Vzdor batolete je přirozenou součástí vývoje, ne projevem špatné výchovy. Kolem druhého roku dítě objevuje vlastní vůli a potřebuje ji prosadit. Nejde o to vzdor potlačit, ale naučit se s ním pracovat tak, aby dítě získalo jistotu, že jeho emoce mají prostor, a zároveň aby se naučilo respektovat hranice. Klíčové je rozlišit, kdy ustoupit a kdy stát za svým.

Jak naučit dítě plánovat výdaje bez moralizování Zkuste s dítětem sestavit jednoduchý rozpočet na měsíc. Můžete použít papír nebo tabulku, ale důležité je, aby si dítě samo zapisovalo, co si koupilo a kolik mu zbylo. Tento návyk mu pomůže v dospělosti. Když vidí, že za měsíc utratilo více, než mělo, neříkejte mu „já ti to říkal”. Zeptejte se, co by příště udělalo jinak. Pokud si dítě koupí něco, co si po týdnu rozmyslí, nechte ho, ať si věc zkusí prodat nebo vyměnit. Tím se naučí, že peníze nejsou jen na utrácení, ale i na rozhodování o hodnotě.

Začněte s malými částkami, které odpovídají věku a schopnostem dítěte. Jakmile zjistíte, že dítě zvládá základní správu, zvyšte částku a přidejte povinnost přispívat si na věci, které chce. Tím se naučí, že s penězi se musí počítat. Nezapomínejte, že děti se učí především pozorováním. Pokud sami utrácíte bez rozmyslu a na dluh, žádné kapesné to nenapraví. Buďte konzistentní a vysvětlujte vlastní rozhodnutí. Dítě pak pochopí, že hospodaření s penězi není o odříkání, ale o svobodě volby.

Nejčastější chybou je boj o moc. Když řeknete „ne, teď ne”, a batole začne křičet, není čas na dlouhé vysvětlování. Místo toho zkuste nabídnout dvě přijatelné možnosti. Místo „oblékni se” dejte na výběr: „Chceš si vzít červenou nebo modrou bundu?” Dítě získá pocit kontroly, aniž byste vy ztratili autoritu. Vyhněte se otázkám, na které lze odpovědět „ne”, pokud nejste připraveni toto ne přijmout.

Pokud se podráždění objeví jen na určité části těla, zkontrolujte, co s kůží přichází do styku. Může to být nový krém, vlhčené ubrousky nebo i prací prostředek. Zkuste na několik dní vysadit vše, co není nezbytně nutné. Pokud se stav nezlepší do tří dnů, nebo se naopak zhorší, navštivte dětského lékaře. Vždy platí, že domácí péče je vhodná pro lehké podráždění, nikoliv pro závažné infekce nebo alergické reakce.

Většina rodičů řeší otázku, kdy dítěti začít dávat peníze. Nejde o přesný věk, ale o okamžik, kdy začíná chápat, že za věci se platí. Obvykle to přichází kolem nástupu do školy, kdy se dítě setkává s tím, že si spolužáci něco kupují. Mnohem důležitější než samotné kapesné je ale pravidelnost a jasná pravidla. Pokud peníze dáváte náhodně, jen když si dítě řekne, učí se, že stačí počkat a rodič zaplatí.

Začněte nácvikem samostatnosti v běžném prostředí, ne až týden před odjezdem. Dítě by mělo umět si připravit oblečení na druhý den, najíst se v rozumném čase, umýt si nádobí a dojít si včas na záchod. Na táboře ho nikdo nebude vodit za ruku a pokud něco neumí, bude to pro něj stresující. Vyzkoušejte přespání u babičky nebo u kamaráda, ať si osvojí, že běžný den může proběhnout i bez vás. Vyhnete se tak situaci, kdy se dítě poprvé v životě samo vysprchuje až pod dohledem cizích lidí.

Plánování cesty vlakem s miminkem vyžaduje jiný přístup než cesta autem. Zatímco v autě máte vše na dosah a můžete kdykoli zastavit, ve vlaku jste odkázáni na jízdní řád a prostor, který vám poskytne vagón. Klíčem k úspěchu je příprava zaměřená na čas a pohodlí. Nejdříve si zjistěte, zda vámi zvolený spoj nabízí takzvané rodinné oddíly, které bývají prostornější a mají přebalovací pult. Rezervujte si místo předem, nejlépe u okna a ve směru jízdy, abyste měli přehled o dění okolo.

Častou chybou je nadměrné používání dezinfekcí nebo mýdel na praní dětského oblečení. Zbytky pracích prostředků zůstávají na vláknech a dráždí kůži. Perte dětské prádlo v šetrném prášku bez fosfátů a enzymů, ideálně na program s vyšší teplotou a s extra mácháním. Také se vyhněte avivážím, které obsahují chemické látky. Pokud má dítě sklony k ekzému, je vhodné prát i ložní prádlo a deky v podobném režimu.

Když se na jemné dětské pokožce objeví vyrážka nebo podráždění, rodiče často sahají po první masti z lékárny. Ne vždy je to ale nejlepší volba. Dětská kůže je tenká, citlivá a jinak reaguje na vnější vlivy než kůže dospělého. Než sáhnete po chemických přípravcích, zkuste nejprve upravit prostředí a každodenní péči. Často to stačí k tomu, aby se pokožka zklidnila bez zbytečné zátěže.