Pro běžné čištění doma si vystačíte s teplou vodou, pár kapkami jemného prostředku na nádobí a měkkým kartáčkem, ideálně dětským. Smíchejte vodu s prostředkem, namočte prsten na dvě až tři minuty a pak ho jemně vykartáčujte – zejména v místech pod kamenem a v ozdobných détails. Poté šperk opláchněte čistou vodou a osušte hadříkem z mikrovlákna. Důležité je prsten netřít papírovou utěrkou ani běžnou bavlněnou látkou, protože ty můžou na povrchu zanechat mikroskopické škrábance, které lesk trvale poškodí.
Příprava podlah na nové stoupačky a rozvody začíná mnohem dřív, než se objeví první sbíječka. Nejdřív si ověřte, kudy přesně povedou nové trasy – obvykle je najdete v projektové dokumentaci, kterou vám poskytne stavební dozor nebo správce domu. Podle toho si označte místa, kde budete muset podlahu otevřít, a zkuste si představit, jak zásah ovlivní sousedy pod vámi i nad vámi. Pokud bydlíte v panelovém domě, pamatujte, že stoupačky procházejí skrz celou konstrukci, takže jakýkoliv zásah do podlahy může rezonovat do dalších pater.
Základ všech křehkých těst je studené máslo. Vyndejte ho z lednice těsně před zpracováním a nastrouhejte nahrubo do mouky. Pokud použijete změklé máslo, těsto se přepracuje a po upečení ztvrdne. Hněťte jen do okamžiku, kdy se suroviny spojí – ideálně rukama nebo háky mixéru na nejnižší rychlost. Jakmile těsto začne tvořit hladkou kouli, přestaňte. Delší hnětení vyvine lepek, který způsobí, že cukroví bude tuhé jako suchar.
Vaření broskvového džemu obvykle znamená dlouhé hodiny u sporáku, hromadu cukru a nekonečné odpeckování. Ale jde to i jinak – bez zbytečné dřiny a bez kupovaných želírovacích přípravků. Klíčem je správně využít přírodní pektin, který se nachází přímo v ovoci, a pár chytrých triků, díky nimž džem zhoustne sám. Výsledkem je čistá chuť broskví, která není přebitá chemií ani nadměrným slazením.
Když dnes vcházíte do některého z pražských kin, snadno přehlédnete, že jejich architektura vypráví příběh, který začal dávno před první projekcí. Prvorepublikové biografy byly navrhovány jako prostory, které měly diváka připravit na filmový zážitek už od okamžiku, kdy prošel vstupními dveřmi. Dnešní návštěvníci často hledí do mobilů a nevnímají, že se nacházejí v místě, kde se mísí funkcionalistická střídmost s dekorativním luxusem. Pokud chcete objevit atmosféru starých kin, musíte se naučit číst fasády i interiéry.
Při pečení hlídejte čas a teplotu. Většina křehkých těst se peče na 160–170 stupňů, a to jen do lehkého narůžovění okrajů. Jakmile cukroví začne tmavnout, je pozdě – po vychladnutí bude tvrdé. Po upečení nechte cukroví na plechu asi pět minut, pak ho přesuňte na mřížku. Pokud ho necháte vychladnout na horkém plechu, tuk se vsákne do těsta a výsledek bude mastný.
Křehké linecké, vanilkové rohlíčky nebo ořechové košíčky patří k Vánocům, ale jejich příprava často končí tvrdým těstem, přepálenou náplní a nervy. Přitom stačí dodržet pár zásad, které znají cukráři, a výsledek bude měkký, drobivý a dokonale vánoční. Klíčem je práce s teplotou surovin a správný postup hnětení.
Většina prvorepublikových kin v Praze vznikla ve dvacátých a třicátých letech minulého století, kdy se film stal masovou zábavou. Architekti tehdy řešili nelehký úkol: skloubit technické požadavky promítacích sálů s reprezentativním vzhledem, který by přilákal širokou veřejnost. Typickým rysem těchto staveb je výrazné vstupní průčelí, často s věží nebo svislými neonovými nápisy, které měly poutat pozornost z dálky. Při procházce městem se zaměřte na detaily, jako jsou keramické obklady, kovové mříže nebo skleněné výplně – právě tyto prvky prozrazují, zda jde o stavbu z dvacátých let či z pozdějšího funkcionalistického období.
Plnění do sklenic je posledním krokem, kde se dělá hodně chyb. Sklenice musí být dokonale čisté a vysterilizované – buď je povařte v horké vodě, nebo zahřejte v troubě na 100 °C. Horký džem nalévejte do horkých sklenic až po okraj, ihned uzavřete a otočte dnem vzhůru. Nechte je tak vychladnout, čímž vytvoříte podtlak, který zajistí delší trvanlivost. Skladujte na tmavém a chladném místě; po otevření dejte do lednice a spotřebujte do tří týdnů. Pokud některá sklenice nechytí podtlak, uložte ji do lednice a použijte jako první.
Základem je výběr ovoce. Broskve musí být zralé, ale ne přezrálé – ideálně ty, které mají pevnou dužinu a výraznou vůni. Přezrálé plody obsahují méně pektinu, a proto by džem zůstal řídký i po dlouhém vaření. Pokud máte jen měkčí broskve, doplňte je o malé množství jablek nebo rybízu, které přirozeně obsahují pektinu více. Jádra broskví nevyhazujte – můžete je rozdrtit a přidat do směsi během vaření, ale jen na krátkou dobu, protože obsahují amygdalin. Pro jistotu je ale raději nepoužívejte, pokud džem připravujete pro děti.
