Začněte tím, že si doma uděláte „mapu pokladů”. Vezměte si velký papír, pastelky a zakreslete okolí bytu či domu – parky, hřiště, slepé uličky, zajímavé stromy. Pak společně vymyslete příběh, třeba že hledáte ztraceného plyšového medvěda. Děti se zabaví při kreslení i samotném hledání podle značek, které si předem rozmístíte po zahradě nebo v blízkém okolí. Pozor na příliš složité šifry, mladší děti potřebují jednoduché symboly, jinak je to rychle přestane bavit.

Bezpečnostní pravidlo je jednoduché: nikdy nesbírejte houby, u kterých si nejste stoprocentně jistí. Věkem se sebevědomí houbařů zvyšuje, ale právě staří houbaři mívají nejvíce otrav, protože spoléhají na zkušenosti a nerozlišují mladé plodnice. Pokud si chcete být jistí, naučte se poznávat muchomůrku zelenou podle tří znaků: bílé lupeny, bílý prsten a pochva na bázi třeně. Žádná jedlá houba nemá tyto tři znaky zároveň.

Po návratu domů nebo do práce okamžitě vypněte Wi-Fi a připojte se k vlastní zabezpečené síti. Nezapomeňte se odhlásit ze všech účtů, které jste během používání veřejné sítě navštívili, a to i z těch, které se zdají neškodné. Pravidelně kontrolujte, která zařízení jsou připojena k vaší domácí síti, a nakonfigurujte si router tak, aby používal silné heslo a šifrování. Mějte na paměti, že vaše data jsou cenná, a proto se vyplatí být obezřetný.

Praktickým krokem je použití VPN služby, která zašifruje veškerou komunikaci mezi vaším zařízením a serverem. VPN je v podstatě tunel, který chrání data před zvědavými pohledy. Najdete řadu kvalitních VPN služeb, z nichž mnohé nabízejí i bezplatné verze, ale dejte pozor na bezplatné VPN, které často prodávají vaše data. Vyberte si nejlépe placenou službu s dobrou pověstí, a to alespoň pro citlivé operace.

Další zrádná dvojice je muchomůrka jízlivá a muchomůrka slámožlutá. Jízlivá, která roste v listnatých lesích, má nazelenalý klobouk a je smrtelně jedovatá. Slámožlutá je také jedovatá, ale méně, a poznáte ji podle sytě žluté barvy. Obě se ale dají zaměnit za jedlou muchomůrku císařskou, která má oranžový klobouk a vyrůstá pouze v teplých oblastech. Pokud najdete muchomůrku s bílými lupeny a bez charakteristické vůně, raději ji nechte v lese.

Další častou záměnou je muchomůrka tygrovaná, kterou si lidé pletou s muchomůrkou růžovou nebo s bedlou. Muchomůrka tygrovaná má klobouk s bílými bradavicemi na hnědavém podkladu a bílý prsten bez rýh, zatímco bedla má klobouk s šupinami, které se dají setřít, a prsten je posuvný. Důležité je, že bedly mají v dospělosti hnědé lupeny, zatímco muchomůrky mají lupeny bílé. Také si všímejte vůně — muchomůrka tygrovaná zapáchá po ředkvičkách.

Když se řekne muchomůrka, většina lidí si představí červený klobouk s bílými tečkami. Jenže do této čeledi patří i druhy, které vypadají jako jedlé houby, a jejich záměna může skončit vážnou otravou. Nejrizikovější jsou muchomůrka zelená a muchomůrka bílá, které se podobají žampionům nebo některým holubinkám. Právě proto je důležité znát nejen typické znaky, ale i místa, kde se tyto houby vyskytují, a způsob, jakým rostou.

Nejčastější záměna vzniká u mladých plodnic muchomůrky zelené, které mají ještě uzavřený klobouk. V této fázi připomínají žampion polní nebo ovčí. Rozdíl poznáte podle lupenů – u muchomůrky jsou vždy bílé, zatímco žampiony mají lupeny narůžovělé až hnědé. Dalším vodítkem je pochva na bázi třeně, která u muchomůrky připomíná kalich. Pokud si nejste jistí, nikdy houbu nekonzumujte, a to ani po důkladném povaření.

Při samotném obkládání začněte od odtoku a postupujte směrem ke stěnám. Každou dlaždici pokládejte do lepidla s ozubenou stěrkou a kontrolujte vodováhou spád v obou směrech. V malé koupelně se vyhněte velkoformátovým dlaždicím – mají tendenci se vlnit a špatně kopírují spád. Ideální formát je 30×30 nebo 30×60 centimetrů, který se snadno přizpůsobí mírnému sklonu. Nezapomeňte na dilatační spáru u stěn, protože podklad se při změnách teplot pohybuje. Pokud necháte dlažbu přilepenou přímo ke zdi, může dojít k prasklinám nebo k odloupnutí obkladu.

V případě podezření na otravu muchomůrkou je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Nevyvolávejte zvracení bez pokynu lékaře, ale uschovejte zbytky hub nebo jejich fotografie, ať je možné určit druh. Záměna muchomůrek je přitom snadno odhalitelná, pokud houbu dělíte na dvě části – klobouk a třeň. U jedlých hub je třeň obvykle pevný a bez pochvy, u smrtelně jedovatých muchomůrek je vždy přítomna pochva, i když někdy je zahrabaná v půdě.