Nejčastější chybou je topení čerstvým dřevem, které se tváří suché, protože má vyschlý povrch. Ve skutečnosti je uvnitř stále vlhké. Při spalování takového dřeva dochází k nedokonalému hoření, vzniká více oxidu uhelnatého, dehtu a pevných částic. Navíc se snižuje účinnost kamen až o polovinu. Pokud si nejste jistí, naštípejte poleno podélně a změřte vlhkost na čerstvě odkrytém povrchu. Pokud je rozdíl mezi povrchem a vnitřkem větší než 5 %, dřevo ještě není vhodné k topení.
Samotné kartáčování provádějte shora dolů. Potřebujete k tomu pevnou tyč nebo lano se zátěží. Vždy pracujte v rukavicích a s ochrannými brýlemi, protože saze práší a můžou obsahovat agresivní částice. Spojte kartáč s tyčí a začněte ho zasouvat do komínového otvoru. Pohybujte jím plynule, bez prudkých trhnutí, a postupně sejděte až dolů. Důležité je projíždět každé místo aspoň dvakrát, a to v půdorysu do kříže. U starších komínů se vyhněte rotujícímu kartáči, který by mohl poškodit vnitřní vložku – raději použijte klasický drátěný nebo nylonový.
Typické chyby při čištění: zapomenout na dno komínu, kde se hromadí nejvíc nečistot, kartáčovat jen krátce a povrchně, používat příliš hrubý kartáč, který poškodí stavbu, nebo naopak slabý, který nic neudělá. Další častou chybou je čištění v době, kdy komín ještě vychládá – po topení musíte počkat minimálně 24 hodin, aby se zabránilo teplotnímu šoku. A pozor na bezpečnost: nikdy nečistěte komín v bouřce, uzavřeném prostoru bez větrání nebo když je v okolí otevřený oheň.
Pokud se i přes veškerou snahu objeví na kameni praskliny nebo odlupování, nezakrývejte je další vrstvou impregnace. Takové poškození vyžaduje odborný zásah, protože může jít o strukturální vadu. Včasné odhalení a správná údržba ale prodlouží životnost kamene o mnoho let. Pravidelná kontrola růstu a uvážlivé používání plamene jsou klíčem k tomu, aby kámen zůstal pevný a esteticky hodnotný. Vyhnete se tak nákladným opravám, které by jinak byly nutné.
Nejdřív zkontrolujte stav, potom sáhněte po kartáči Než začnete kartáčovat, prohlédněte si komín zvenku i zevnitř. Zkontrolujte, jestli nejsou vymazané spáry, uvolněné cihly nebo praskliny. V takovém případě by se při kartáčování mohly uvolnit kusy zdiva a ucpat spalinovou cestu. Také se podívejte do komínového hrdla a na dno – tam najdete nejvíc sazí. Vyberte si kartáč správného průměru: měl by mít o něco menší rozměr než průřez komína, aby prošel, ale zároveň by měl dosednout na stěny. Pro čtvercové komíny se hodí hranatý kartáč, pro kulové zase kulatý. Pokud použijete příliš malý kartáč, jen sáhnete po povrchu a neodstraníte tuhé nánosy.
Dalším praktickým krokem je správné dávkování vzduchu. Většina kamen má primární a sekundární přívod vzduchu. Primární vzduch podporuje hoření uhlí, sekundární vzduch přivádí kyslík k plamenům a pomáhá spalovat uvolněné plyny. Pro správnou pyrolýzu je zásadní, abyste po rozhoření omezili primární přívod a naopak otevřeli sekundární. Tím se zvýší teplota v horní části topeniště, kde dochází k dohořívání plynů, a vy získáte více tepla z menšího množství dřeva.
Po kartáčování přichází na řadu vlastní odstraňování uvolněných sazí. Nasajte je průmyslovým vysavačem s jemným filtrem nebo je vyhrňte přes komínové dvířka do nádoby. Nezapomeňte, že saze jsou hořlavé a jemné – skladujte je jen v kovové nádobě a daleko od zdrojů tepla. Vyčištěný komín byste měli zkontrolovat kamerou nebo alespoň pomocí zrcátka a silné baterky, abyste se ujistili, že uvnitř nezůstala uvolněná vrstva. Pokud objevíte místo, kde se kartáč nedostal, musíte ho vyčistit ručně.
Pravidelná údržba těsnění prodlouží životnost kamen a zvýší účinnost topení. Při každém čištění kamen otřete těsnění vlhkým hadříkem, ale nikdy nepoužívejte agresivní čisticí prostředky. Pokud si všimnete, že těsnění začíná tvrdnout nebo praskat, nečekejte na další sezónu. Výměna trvá maximálně hodinu a výsledek poznáte okamžitě – kamna lépe táhnou, spotřebujete méně paliva a oheň hoří rovnoměrněji. S trochou pečlivosti to zvládne každý, kdo umí zacházet s běžným nářadím.
Doba sušení závisí na druhu dřeva a podmínkách. Měkké dřevo (smrk, borovice) schne rychleji – zhruba 6 až 12 měsíců. Tvrdé dřevo (buk, dub, habr) potřebuje 18 až 24 měsíců. Pravidlem je, že dřevo na příští sezónu byste měli naštípat nejpozději na jaře, aby mělo alespoň půl roku na vyschnutí. Pokud topíte dřevem, které je sušené jen přes léto, počítejte s vyšší spotřebou a častějším čištěním komína. Vyplatí se proto začít s přípravou s předstihem a mít vždy zásobu alespoň na dvě sezóny dopředu.
