Co do sběrného dvora patří? Jedná se o širokou škálu odpadů – od velkých spotřebičů, elektroniky, nábytku, přes nebezpečný odpad, jako jsou barvy, baterie nebo oleje, až po biologický odpad, stavební suť, dřevo, kovy, papír, sklo a textil. Na každém dvoře jsou různé kontejnery a kontejnery na jednotlivé druhy materiálů. Vždy se vyplatí věnovat pozornost popiskám a pokynům obsluhy, která vám poradí, kam přesně co patří. Pokud si nejste jistí, zeptejte se – je to rychlejší, než později řešit špatně vytříděný odpad.

Dalším častým omylem je domněnka, že všude, kde se neplatí vstup, si můžete sednout. U bezplatných koncertů v kostelích, galeriích nebo knihovnách bývá stání, případně jen omezený počet židlí. Pokud potřebujete sedět, přijďte skutečně brzy a nebo si vezměte vlastní skládací sedátko – ale jen tam, kde to pořadatel výslovně povoluje. V neposlední řadě se vyplatí sledovat program kulturních center a městských částí, které často zveřejňují měsíční přehledy. Najdete v nich i akce, které nejsou vidět na velkých plakátech, a díky tomu se vyhnete davům.

Mnoho Pražanů řeší otázku, kam s objemným odpadem, který se nevejde do běžných popelnic. Sběrný dvůr je oficiální místo, kam můžete odvézt věci, které nepatří do směsného odpadu. Než se tam ale vydáte, stojí za to vědět, jak takové místo funguje a co přesně do něj patří. V tomto článku se dozvíte praktické informace, které vám ušetří čas i případné nepříjemnosti.

Ranní špička v centru města je pro cyklisty zkouškou trpělivosti i předvídavosti. Nejde jen o to, že jsou ulice plné aut, ale také o to, že se každý den opakují stejné situace: řidiči odbočující vpravo bez blinkru, chodci ve spěchu přebíhající na červenou, nebo cyklisté, kteří se snaží proplétat mezi zastavenými automobily. Pokud nechcete každé ráno hazardovat se zdravím a nervy, musíte změnit přístup. Nejdůležitější je přestat spoléhat na to, že vás ostatní účastníci provozu vidí a počítají s vámi.

Co dělat, když si nejste jistí zařazením odpadu Častým problémem je, že lidé nosí na sběrný dvůr věci, které tam nepatří, nebo naopak netuší, že některé odpady lze odevzdat. Například bioodpad z kuchyně patří do hnědé popelnice, ale pokud žádnou nemáte, můžete ho přivézt právě do sběrného dvora. Stejně tak pneumatiky – ty patří do specializovaných kontejnerů, ale je dobré vědět, že za ně možná budete muset zaplatit. Vždy si proto předem zjistěte, jaké jsou aktuální podmínky konkrétního dvora, a to buď na webových stránkách městské části, nebo telefonicky.

Na co si dát pozor, než vyrazíte Přestože je lákavé spoléhat na to, že se něco najde až na místě, vyplatí se udělat si malý průzkum. Mnoho akcí s nulovým vstupným je totiž komorních a kapacita bývá omezená. Přijďte proto včas, ideálně půl hodiny před začátkem, jinak riskujete, že budete stát za dveřmi. Také si ověřte, zda se koncert koná uvnitř nebo venku – u venkovních akcí hraje roli počasí a případný přesun do náhradních prostor. Typickou chybou je zaměnit si začátek programu s otevřením areálu: mnohé akce začínají až v podvečer, ale brány se otevírají mnohem dříve a první hodiny patří doprovodnému programu, který nemusí být hudební.

Největší šance na bezplatný poslech je od jara do podzimu, kdy fungují venkovní scény. Parky, náměstí a náplavky se zaplní pouličními hudebníky, ale i organizovanými přehlídkami. Typickým místem jsou parky na okraji centra, kde se konají komorní koncerty vážné hudby, džezové večery nebo folkové session. Méně známou variantou jsou takzvané otevřené zkoušky, kdy si soubory nebo orchestry před veřejností zkouší program – vstup bývá zdarma, ale musíte respektovat, že se nejedná o plnohodnotný koncert, a během zkoušky se nesmí mluvit ani tleskat mezi větami.

Délku a obtížnost trasy přizpůsob povětrnostním podmínkám. Po dešti jsou lesní cesty kluzké a kořeny mokré, takže zkrátíš úsek v lese a naopak přidáš v parku. Naopak za sucha můžeš využít více terénních vln a zatáček. Důležité je také vědět, kde les končí a začíná pole nebo mokřina. Pokud nechceš běhat bahnem, naplánuj si alternativní únikovou variantu. Vždy si v duchu projdi celou trasu a představ si, jak bude vypadat za hodinu, když se počasí změní. To je zkušenost, kterou ti žádná aplikace nedá.

Osvědčeným trikem při uzavírce dálničního tunelu je využít souběžnou silnici nižší třídy, která vede podél dálnice. Například při problémech v tunelu Cholupice se jezdí přes Písnici a Vestec – cesta je asi o deset minut delší, ale vyhnete se koloně na D1. Na tuto objížďku ale pozor, jsou tam užší zatáčky a přechody pro chodce, proto jezděte opatrně a nepřekračujte povolenou rychlost.