První na seznamu je kapradina. Ať už pěstujete násadec, nebo parožnatku, potřebují vlhký vzduch a stín. Přímé slunce jim vysušuje jemné listy a způsobuje jejich křehkost. Ideální je umístění u severního okna, případně koupelna s vyšší vzdušnou vlhkostí. Pokud máte jen jižní parapet, dejte kapradinu dál od okna nebo za světlý závěs. Pravidelně také rosíte listy, ale ne na přímém slunci – kapičky vody fungují jako malé lupy a urychlují spálení.

Prevence začíná u krmení a pořádku Dravec se naučí pravidelně navštěvovat místo, kde najde snadnou kořist nebo zbytky krmiva. Nenechávejte zrní ani vodu přes noc venku, protože myši a potkani přilákají kunu. Krmte uvnitř kurníku a vždy uklízejte případný rozsyp. Okolí výběhu udržujte posekané – vysoká tráva a křoví poskytují úkryt predátorům. Pokud máte ovocné stromy, sklízejte spadané plody, které lákají hlodavce.

Mnoho vychovatelů ve školních družinách sahá po osvědčených hrách, jako je „rybáři a rybičky” nebo „cukr, káva, limonáda”. Jenže děti po pár týdnech tyto hry znají nazpaměť a jejich nadšení opadá. Stačí ale pár drobných obměn – změnit pravidla, přidat rekvizity, které už máte ve skříni, a známá hra dostane úplně nový náboj. Nechte se inspirovat netradičními pohybovkami, které zvládnete připravit za pět minut a které děti rozpohybují tak, že si ani nevšimnou, že běhají.

Netradiční nemusí být jen honičky. Zkuste „barevné hnízdo”: na zem rozložte obruče nebo nakreslete křídou kruhy, každý má barvu. Děti běhají volně, ale na povel „červená!” musí co nejrychleji doběhnout do červeného kruhu. Kdo je poslední, vypadává, ale jen do dalšího kola – hra tak nikdy nikoho úplně nevyřadí. Pro starší děti přidejte variantu, kdy se hráči musí ve dvojici obejmout a doběhnout společně. Tím se procvičí spolupráce a děti se naučí orientovat v prostoru. Důležité je předem domluvit, že se kruhy nesmí posouvat ani bránit – jinak by se z hry stala hádka.

Výběr krému do mini zákusků není o tom, který vám nejvíc chutná, ale který se snese s konkrétním těstem. Suché a křehké těsto potřebuje vláhu, vláčné zase lehčí náplň, jinak se vám celý zákusek rozpadne nebo bude těžký jako kámen. Než sáhnete po prvním receptu, zvažte, s jakým těstem pracujete – od toho se odvíjí konzistence, sladkost i způsob aplikace.

Pravidla, která mění vše: tichá honička a chobotnice Honičky patří k nejoblíbenějším hrám, ale klasický model „jeden chytá, ostatní utíkají” může být rychle stereotypní. Zkuste tichou honičku: honič nesmí vydat ani hlásku, a když chce někoho chytit, musí se k němu připlížit. Chycený hráč se stává „sochou” a může být „osvobozen” jiným hráčem, který se ho dotkne. Děti se tak učí nejen rychlosti, ale i trpělivosti a tichému pohybu. Podobně funguje „chobotnice”: dvě děti drží za ruce a tvoří síť – chytají ostatní tak, že je obejmou, aniž by se pustily. Chycený se k nim připojí, ale nesmí mluvit, jen vydávat zvuky. Síť se tak rozrůstá a hra graduje. Pozor na to, aby se děti v síti nemotaly – pravidlo „počítá se jen chycení kolem pasu” zabrání zraněním.

Ořechy patří mezi potraviny, které vydrží dlouho, ale jen za předpokladu, že jim dopřejete správné podmínky. Největším nepřítelem je vzduch, světlo a teplo. Pokud necháte vlašské ořechy jen tak v míse na kuchyňské lince, během pár týdnů začnou žluknout. Základem je tedy skladování v chladu, tmě a v uzavřené nádobě.

Třetí rostlinou, která přímé slunce nesnese, je kalatea. Patří mezi náročnější pokojovky a její křehké listy reagují na ostré světlo velmi rychle – svinují se a ztrácejí lesk. Dopřejte jí stanoviště s dostatkem světla, ale bez přímých paprsků. Vhodná je východní strana. Kalatea také ocení pravidelné rosení a substrát z rašeliny, který dobře drží vodu. Pozor na přelití – kořeny nesmí stát ve vodě, jinak začnou hnít.

Druhou citlivou rostlinou je maranta. Její listy se přes den rozevírají a v noci sklápějí, což je přirozený rytmus. Na přímém slunci se ale okraje listů zbarvují do hněda a rostlina ztrácí kontrastní kresbu. Marantu umístěte na světlé místo s rozptýleným světlem, klidně i do mírného polostínu. Snažte se vyhnout průvanu a udržujte substrát mírně vlhký. Zálivku provádějte odstátou vodou pokojové teploty, nikdy ne studenou.

Častou chybou je nechávat ořechy v původním igelitovém obalu po otevření. Ten nechrání před vzduchem a vlhkostí. Další chybou je skladování v blízkosti zdrojů tepla, jako je trouba nebo topení. Ořechy také nesnášejí prudké změny teplot – pokud je přenesete z mrazáku rovnou na stůl, na povrchu se srazí vlhkost a urychlí jejich kažení. Nechte je raději rozmrazit v lednici.