Uvolněte místo tím, že využijete dveře i strop Zadní strana dveří je často přehlížený prostor. Instalujte na něj tenký organizér s kapsami, ale ne na boty – využijete ho na šály, rukavice, čepice a drobnosti, které jinak leží na skřínce. Na boty se nehodí, protože se do kapes špatně vejdou a dveře by se pak nedaly pohodlně zavírat. Naopak na bundy se vyplatí věšák s otočnými rameny, který umožní zavěsit více kusů na menší šířku. Vyberte ten s kulatými rameny, aby se na něj vešly i prošívané bundy.
Ne každá rostlina uvítá celodenní sluneční úpal. Zatímco kaktusy a sukulenty mají slunce v oblibě, řada oblíbených pokojovek pochází z podrostu tropických pralesů, kde se k nim světlo dostává jen rozptýlené přes koruny stromů. Přímé slunce jim proto nedělá dobře — listy blednou, hnědnou a na povrchu se objevují nevzhledné skvrny od spálení. Pokud nemáte byt orientovaný na sever, vybírejte rostliny, kterým vyhovuje světlo nepřímé, a dopřejte jim stanoviště, kde si užijí světlo, ale ne úpal.
Jedním z nejjednodušších nápadů je „barevný koberec”. Rozložte na zem několik velkých papírů nebo ručníků v různých barvách. Děti se pohybují volně po místnosti, a když zavoláte barvu, musí se co nejrychleji postavit na příslušný koberec. Hra se dá modifikovat: místo barev používejte čísla, tvary nebo třeba názvy zvířat – na slovo „slon” děti dují nosem a předvádějí chobot. Pozor na to, aby koberců byl dostatek pro všechny, jinak se děti strkají a vznikají konflikty. Postupně koberce ubírejte, čímž přirozeně zvýšíte obtížnost.
Hry, které spojují pohyb s pamětí a logikou Pokud chcete procvičit i hlavu, zkuste „živé pexeso”. Připravte si dvojice kartiček s obrázky, ale místo překlápění je rozdejte dětem – každé dostane jednu. Děti se pohybují po prostoru a hledají svého protějška, aniž by mluvily (jen gestikulují nebo se pohybují jako zvíře na obrázku). Jakmile se dvojice najde, sedne si společně na zem a čeká, až se najdou všichni. Tato hra je vhodná i pro smíšené věkové skupiny, protože mladší děti napodobují pohyby starších a učí se tak nové věci. Vyhněte se tomu, abyste nechali děti pobíhat bez cíle – předem se domluvte, jakým způsobem se budou dorozumívat.
Nejdůležitější je pravidelná údržba: jednou za měsíc projděte chodbu a vyřaďte to, co nenosíte. Boty, které mají prasklou podrážku, hned opravte nebo vyhoďte, jinak budou zavazet. Vlhké bundy nikdy nevěšte do uzavřené skříně, ale nechte je proschnout na ramínku s větracími otvory. Tím předejdete zápachu a plísním, které jsou v malých chodbách častým problémem. Uvolněný prostor pak využijete pro to, co opravdu potřebujete, a chodba bude působit vzdušněji.
Na co si dát pozor hned na začátku Častou chybou je snaha automatizovat vše najednou. Začněte jedním procesem, otestujte ho na malém vzorku dat a teprve potom přidávejte další kroky. Důležité je také myslet na výjimky: co se stane, když přijde e-mail bez přílohy? Když je číslo v buňce zapsané jako text? Tyto situace neuškodí ošetřit hned, jinak se po čase dočkáte chyb, které budou vyžadovat ruční zásah. Další zrádnou pastí je spoléhání se na jeden nástroj, který vám vyhovuje dnes, ale za rok může změnit podmínky nebo zpoplatnit funkce, které jste měli zadarmo.
Na závěr: nenechte se odradit, když se něco nepovede napoprvé. Každý proces má svá specifika a vy se postupně naučíte předvídat, co může selhat. S každou malou automatizací získáte víc času na práci, která vyžaduje lidský úsudek – a to je hlavní přínos.
Co dělat s botami, které nosíte denně? Místo hromady u dveří si pořiďte dvoupatrový otevřený stojan, který zasunete pod lavici nebo pod věšák. Pokud máte úzkou chodbu, umístěte ho na podlahu kolmo ke stěně – zabere jen 40 centimetrů. Pravidlem je, že každý člen domácnosti má maximálně dva páry bot „v aktivním provozu”; zbytek jde do boxů. Na boty s vysokou podrážkou, jako jsou kozačky, se hodí vnitřní vložky do sáčků, které udrží tvar a usnadní uložení do úzké police.
Jak na hry s pravidly, která děti samy mění Skvělým způsobem, jak udržet zájem, je hra „sochy na povel”. Děti běhají, a když zatleskáte, ztuhnou v pozici, kterou si samy zvolí. Kdo se pohne, dostává úkol – ne ale jako trest, ale jako výzvu. Například musí tlesknout nad hlavou, udělat dřep nebo zazpívat krátkou písničku. Důležité je, aby úkoly byly krátké a zábavné, ne ponižující. Druhé kolo vyberte jednoho „sochaře”, který sám vymýšlí povely a kontroluje pohyb. Tím přejímá zodpovědnost a učí se spolupracovat. Typická chyba je, když dospělý nechá jedno dítě být „sochařem” příliš dlouho – děti se nudí a ostatní ztrácejí pozornost. Role střídejte každé dvě minuty.
