Mikroventilace je praktická funkce, ale jen tehdy, když funguje správně. Větrací štěrbina je obvykle umístěná na horní hraně křídla a skládá se z drážky, jezdce a výdechů. Prach a pavučiny ji často zanesou, takže přestane propouštět vzduch. Vyčistěte ji vysavačem s úzkou hubicí, případně vyfoukejte. Zkontrolujte také, zda se mikroventilace opravdu aktivuje – při pootočení kliky do vodorovné polohy se křídlo odklopí o pár milimetrů. Pokud se tak neděje, je kování špatně seřízené.

Pokud se rozhodnete pro pokládku svépomocí, počítejte s tím, že u metráže je náročnější řezání kolem zárubní a topení. Kvalitní řezák a rovné pravítko jsou základ — trhání koberce rukou povede k nerovnému okraji a znehodnotí celý efekt. U dílců si předem rozvrhněte kresbu, aby vzniklé spáry nepřipomínaly šachovnici. A když už budete u pokládky, mějte v zásobě o deset procent materiálu navíc na chyby.

Závlaha, která nezatopí sousedům ani vám Zavlažování je druhý velký oříšek. Klasická miska pod truhlíkem sice zachytí přebytek, ale při silném dešti nebo při příliš horlivém zalévání se voda přelije přes okraj. Řešením je vnitřní zavlažovací systém – do truhlíku vložte plastovou vložku s drenážními otvory a pod ni umístěte rezervoár na vodu. Voda se pak drží pod kořeny a rostliny si ji berou podle potřeby. Tento systém oceníte hlavně v létě, kdy stačí doplnit vodu jednou za dva až tři dny, místo každého rána.

Začněte výběrem správného vrtáku. Na sklo a keramiku se používají vrtáky s tvrdokovovým hrotem (typicky s označením pro sklo a dlažbu), které mají břit ve tvaru šípu. Rozhodně nesahajte po vrtáku do dřeva ani do kovu – jejich geometrie způsobí skluz po hladkém povrchu a často i mikrotrhliny. Pokud máte k dispozici vrták s diamantovým povrchem, je to ideální volba pro tvrdší materiály, jako je slinutý porcelán. Ujistěte se, že je vrták ostrý – tupý nástroj se přehřívá a dlaždici spíš drtí, než řeže.

Vrtání do keramického obkladu patří mezi úkoly, které prověří trpělivost i techniku. Na rozdíl od sádrokartonu nebo dřeva neodpustí chybu – prasklina v glazuře znamená nejen znehodnocený kus dlaždice, ale často i problém s vodotěsností. Přesný otvor přitom není otázkou štěstí, ale dodržení několika zásad, které se vyplatí znát dřív, než vůbec vezmete vrtačku do ruky.

Pokud byt vytápíte podlahovým topením, volte podložku s nízkým tepelným odporem a koberec s krátkým vlasem. Čtvercové dílce se v takovém případě hodí spíš na chodbu nebo do pracovny, kde oceníte snadnou demontáž. Dílce se lepí po obvodu a ve středu oboustrannou páskou — to je nejrychlejší způsob, jak je stabilizovat. Spáry mezi dílci by měly být co nejméně viditelné, proto je pokládejte tak, aby světlo dopadalo ve směru vlasu.

Po nalepení celé plochy počkejte alespoň 24 hodin, než začnete se spárováním. Pokud byste spárovali dřív, lepidlo ještě není zatuhlé a pásky se mohou posunout. Spárovací hmotu nanášejte gumovou stěrkou do kříže, ne po délce, abyste vyplnili všechny rohy. Po zaschnutí hmoty přebytek setřete vlhkou houbou, ale pozor — pokud budete drhnout příliš silně, vytáhnete hmotu ze spár. Nechte raději spáry mírně „utopit” pod úroveň pásku, vytvoří to hezčí stín a obklad bude působit plastičtěji.

Při osazování obložkových lišt a krytek pouzdra dbejte na to, aby nebránily pohybu křídla. Někteří výrobci dodávají pouzdro s bezfrézovými zárubněmi, které se montují jednoduše, ale vyžadují přesné změření délky lišt. Řežte je pokosovou pilou pod úhlem 45 stupňů a spáry přetmelte akrylovým tmelem. Pokud chcete, aby pouzdro bylo zcela skryté ve stěně, musíte jeho přední hranu překrýt sádrokartonem a teprve poté aplikovat finální povrch. Tento postup je pracnější, ale výsledkem je čistá rovná stěna bez viditelných prvků, která působí minimalisticky.

Těsnění jednou za půl roku očistěte navlhčeným hadříkem s vlažnou vodou a slabým saponátem. Nepoužívejte rozpouštědla, ředidla ani agresivní čističe, které pryž ničí. Po očištění povrch osušte a naneste tenkou vrstvu silikonové vazelíny – buď přímo prstem, nebo vatovým tamponem. Tím se obnoví pružnost a prodlouží se životnost profilů. Stejně důležité je zkontrolovat, zda těsnění nevyklouzlo z drážky – stačí ho zatlačit zpět, případně vyměnit poškozený úsek za nový.

Během vrtání dlaždici průběžně chlaďte. Postačí obyčejná voda, kterou nanesete na místo vrtu pomocí rozprašovače nebo navlhčené houby. Předejdete tak nejen přehřátí vrtáku, ale i tepelnému pnutí v keramice. Pokud vrtáte do obkladu na stěně, dávejte pozor, aby se voda nedostala do elektrických zásuvek – v takovém případě vrtáte bez chlazení a s kratšími přestávkami. Jakmile projdete glazurou a dostanete se na podklad (většinou omítku), můžete teprve zapnout příklep a zvětšit průměr vrtáku na velikost hmoždinky.