Umístění rozhoduje o tom, jestli vás přístroj včas probudí. Detektor kouře patří do ložnice a do chodby, která spojuje ložnice s obývákem. Montáž na strop, ideálně do středu místnosti, minimálně 30 centimetrů od stěny. V kuchyni ho neumisťujte — pára a výpary z vaření způsobí plané poplachy. Detektor CO umístěte ve výši očí, asi 1,5 metru nad podlahou, protože oxid uhelnatý se mísí se vzduchem a nemá tendenci stoupat ani klesat. Vyhněte se místům za závěsy, v rozích s mrtvým vzduchem a blízko ventilace, kde by proudění vzduchu mohlo čidlo obelstít.
Zavěsit poličku, držák na ručníky nebo těžký obraz obvykle znamená vzít do ruky vrtačku. Jenže ne každá stěna si to žádá. Dutinové cihly se drolí, sádrokarton je tenký a pronajatý byt zase nesmíte poškodit. Právě tehdy přichází na řadu montáž bez vrtání. Než ale sáhnete po první tubě lepidla, zjistěte si, z jakého materiálu je váš podklad. Každý povrch potřebuje jiný přístup a chybný výběr znamená zřícenou poličku i poškozenou zeď.
Po montáži otestujte funkci tlačítkem test — měl by zaznít hlasitý signál. Tím ověříte i hlasitost, kterou slyšíte z ložnice. Pak si poznamenejte datum výměny baterie; většina přístrojů signalizuje vybití pípáním, ale to může přijít v noci. Ideálně baterii vyměňte jednou ročně, třeba při přechodu na letní čas. Pokud je detektor napevno připojen k elektřině, zkontrolujte také záložní baterii. Pravidelně, jednou za měsíc, přístroj očistěte vysavačem s jemným nástavcem od prachu, který může ucpat senzor.
Před každou montáží si rozmyslete, co na stěně skutečně visí. Obraz s rámem do deseti kilogramů unese kvalitní samolepicí páska. Knihovna nebo zrcadlo už vyžaduje mechanické ukotvení. A pamatujte, že lepidlo na omítce časem ztrácí přilnavost kvůli teplotním změnám a vlhkosti. Dvakrát ročně zkontrolujte spoje a v případě pochybností raději přidejte další bod uchycení. Bezpečnost je důležitější než vzhled beze stop po vrtání.
Úzká příčka o tloušťce 7,5 cm se v bytě staví hlavně tam, kde jde o každý centimetr. Profil CW 75 s jednou vrstvou opláštění na každé straně vznikne celkem asi 8 cm tlustá stěna. Než začnete, spočítejte si, co do ní potřebujete umístit. Klasická instalační krabice pro vypínač nebo zásuvku se do ní vejde, ale musíte ji osadit před montáží druhé strany. Větší problémy dělají rozvody vody nebo odpadu – ty se do takové příčky nevejdou vůbec, pokud nepoužijete speciální ploché profily a nezvětšíte tloušťku. Proto si nejdřív nakreslete půdorys se všemi prvky, které mají v příčce být, a teprve pak kupujte materiál.
Typickou chybou je montáž hned u zdroje tepla nebo vlhkosti. Detektor kouře nepatří do koupelny, kde pára ze sprchy spouští alarm zbytečně, ani přímo nad sporák. U CO detektoru se vyvarujte místa za nábytkem, kde se plyn hromadí, a také blízko oken, kde průvan čidlo ochladí a zkreslí měření. Další častý omyl: montáž na zeď příliš nízko nebo vysoko. Kouř stoupá ke stropu, proto čidlo kouře musí být na stropě nebo maximálně 30 cm pod stropem. U CO dodržte doporučenou výšku, ale pokud máte malé děti, dejte přístroj mimo jejich dosah.
Montáž bez vrtání není vždy možná — ale existují i lehčí cesty Většina detektorů se dodává s montážním držákem a hmoždinkami. Pokud nechcete vrtat do stropu, použijte kvalitní oboustrannou lepicí pásku určenou pro těžší předměty, nebo suchý zip s vysokou nosností. Na nerovném povrchu (sádrokarton, textilní tapeta) páska nemusí držet, proto před nalepením povrch odmastěte. Prozatímní řešení je připevnění na skříň nebo polici, ale mějte na paměti, že čidlo musí mít volný přístup vzduchu — nepatří do uzavřené skříňky ani za nábytek.
Častým omylem je použití vrtací hmoždinky bez vrtání do plné cihly. Kovová hmoždinka, která se zatlouká kladivem, sice nepotřebuje vrták, ale musíte do zdi nejdřív udělat díru. Bez vrtání to prostě nejde. Pokud narazíte na tvrdý beton, rezignujte na lepení a použijte chemickou kotvu – ta se nanese do předvrtaného otvoru. Ale to už je práce pro vrtačku, takže mimo téma. Pro běžné domácí použití stačí kombinace lepidla pro lehké předměty a dutinové hmoždinky pro střední zátěž.
Nezapomeňte, že detektory mají životnost. U kouřových čidel je to obvykle 10 let, u CO čidel 5 až 7 let, podle typu. Na konci životnosti přístroj vydá specifické pípání, ale i bez něj si datum výměny označte v kalendáři. Starý detektor vyhoďte do elektroodpadu, ne do běžného koše. Pokud si nejste jistí správnou funkcí, otestujte citlivost pomocí testovacího spreje, ale v domácích podmínkách postačí tlačítko. Hlavní je, aby přístroj byl skutečně funkční, ne jen dekorace na stropě.
