

V kuchyni využijte zadní stranu skříněk – magnetické lišty na nože a kořenky. Dovnitř skříněk instalujte dvoupatrové police, které zdvojnásobí úložný prostor. Na dveře spíže pověste organizér s kapsami na koření. Až budete vybírat nové skříňky, ptejte se na výsuvné systémy – i když jsou dražší, ušetří vám každodenní hledání.

Island leží na středoatlantickém hřbetu, kde se od sebe oddalují severoamerická a euroasijská litosférická deska. Tento pohyb vytváří hluboké zlomy, jimiž k povrchu proniká magma. Právě kombinace tenké zemské kůry a intenzivní vulkanické činnosti způsobuje, že se geotermální energie nachází v neobvykle malé hloubce. Zatímco jinde na světě musíte vrtat do hloubky několika kilometrů, na Islandu stačí často jen stovky metrů, aby se voda ohřála na teplotu přesahující sto stupňů Celsia.

Samotné sundání koleček by mělo proběhnout na rovném travnatém povrchu, který odpruží případné pády. Vyhněte se asfaltu a místům s provozem. Než vyrazíte, povolte šrouby na kolečkách a ověřte, že jsou kola ve vzduchu. První pokusy dělejte s tím, že budete držet dítě za ramena nebo za sedlo, ale ne za řidítka – tím ho zbavíte možnosti řídit.

V ložnici pod šikminou je nejdůležitější správná orientace postele. Ideální varianta je umístit postel podél nejvyšší stěny (hlava u rovné stěny, nohy směrem do místnosti), případně do kouta, kde se šikmina setkává s podlahou – tak vznikne útulný koutek. Pozor ale na to, že u nízké šikminy (pod 100 cm) by postel neměla být vůbec, protože byste se při vstávání bili do hlavy. Pro úložný prostor pod šikminou využijte zásuvky pod postelí, které vysunete směrem do místnosti, nebo si nechte vyrobit šikmou skříň na míru. Pokud nechcete investovat do atypického nábytku, pořiďte si nízké úložné boxy a skládejte je na sebe – ale tak, aby ty nejtěžší byly dole a přístup k nim byl snadný.

Základem úspěchu je tvaroh v kostičce, ne ve vaničce. Rozdíl poznáte okem: kostičkový tvaroh je pevný, neteče a má nižší obsah syrovátky. Pokud použijete měkký tvaroh, budete muset přidat výrazně více mouky, tím ztratí těsto vláčnost a buchty budou hutné. Množství mouky proto nikdy neurčujte přesně podle receptu, ale podle konzistence. Těsto má být měkké, mírně lepivé, ale po chvíli odpočinku by mělo jít z ruky oddělit bez násilí. V ideálním případě se nelepí na vál, ale ani se nedrolí.

Typickou chybou je držet dítě příliš pevně a dlouho. Jakmile ucítíte, že dítě našlo rovnováhu, přestaňte ho podpírat a nechte ho, ať si poradí. Počítejte s tím, že prvních pár jízd bude „kolečkových”, tedy s občasným dotykem nohou země. To je normální a důležité pro budování jistoty. Pokud dítě začne plakat nebo odmítá pokračovat, netlačte – udělejte přestávku a zkuste to zase za pár dní.

Po zprovoznění systému pečlivě sledujte zápach sirovodíku. I když je pro islandské zdroje typický, v uzavřeném prostoru může překročit bezpečnou koncentraci. Zajistěte proto dostatečné větrání technické místnosti a instalujte detektory plynu. Většina moderních zařízení navíc vyžaduje pravidelnou údržbu – minimálně jednou ročně zkontrolujte stav výměníků a odstraňte usazeniny, které snižují účinnost přenosu tepla.

Když už dítě jezdí bez koleček, ale stále nejistě, dbejte na to, aby mělo vhodnou výšku sedla (nohy se dotýkají země) a aby mělo nasazenou helmu. Odměňujte každý pokrok, ale ne přehnaně – hlavní motivací by měla být radost z pohybu. Pokud dítě po prvních úspěších začne zase chtít kolečka zpátky, nevnímejte to jako neúspěch. Někdy se to stane po pádu a potřebuje čas na znovuzískání důvěry.