Nakonec pamatujte, že stesk je dovednost, kterou se dítě učí zvládat. Každý tábor, který přečká, posiluje jeho sebevědomí a odolnost. Po návratu se ho neptejte jen na to, jestli mu bylo smutno, ale co mu pomohlo, aby se cítilo lépe. Tím mu dáte nástroj pro příště — a příští tábor už bude zvládat s větším klidem.
Nejdůležitější je připravit dítě před odjezdem. Mluvte s ním o tom, že stesk může přijít, ale že je to normální. Domluvte se, jak budete komunikovat — jestli si bude psát deník, posílat vzkazy s vedoucími, nebo využijete pevný čas pro telefonát. Důležité je, aby dítě vědělo, že ho máte rádi, ale zároveň aby cítilo, že věříte v jeho samostatnost. Vyhněte se slibům typu „když to nepůjde, přijedu si pro tebe” — to dítěti jen dá signál, že útěk je řešení.
Co konkrétně zvážit, než se rozhodnete Začněte u sebe a svého zdravotního stavu. Pokud máte chronické onemocnění, jako je cukrovka nebo vysoký krevní tlak, může vám lékař doporučit císařský řez, aby se předešlo komplikacím během porodu. Stejně tak pokud je miminko v poloze koncem pánevním nebo máte problémy s placentou. V takových případech není co řešit – operace je bezpečnější volbou. Pokud jste ale zdravá a těhotenství probíhá bez komplikací, máte na výběr a právě tehdy byste měla zvážit i další faktory.
Když se sourozenci poperou o hračku nebo o místo u televize, většina rodičů sahá k osvědčenému triku: rozdělit je do koutů, okřiknout, nebo jim vynadat. Jenže právě tohle bývá nejčastější chybou. Hádka se sice na chvíli utlumí, ale příště se rozhoří s větší silou. Děti se totiž neučí řešit konflikt, jen se učí, že přijde trest. Mnohem účinnější je nehasit už vzplanutý oheň, ale naučit děti hasit ho samy.
Častou chybou je, že otcové podávají žádost příliš pozdě, nebo naopak příliš brzy. Pokud nastoupíte na otcovskou dříve, než se dítě narodí, nárok vám zanikne. Stejně tak pokud ji nestihnete vyčerpat do šesti týdnů, propadá vám. Dalším úskalím je souběh s rodičovskou dovolenou – na otcovskou máte nárok i v případě, že matka čerpá peněžitou pomoc v mateřství, ale nesmíte v téže době čerpat rodičovský příspěvek vy. To znamená, že pokud jste se s partnerkou domluvili, že budete na rodičovské dovolené od začátku, otcovskou si už nevezmete, protože se tyto dávky vzájemně vylučují. Také pozor, že otcovská dovolená je určena pouze biologickému otci, případně osvojiteli, ale nikoli partnerovi matky, pokud dítě neosvojil.
Další častá chyba je zasahovat do každé drobné rozepře. Pokud nejde o nebezpečí, nechte děti, ať si to vyříkají samy. Když ale už zakročíte, držte se pravidla: nikdy neberte jednu stranu. I když se vám zdá, že mladší sourozenec je v právu, starší se pak cítí křivděně a příště bude agresivnější. Vhodnější je neutrální postoj: „Vidím, že se hádáte. Pojďte si sednout a každý řekne jednu větu.”
Nakonec si uvědomte, že sourozenecké konflikty jsou normální a užitečné. Děti se při nich učí vyjednávat, ustupovat i prosazovat své hranice. Když jim dáte prostor a nástroje, vyrostou z nich dospělí, kteří umí řešit spory bez křiku. Nejdůležitější je ale váš vlastní příklad. Děti pozorují, jak se hádáte s partnerem nebo s kolegy. Když vidí, že konflikt zvládáte v klidu, přebírají tenhle vzorec i do svých vztahů.
Průměr kol a rozměry rámu: jak je správně skloubit Dětská kola se prodávají podle průměru kol v palcích – od 12 do 24 palců. Pro nejmenší (2–4 roky) jsou vhodná kolečka 12 palců, pro předškoláky (4–6 let) 14–16 palců, pro mladší školní věk (6–9 let) 18–20 palců a pro starší děti (9–12 let) 24 palců. Toto je ale jen hrubá šablona. Dítě s dlouhýma nohama zvládne větší kolo dříve než stejně starý spolužák. Vždy proto měřte, ne odhadujte.
Častou chybou rodičů je, že se snaží dítěti stesk vymluvit nebo ho srovnávat s ostatními. Výroky jako „ostatní to zvládají” nebo „nejsi přece mimino” jen zvyšují tlak a dítě se pak stydí za své pocity. Místo toho dejte prostor emocím: „Chápu, že ti je smutno. Je to v pořádku, že to tak cítíš. Ale věřím, že to zvládneš a že zítra bude líp.” Taková slova dítěti dodají odvahu, aby se s nepříjemným pocitem samo vyrovnalo.
Pokud si nejste jistí, vezměte dítě do prodejny a nechte ho si na kolo sednout. Všímejte si, zda je schopné samo nastoupit a sesednout. Vyzkoušejte, jestli dosáhne na brzdové páky a jak snadno otáčí řidítky. Kolo, které je příliš velké, nebo naopak malé, je zdrojem zbytečných pádů a frustrace. Správně zvolená velikost je základem, aby si dítě jízdu oblíbilo a postupně získávalo jistotu.
