Základním pravidlem je měřit prostor, ne jen odhadovat. Vezměte si metr a změřte si místo, kam má komoda stát, a to nejen na šířku a výšku, ale i do hloubky. Pozor na lišty, topení a vypínače, které mohou komodu zablokovat. Představte si, jak budete zásuvky otevírat – potřebujete před nimi prostor na vysunutí. U menších pokojů se vyplatí sáhnout po komodě s výsuvnými mechanismy, které umožňují plné vysunutí, nebo alespoň po modelech s mělkými zásuvkami, které nepřekáží. Typickou chybou je koupit příliš hlubokou komodu do úzké chodby, kde kvůli ní pak nejdou otevřít dveře od skříně.
Magnetická barva je jednodušší na aplikaci, ale vyžaduje trpělivost. Obvykle je nutné nanést čtyři až šest vrstev, aby byla stěna skutečně funkční. Každá vrstva musí zaschnout a ideálně se lehce přebrousit. Barva navíc funguje jen s výkonnými neodymovými magnety – běžné magnety na lednici většinou neudrží ani pohlednici. Pokud chcete barvu kombinovat s tabulovou barvou, počítejte s tím, že výsledný povrch bude tmavší a méně savý.
Než se definitivně rozhodnete, promyslete si, jak bude komoda vypadat v kontextu celého pokoje. Nemusíte sladit barvu přesně s ostatním nábytkem, ale měla by s ním ladit tónově. Světlé dřevo prostor opticky zvětší, tmavé dodá eleganci, ale zvýrazní prach a otisky prstů. V neposlední řadě ověřte, že je komoda stabilní – zatlačte na ni ze strany a sledujte, jestli se neviklá. Pokud se kýve, je to známka špatné konstrukce, která se časem zhorší. Správně zvolená komoda je taková, na kterou si po pár týdnech přestanete pamatovat, protože prostě funguje.
Typickou chybou je použití běžných magnetů na magnetickou barvu. Výsledkem je pak zklamání, že stěna nefunguje. Stejně častým problémem je nanesení barvy na neupravený nebo mastný podklad – barva pak praská a odlupuje se. U ocelového plechu lidé často zapomínají na antikorozní úpravu hran, které začnou po čase rezavět. Proto hrany po řezání vždy začistěte a natřete základním nátěrem. A pokud chcete stěnu později přemalovat, zvolte barvu určenou na kov, ne běžnou interiérovou.
Při návrhu myslete na to, kam stěnu umístíte. Nejlepší je oblast u pracovního stolu, v kuchyni nad linkou nebo v dětském pokoji. Vyhněte se místům s přímým sluncem, které může barvu vyblednout, a vlhkým prostorům, kde plech začne korodovat. Rozměry volte podle toho, co chcete věšet – na A4 papíry stačí plocha 60×40 cm, na větší plakáty potřebujete minimálně 100×70 cm. Nezapomeňte, že magnetická stěna by neměla být jediným prvkem místnosti, ale měla by ladit s okolím.
Správné umístění snižuje riziko krádeže i poškození bytu. Trezor by neměl být vidět z okna ani z chodby, ale zároveň musí být snadno přístupný pro běžné použití. Ideální je roh obývacího pokoje nebo ložnice, kde je stěna nosná a sousedí s jiným bytem. Vyhněte se místům za dveřmi, kde se trezor dá snadno zakrýt a odniesnout bez povšimnutí. Pamatujte, že i nejlepší kotvení ztratí smysl, pokud trezor necháte otevřený nebo s klíčem v zámku.
Při výběru materiálu myslete na vlhkost a odolnost. Panelákové chodby bývají často bez topení, a tak se v nich sráží vlhkost z bytu. Lamino s povrchovou úpravou je vhodnější než surová dřevotříska, která může nabobtnat. U botníku dbejte na to, aby měl zadní stěnu – jinak se vám za boty budou prášit a případně i plesnivět. Pokud kupujete sestavu na míru, požádejte o zvýšené nožičky (alespoň 5 centimetrů), aby se pod skříňkou dalo vytírat. To oceníte při každém úklidu, protože podlaha v předsíni se špiní nejrychleji.
Rozměry jsou u zástěn kritické. Do kouta s vaničkou 80×80 cm použijte pevnou stěnu a jedny dveře, které se otevírají ven. Pokud máte šířku 90 cm, volte dvoukřídlé provedení s posuvem. U žlábku a sprchové zóny bez vaničky je nutné zástěnu kotvit až k podlaze nebo k obkladu – nespoléhejte jen na silikon. Typické chyby: zástěna upevněná pouze do obkladu, který nemá dostatečnou nosnost, nebo dveře, které se otevírají do prostoru, kde stojí umyvadlo. Vždy si předem změřte nejen šířku, ale i výšku – běžně 180–200 cm, ale pokud máte šikmý strop, potřebujete atyp.
Nejdřív zásuvky, potom barva Zatímco vzhled je otázkou vkusu, kvalitu zásuvek poznáte hmatem a pohledem. V ideálním případě by měly být zásuvky vedené na výsuvných lištách s kuličkovými ložisky, které umožňují plynulý pohyb a snesou větší zátěž. U levnějších kusů bývají plastová kolečka nebo jen dřevěné ližiny, a i když fungují, po pár letech se začnou zadrhávat. Zkuste si v prodejně komodu otevřít a zatížit zásuvku, pokud to jde. Sledujte, jestli se dno neprohýbá a jestli se zásuvka nevysouvá sama, když ji necháte otevřenou. Důležitý je také doraz, který zabrání úplnému vytažení a pádu zásuvky na zem – to je bezpečnostní prvek, na který byste neměli zapomínat, hlavně pokud jsou v domácnosti malé děti.
