Nejprve si rozmyslete, co na pegboardu skutečně chcete mít. Pokud ho umísťujete do dílny, budou rozhodovat rozměry a hmotnost nářadí. Do kuchyně zase potřebujete desku s dostatečným počtem děr a vhodnou vzdáleností mezi nimi. Typický pegboard má rastr děr po 2,5 centimetru, ale existují i varianty s hustším nebo řidším rozestupem. Změřte si největší předmět, který chcete zavěsit, a podle toho vyberte velikost otvorů. Zapomeňte na univerzální řešení – každá místnost si žádá jinou hustotu děr.
Když přemýšlíte nad stropním sušákem do koupelny nebo na balkon, první věc, která vás napadne, je úspora místa. Skutečně se jedná o praktické řešení, ale jen tehdy, pokud zvolíte správný typ a hlavně pokud ho správně ukotvíte. V panelovém domě to platí dvojnásob – ne každý strop unese zátěž, kterou sušák s mokrým prádlem představuje. Než cokoli koupíte, zjistěte si, z jakého materiálu je stropní deska ve vašem bytě. U panelových domů to bývá železobeton, ale setkat se můžete i s dutinovými panely, kde je situace úplně jiná.
V garsonce jde o každý centimetr, a proto volba mezi sklápěcí postelí a rozkládací pohovkou není jen otázkou vkusu, ale především funkčnosti. Obě řešení mají své opodstatnění, ale liší se v tom, jak ovlivní každodenní provoz bytu. Než se rozhodnete, zvažte, co je pro vás prioritou: rychlá přeměna na spaní, nebo pohodlné sezení přes den? A hlavně – jak často budete muset nábytek přeměňovat?
Rozpočet je také jiný. Kvalitní sklápěcí postel s pořádnou matrací a plynulým mechanismem je obvykle dražší než jednoduchá rozkládací pohovka. Ale z dlouhodobého hlediska se vám investice vrátí, pokud spíte každý den – záda vám poděkují. U pohovky šetříte na začátku, ale po pár letech možná budete muset vyměnit matraci nebo celý mechanismus. Zkuste si spočítat nejen pořizovací cenu, ale i životnost a případné opravy.
Až budete sušák montovat, nikdy neutahujte šrouby na doraz hned napoprvé. Nejprve je dotáhněte tak, aby konstrukce držela, poté sušák spusťte dolů, zatížte ho pár kily a nechte ho přes noc viset. Ráno zkontrolujte, zda se kotvy nepovolily, a teprve poté je dotáhněte naplno. Tento postup odhalí případnou chybu ve vrtání i slabé místo v hmoždince. Pokud se sušák po zatížení prohne nebo vydává vrzavé zvuky, něco není v pořádku – raději montáž zopakujte, než riskovat pád sušáku na hlavu.
Dalším kritickým místem je vzdálenost mezi kotvami. U sušáků, které se montují na dva body, musí být obě kotvy ve stejné výšce a přesně podle šablony dodané výrobcem. Pokud jednu kotvu posunete jen o pár milimetrů, lana se začnou odírat o hrany a časem přetrhnou. U čtyřbodového upevnění navíc hrozí, že se konstrukce ohne a rozvibruje. Před vrtáním si proto vždy překontrolujte rozměry pomocí vodováhy a metru. Při montáži na balkon myslete na to, že stropní deska může být tenčí než v interiéru, a tak je nutné použít kratší hmoždinky, aby neprošly skrz.
Pamatujte také na to, že stropní sušák není univerzální řešení pro každý prostor. V koupelně, kde je vysoká vlhkost, musí být veškerý kov opatřen antikorozní úpravou – jinak se objeví rez, která na prádle udělá nevzhledné skvrny. Na balkoně zase počítejte s větrem a UV zářením: lana z přírodních vláken rychle degradují, proto volte sušák s lany z polypropylenu nebo nerezu. A pokud máte podhled ze sádrokartonu, nemůžete kotvit přímo do něj. Budete muset vyříznout otvory a ukotvit sušák do nosné konstrukce stropu, což je práce pro zkušenějšího kutila, ale výsledek pak bezpečně drží.
U vestavných modelů počítejte s tím, že jejich hloubka je obvykle menší než u volně stojících, ale přidává se hloubka skříňky a instalační mezery. Typická šířka vestavné lednice je 55–60 cm, ale existují i užší varianty kolem 45 cm. Volně stojící spotřebiče mívají šířku 60 cm, ale v úzkých kuchyních seženete i 50 cm. Nejdůležitější je změřit prostor pod pracovní deskou nebo ve skříňce – a to vždy na třech místech (u podlahy, uprostřed a nahoře), protože stěny bývají křivé. Nezapomeňte na rezervu pro otevírání dveří a připojení k elektřině.
