Další častou chybou je oddalování rozhodnutí. Když přerušíte hru, ale kartu vytáhnete až po půlminutě váhání, působíte nerozhodně. Hráči začnou spekulovat, křičet a tlačit na vás. Ideální je udělat rozhodnutí rychle, ale ne unáhleně. Pokud je situace složitá a potřebujete si potvrdit názor s asistentem, udělejte to. Ale jakmile je rozhodnutí jasné, ihned ho signalizujte a pokračujte ve hře. Průtahy jen zvyšují napětí a dávají prostor pro zbytečné diskuse.
Velmi častým problémem je také udělení červené karty za „běžný” faul, který vypadal horší, než byl. Rozhodčí se nechá strhnout dramatickým pádem hráče a vytáhne červenou i v případě, kdy nebyl úmysl a síla zákroku neodpovídala vážnému provinění. Opačným extrémem je pak tolerance hrubých faulů, které končí zraněním. Zde pomáhá jednoduché pravidlo: pokud by zákrok mohl způsobit zranění, je to vždy minimálně žlutá karta. Pokud je zákrok vedený zezadu, bez šance na hru, je to červená. Držte se toho a nebudete muset řešit, co si myslí tribuna.
Nakonec si zkontrolujte, jaké klávesové zkratky váš e-mailový klient nabízí. Rychlé přesuny do složek, označení jako přečteno nebo archivace jednou klávesou znamenají, že za hodinu zvládnete dvojnásobek práce. Neztrácejte čas klikáním myší na ikony, když stačí stisknout pár kláves. Pokud si tyto návyky osvojíte, zjistíte, že e-maily vám zaberou zlomek času a vy se můžete věnovat práci, která skutečně posouvá věci kupředu.
Další věc, kterou lidé podceňují, je usazení odtoku. Ten musí být nejnižším bodem podlahy. Pokud je odtok jen o půl centimetru výš než okolní dlažba, voda kolem něj vytvoří kaluž a neodteče. Po položení dlažby zkontrolujte odtok vodováhou. Voda by se měla držet maximálně v okruhu pěti centimetrů od roštu, jinak je třeba upravit výšku roštu před zatvrdnutím spárovky.
Rozhodčí, který uděluje karty, ovlivňuje průběh zápasu víc než kdokoli jiný na hřišti. Chybné napomenutí dokáže zlomit zápas, naštvat hráče i diváky a v konečném důsledku poškodit důvěru v celý rozhodcovský tým. Přitom stačí dodržet pár zásad, které výrazně snižují riziko omylu. Nejde o to být přísný nebo benevolentní, ale hlavně konzistentní a spravedlivý.
Pokud spád nevyšel, nespasí ho ani velké obklady Když už máte podlahu hotovou a voda se drží u zdi, můžete to částečně zachránit vyspádováním pomocí lepidla. Tloušťka lepidla by ale neměla přesáhnout jeden centimetr, jinak praská. U malé koupelny to obvykle stačí, ale počítejte s tím, že dlaždice se budou pokládat pod mírným úhlem. Proto se vyhněte velkoformátovým obkladům, které se nesmí klást na tlustou vrstvu lepidla. Více vám pomohou menší formáty, třeba 30×30 centimetrů, které se snadněji přizpůsobí.
Přechodové měsíce jsou na testování vztahů mezi oběma kapslemi ideální. Není nutné hned kupovat nové kousky – stačí, když projdete svůj šatník a najdete kusy, které spolu souzní. Pravidlo je jednoduché: každý letní kus musíte být schopni spárovat alespoň se třemi kusy z kapsulového šatníku. Pokud to nejde, máte v šatníku zbytečnost. Tento přístup zjednoduší ranní výběr, ušetří místo i čas a vy budete vždy oblečení tak, že to bude vypadat promyšleně. A to je nejlepší výsledek celého snažení.
Závěsy a ubrusy patří k nejvíce namáhaným textiliím v domácnosti – visí na světle, přicházejí do styku s prachem, mastnotou i potem. Přesto se jim často věnuje jen letmá pozornost, dokud se neobjeví skvrna nebo vybledlý pruh. Klíčem k dlouhé životnosti není drahá chemie, ale správné návyky: číst symboly údržby, prát s rozmyslem a vědět, kdy textilii ušetřit pracího cyklu.
Sušení je stejně důležité jako praní. Závěsy nikdy neždímejte v sušičce, pokud to není výslovně povoleno – vysušte je pověšené ve svislé poloze, ideálně na ramínku, aby se vlastní vahou nepomačkaly. Ubrusy sušte rozložené naplocho, zejména pokud mají podlepené okraje nebo výšivku. Přímé slunce způsobuje žloutnutí a blednutí, proto volte stinné místo nebo sušte přes noc. Pokud žehlíte, dělejte to ještě mírně vlhké, a to z rubové strany – předejdete vzniku lesklých map.
