Nakonec nezapomínejte na otáčení polštářů a sedáků. Rovnoměrné opotřebení zajistí, že se čalounění neprosedá a neztrácí tvar. Pokud je to možné, polštáře každé dva týdny převracejte a proklepejte. Díky těmto pravidelným krokům vaše pohovka zůstane čistá, voňavá a bude vypadat jako nová po mnoho let.
Netradiční pohybové hry mají jedno společné – nutí děti přemýšlet o pohybu jinak, než jsou zvyklé. Nepotřebujete drahé vybavení ani velký prostor, stačí trocha fantazie a ochota vyzkoušet něco nového. Až příště uslyšíte „nudíme se”, sáhněte po některé z těchto her. Uvidíte, že za deset minut budou všechny děti červené, zadýchané, ale spokojené.
Pád je přirozená součást lezení. Nebojte se ho, ale naučte se padat správně: držte se lana, dejte nohy mírně od stěny a nechte jištění, aby vás zachytilo. Pokud vás přepadne strach, zkuste se nadechnout a vydechnout, řekněte si ať jsi v pohodě a udělejte krok. Pokud cítíte, že už nemůžete, řekněte jasně „Dolů” a nechte se spustit. Uvidíte, že po pár výstupech se budete cítit jistěji.
Když se hraje i s obyčejným šátkem „Šátkový honič” je skvělý pro rozvoj postřehu a spolupráce. Dvě děti dostanou šátek zastrčený za pásek kalhot. Jejich úkolem je ubránit si ho před ostatními, kteří se ho snaží získat. Když útočník šátek získá, stává se honěným. Hra končí, když se vystřídají všichni. Důležité je určit pravidla, jak se šátkem zacházet – vytrhávat se smí jen opatrně, bez strkání. Typická chyba: děti se soustředí jen na útok a zapomínají na vlastní šátek, proto začněte s menším počtem hráčů.
Když odpolední družina připomíná spíš únavný stereotyp než dobrodružství, je čas sáhnout po hrách, které děti doslova nabijí energií. Nejde o žádné složité pomůcky ani dokonalou tělocvičnu. Stačí pár metrů chodby, školní zahrada nebo běžná třída s volným prostorem. Klíčem je překvapení a pohyb, který není cíleně „výchovný”, ale přirozeně zábavný.
Pro menší skupinu (do deseti dětí) je ideální „Společný had”. Děti se chytí za ramena a vytvoří hada. Vedoucí (dítě nebo dospělý) jde vpředu a určuje trasu – pod stolem, přes židli, kolem lavice. Had se nesmí roztrhnout, a tak musí všichni spolupracovat. Postupně přidávejte překážky, ale vyhněte se ostrým hranám nábytku. Pokud se had přetrhne, začíná se od začátku – to děti motivuje k trpělivosti a vzájemné ohleduplnosti.
Častou chybou je také to, že chovatelé v zimě omezí přístup do výběhu. Slepice sice nemají rády prudký vítr, ale potřebují pohyb a přirozené světlo, aby si udržely kondici. Ideální je nechat je venku, když neprší a nesněží, a vždy jim zajistit suchý kout chráněný před větrem. Krmení v zimě by mělo být bohatší na energii – přidejte zrní, vařené brambory nebo tukovou směs, ale pozor na překrmování, které vede k obezitě. Voda musí být stále čerstvá, a proto ji kontrolujte častěji než v létě.
Vyzkoušejte třeba hru „Barevný závod”. Po zemi rozmístěte papírové kolečka v pěti barvách (červená, modrá, žlutá, zelená, bílá). Děti se pohybují libovolným tempem mezi kolečky. Jakmile zavoláte barvu, musí se jí dotknout co nejrychleji – rukou, nohou, loktem, nebo dokonce nosem. Varianta: zavolejte dvě barvy a děti musí přeběhnout z jedné na druhou, aniž by se srazily. Pozor na kluzkou podlahu – kolečka zajistěte lepicí páskou a dbejte na dostatečný rozestup.
Při navrhování akumulační stěny měřte nejen tloušťku, ale i plochu. Jedna metr čtvereční stěny o tloušťce 20 cm z betonu pojme zhruba dvakrát více tepla než stejná plocha z pórobetonu o tloušťce 30 cm. Pokud máte malou místnost, raději zvolte těžší materiál v menší tloušťce, než abyste stavěli zeď z lehkých tvárnic a doufali, že silná vrstva zachrání akumulaci. Typická chyba je také použití vnitřní izolace na obvodovou zeď – tím se přeruší tepelný most a akumulace hmoty uvnitř domu se znehodnotí. Vždy myslete na to, že akumulační hmota musí být v tepelně aktivní zóně, tedy mezi zdrojem tepla a obytným prostorem, a ne za vrstvou izolantu.
Větrání je ošemetná disciplína – příliš těsný kurník zadržuje vlhkost a čpavek, ale průvan je pro slepice ještě horší. Ideální je umístit větrací otvory co nejvýše pod strop, aby se proudění vzduchu nedotýkalo hřadů. Hřady by měly být minimálně 40 centimetrů od sebe a ve výšce, kde slepice nesedí přímo v proudu studeného vzduchu. Nezapomeňte na to, že slepice v zimě tráví v kurníku mnohem více času – proto by jim měl poskytnout nejen úkryt, ale i dostatek světla, které podpoří snášku.
