Když máte směs hotovou, vtlačte ji do formy – postačí silikonová formička na muffiny nebo krabička od másla vyložená pečicím papírem. Povrch uhlaďte a nechte šampon sušit na vzdušném místě, mimo přímé slunce, alespoň 24 hodin. Pak ho vyklopte a nechte dosychat ještě 48 hodin, ideálně na mřížce, aby mohl vysychat ze všech stran. Pokud šampon začne praskat, je směs příliš suchá – příště přidejte o lžíci odvaru víc. Pokud se naopak rozpadá při vyklápění, máte málo suché složky a je potřeba přidat trochu SCI nebo škrobu.
Praktickým tipem je vzít si s sebou poznámkový blok nebo mobil a zaznamenat si, co vás zaujme. Po návratu domů si můžete dohledat historii jednotlivých budov a porovnat, jak se změnily. Tímto způsobem objevíte nejen krásu architektury, ale i vrstvy historie, které se pod fasádami skrývají. Vyhnete se tak povrchnímu pohledu a propojíte si zážitek s konkrétními fakty. Až příště půjdete kolem funkcionalistické budovy, zastavte se a zkuste si představit, jak vypadal běžný den v jejích zdech před sto lety.
Následující dva až tři týdny omezte zálivku na minimum a nepřihnojujte. Rostlina potřebuje čas na regeneraci a živiny by ji mohly spálit. Místo toho se zaměřte na vzdušnou vlhkost – listy můžete jemně rosit vlažnou vodou, ale jen pokud je rostlina v teple. Pozor na mlžení u rostlin s chlupatými listy, jako jsou africké fialky, kde voda způsobuje skvrny. Pro urychlení regenerace můžete použít přípravek s obsahem mořských řas, který posiluje buněčné stěny, ale vždy dle návodu na obalu.
Nakonec si spočítejte, kolik tepla skutečně potřebujete ukládat. Každý kilogram zdiva pojme přibližně 0,88 kJ na stupeň Celsia. Pro běžnou místnost o 20 m² s výškou 2,7 m a teplotním rozdílem 10 °C potřebujete zhruba 1700 MJ, což odpovídá asi 20 tunám betonu. Taková čísla ukazují, že akumulace není zadarmo – vyžaduje prostor a hmotu. Pokud nemáte možnost těžký dům postavit, řešte to lokálně: akumulační stěna u kamen, betonová podlaha nebo hliněné omítky. Hlavní je myslet na akumulaci už při projektu, ne až při výběru radiátorů.
Typickou chybou bývá použití čerstvých bylinek místo sušených, protože obsahují vodu, která naruší stabilitu směsi. Sušené bylinky také rozemelte na jemný prášek, aby nepíchaly a neusazovaly se ve vlasech. A pokud chcete šampon obohatit o vitamíny, přidejte až do vychladlé směsi, jinak se účinné látky zničí. Stejně tak éterické oleje – ty přidávejte jako poslední, jen pár kapek, aby vůně nepřebila bylinný charakter a nedráždila pokožku.
Palác, který dominuje jednomu z nároží, je ukázkovým příkladem toho, jak se funkcionalismus prosazoval v komerční zástavbě. Původně sloužil jako obchodní dům a kanceláře, dnes v něm sídlí různé instituce. Při návštěvě si dejte pozor na to, že ne všechna místa jsou veřejnosti přístupná, a proto si předem zjistěte otevírací dobu či případné průvodcovské prohlídky. Typickou chybou bývá, že lidé chodí jen po přízemí a přehlédnou zajímavé schodiště s původním zábradlím.
Při fotografování nebo jen pozorování se vyhněte běžné chybě — nesoustřeďte se pouze na hlavní průčelí. Funkcionalisté často řešili i dvorní trakty a boční fasády, kde najdete třeba točité schodiště nebo výtahovou šachtu. Projděte si ulici z obou stran a podívejte se do průchodů. Uvidíte tak detaily, které z ulice nejsou patrné, a pochopíte, jak architekti řešili osvětlení a větrání. Když si chcete udělat ucelený obrázek, naplánujte si trasu od Václavského náměstí k nábřeží a zpět přes parky.
Další pastí je přecenit síly nejmenších. Dítě do tří let nevydrží dlouho chodit. Plánujte trasu s častými zastávkami a počítejte s tím, že budete muset nést dítě i deku. Místo velkého okruhu zvolte jedno místo, kde se dá hrát dlouho. Třeba pískoviště nebo svah na koulení.
Začněte u domu, kde bydlela legendární operní pěvkyně Ema Destinnová. Dům sice prošel úpravami, ale funkcionalistické prvky zůstaly čitelné: jednoduché tvary, střídmé barvy a důraz na světlo. Při prohlídce se zaměřte na vstupní portál a okenní rámy — často se dochovaly v původní podobě. Pokud si nejste jistí, co přesně hledat, všimněte si, že funkcionalismus nemá žádné zbytečné ozdoby. Každý prvek má svou funkci, a proto vás napadne, proč se moderní architekti tolik bránili dekoracím.
Nové Město pražské není jen rušná třída nebo turistická zastávka mezi Václavským náměstím a Národním muzeem. Skrývá se tu řada staveb, které patří k tomu nejlepšímu z české meziválečné architektury. Když se vydáte pěšky od starého centra směrem k Vltavě, narazíte na nenápadné domy, jejichž fasády vypráví příběh o modernismu, funkcionalismu i odvaze tehdejších stavitelů. Stačí jen zvednout hlavu a sledovat detaily — pásová okna, ploché střechy nebo průhledné zábradlí.
