Jednou z osvědčených her je takzvaný „barevný koberec”. Rozložte na zem libovolné barevné předměty – čtverce z papíru, látky, nebo plastové misky. Děti se pohybují po místnosti, na signál vedoucího zavoláte barvu a všichni musí co nejrychleji stoupnout na předmět dané barvy. Kdo nestihne, vypadává, ale pozor – vyřazování u menších dětí často vede k pláči. Místo vyřazování jim dejte bod, a na konci vyhrávají všichni, kdo mají alespoň jeden bod. Tím se vyhnete frustraci a hra zůstane zábavná.

Pokud chcete do stinného koutu něco kvetoucího, sáhněte po pokojové begónii, konkrétně typu Begonia rex. Miluje rozptýlené světlo a vysokou vzdušnou vlhkost. Zalévejte ji vždy odstátou vodou přímo na substrát, nikdy ne na listy. Při zalévání na listy hrozí padlí. Begónie také nesnáší studený průvan, proto ji neumísťujte blízko často otevíraného okna.

Pamatujte, že cílem pohybových her není dokonalý výkon, ale radost z pohybu a pocit sounáležitosti. Děti si hry zapamatují, když je budou moci samy obměňovat. Ptejte se jich, co by změnily, a nechte je navrhnout vlastní pravidla. Tím podpoříte jejich kreativitu a hra se stane skutečně jejich. Až příště uvidíte neklidné oči, sáhněte po některé z těchto her – možná zjistíte, že nejlepší odměnou je moment, kdy se děti smějí a ptají se, jestli si to zahrají znovu.

Jak si naplánovat návštěvu, aby vás nezaskočila realita Začněte tím, kdy přijedete. San Siro leží na okraji Milána, ale nejbližší stanice metra je vzdálená asi dvacet minut pěšky. Pokud pojedete autem, počítejte s tím, že parkování v okolí je drahé a v den zápasu obsazené. Lepší je zaparkovat v centru a dojít pěšky nebo využít tramvaj. U Allianz Areny je to opačné: má vlastní parkovací dům, ale také vlastní vlakovou zastávku, která je přímo pod stadionem. V den utkání je ale vlak narvaný, takže pokud chcete klid, přijďte o hodinu dřív a projděte se kolem areálu.

Jak na to, aby hra neskončila chaosem Nejčastější chybou při zavádění nových her je nedostatečné vysvětlení pravidel. Děti ve věku 6–10 let potřebují slyšet instruktáž krátce a jasně, ideálně s názornou ukázkou. Pokud máte ve skupině více než patnáct dětí, rozdělte je na menší skupinky, ať se neztratí v davu. Také myslete na prostor – odstraňte ostré hrany stolů, zajistěte, aby se děti nepraštily o židle, a pokud hrajete venku, zkontrolujte terén. Vždy mějte připravenou variantu pro deštivé dny, kdy se družina přesouvá do tělocvičny nebo třídy.

Začněte jednoduchým receptem na univerzální čistič. Smíchejte v rozprašovači dvě třetiny vody a jednu třetinu bílého octa. Přidejte pár kapek citronové šťávy nebo esenciálního oleje, pokud chcete příjemnější vůni. Tento roztok skvěle rozpouští mastnotu, leští vodovodní baterie a odstraňuje vodní kámen. Dejte pozor, abyste ho nepoužívali na přírodní kámen nebo mramor – kyselina by je poškodila. Pro děti připravte menší lahvičku s rozprašovačem a naučte je stříkat na dřez, vanu nebo kachličky. Uvidíte, že je to bude bavit víc než hadřík.

Další aktivitou, která děti nadchne, je „sochařská dílna”. Děti se rozdělí do dvojic. Jeden je sochař, druhý socha. Sochař „modeluje” – pohybuje rukama, nohama, hlavou – a socha se nechává tvarovat. Po dvou minutách si role vymění. Cílem není dokonalá socha, ale spolupráce a smích. Pozor na to, že některé děti nemají rády fyzický kontakt. Nechte je modelovat pouze slovy, nebo vytvořte tria, kde sochař ukazuje na části těla, kterých se má dotknout. Tím respektujete osobní hranice a hra zůstane bezpečná.

Předsíň v paneláku bývá nejužším prostorem celého bytu. Často má jen pár metrů čtverečních, a přesto musí pojmout botník, věšák, někdy i pračku nebo lednici. Když se k tomu přidá tmavá podlaha a jediné stropní světlo, výsledkem je stísněná chodba, do které se nevejde ani vzduch. Naštěstí existují triky, které místnost opticky rozšíří, aniž byste museli bourat příčky nebo stěhovat zásuvky.

Každý, kdo pracuje ve školní družině, zná ten okamžik, kdy energie dětí dosáhne varovné hranice a běžné hry přestanou bavit. Místo aby se situace řešila křikem nebo striktním zákazem běhání, vyplatí se mít v záloze netradiční pohybové aktivity, které děti vtáhnou a zároveň je nechají vybít. Klíčové je, aby hra měla jasná pravidla, krátkou přípravu a nevyžadovala drahé pomůcky. Většinu her lze hrát s tím, co máte po ruce – míč, švihadlo, noviny, nebo dokonce jen vlastní tělo.

Ořechy patří mezi potraviny, které vydrží dlouho, ale jen za předpokladu, že jim dopřejete správné podmínky. Nejčastější chybou je nechat je v igelitovém sáčku na kuchyňské lince. Teplo, světlo a kolísání vlhkosti způsobují, že tuky v ořeších žluknou. Žluklé ořechy poznáte podle hořké chuti a nepříjemného zápachu – a ty už byste neměli jíst ani používat do pečení.