Při pokládce obkladů začněte od viditelného rohu a postupujte směrem k méně exponovaným místům. V malé koupelně se vyhněte příliš velkým formátům, které nutí k častému řezání a vytvářejí velké množství odpadu. Ideální jsou obklady o rozměru 30×60 centimetrů, které lze pokládat na výšku a opticky tak místnost zvětší. Nezapomeňte na spárovací hmotu – do sprchového koutu a na podlahu použijte flexibilní variantu, která odolá vlhkosti i pohybům podkladu. Až budete spárovat, dbejte na to, aby spáry byly stejnoměrné a čisté; jakýkoliv přebytek hmoty odstraňte vlhkou houbou dřív, než zaschne.
Důležité je také myslet na osvětlení. Šikmina často vytváří temné kouty, které potřebují dodatečné světlo. Použijte bodová světla zabudovaná přímo do sádrokartonu nebo LED pásky pod police. Vyhněte se těžkým stojacím lampám, které zabírají místo a mohou působit neohrabaně. Pokud máte v šikmině okno, využijte ho naplno – lehké rolety nebo žaluzie propustí denní světlo a opticky zvětší prostor. Těžké závěsy by prostor zbytečně zatížily a zmenšily.
Šikmina v ložnici nebo pracovně často končí jako bezúčelný kout, kam se jen odkládá prádlo nebo staré věci. Přitom právě tato místa mohou být nejfunkčnější částí místnosti, pokud se k nim postavíte chytře. Klíčem je respektovat sklon střechy a využít ho ve prospěch prostoru, ne proti němu. V následujících řádcích najdete konkrétní postupy, jak z šikminy vytěžit maximum, a také upozornění na časté chyby, kterým se vyhnout.
Druhý klíčový bod se týká nastavení expozice. Měsíc je na noční obloze velmi jasný objekt, a pokud fotíte v automatickém režimu, foťák se snaží vyvážit světlo celé scény – výsledkem je bílý, přeexponovaný kotouč bez jakýchkoli detailů. Naopak při ručním nastavení je třeba expozici snížit. Ideální je začít s hodnotou ISO kolem 100 až 200 a časem závěrky kolem 1/125 sekundy. Clonu pak volte co nejužší (vyšší číslo), aby se zvýšila hloubka ostrosti. Tyto hodnoty jsou jen výchozí – pokud bude Měsíc nízko nad obzorem, bude jeho světlo rozptýlené atmosférou, a budete muset čas závěrky mírně prodloužit.
Když usednete do raftu, většina lidí instinktivně napne ruce a ramena, ale zapomene na střed těla. Přitom právě trup – břišní svaly, šikmé svaly a zádové svalstvo – rozhoduje o tom, jak dlouho vydržíte bez bolesti a jak efektivně zaberete pádlem. Pokud se na vodě spolehnete jen na sílu paží, záda rychle převezmou zátěž a po pár hodinách cítíte ostré píchání v bedrech. Základem je naučit se zapojit trup dřív, než vůbec vyrazíte na řeku.
Nezapomínejte ani na správné zaostření. Automatické ostření často „ulítne” na tmavou oblohu, proto přepněte na manuální režim a zaostřete na okraj měsíčního disku, kde je kontrast nejvyšší. Po zaostření se nedotýkejte ostřícího kroužku a proveďte snímek. Pro jistotu pořiďte více záběrů s mírně odlišnými hodnotami expozice – vyberete si pak ten nejlepší. Doma pak v grafickém editoru můžete mírně zvýšit kontrast a doostřit, ale pozor, abyste to nepřehnali, jinak se objeví nepříjemné šumy nebo zubaté hrany.
První věc, kterou si hlídejte, je poloha pánve. Sedněte si na raft tak, abyste měli hýždě pod sebou a pánev v mírně podsazené poloze, ne prohnutou do „banánu”. Prohnutí v bedrech je nejčastější příčinou bolesti po dni na vodě. Zkuste si představit, že tlačíte pupík mírně k páteři – to aktivuje příčný břišní sval, který stabilizuje páteř zevnitř. Tento lehký tah udržujte po celou dobu jízdy, ne jen při záběru. Jakmile povolíte, trup se zhoupne a každý náraz do vlny jde přímo do obratlů.
Na závěr si dejte pozor na dvě časté chyby. První je přeplnění prostoru – šikmina se snadno změní v skladiště, kde se hromadí věci, které nepoužíváte. Stanovte si pravidlo, že každá věc má své místo, a nepřidávejte nové bez vyřazení starých. Druhou chybou je ignorování větrání, zejména u vestavěných skříní pod šikminou, kde může vznikat vlhkost a plíseň. Nechte v zadní části skříněk mezeru pro cirkulaci vzduchu nebo použijte větrací mřížky. Pokud se budete držet těchto zásad, šikmina se stane vaším nejoblíbenějším koutem, který maximálně využijete.
Typickou chybou je umístit do šikminy klasickou postel nebo psací stůl, aniž byste zvážili prostor pro hlavu a nohy. U postele je nutné, aby alespoň v místě, kde sedíte nebo ležíte, byla výška stropu dostatečná – jinak se budete neustále bít do hlavy. Pokud je šikmina opravdu nízká, zvolte místo postele úložný prostor nebo nízkou pohovku, která slouží k sezení. U pracovního stolu zase dbejte na to, aby monitor nebo notebook byl v úrovni očí a vy jste nemuseli předklánět hlavu. V opačném případě hrozí bolesti zad i šíje.
