Pokud je podráždění způsobené obojkem potvrzené, sundejte ho a vyberte alternativní ochranu – třeba spot-on pipety nebo tablety. Při výběru nového přípravku se poraďte s veterinářem, který doporučí variantu vhodnou pro citlivou kůži. Po sundání obojku ošetřete postižené místo jemným šamponem bez parfemace a nechte kůži dýchat. Vyhněte se mastím s kortikoidy bez konzultace, protože někdy zbytečně tlumí přirozenou reakci kůže. Pokud si nejste jistí, navštivte veterinární kliniku, kde provedou vyšetření a vyloučí jiné příčiny, jako je plíseň nebo svrab.

Většina koček vnímá přepravku jako hrozbu, ne jako bezpečné útočiště. Proto každá cesta na veterinu končí křikem, drápáním a zvracením. Přitom stačí změnit přístup a začít s přípravou několik dní předem. Nejde o to kočku do přepravky nalákat, ale o to, aby si na ni zvykla natolik, že ji bude považovat za normální součást domova. Čím dříve začnete, tím klidnější bude celá návštěva.

Typické chyby, kterých se lidé dopouštějí, zahrnují nošení obojku neustále, i když zvíře vykazuje známky nepohodlí, nebo naopak okamžité nasazení nového obojku bez přestávky. Další častou chybou je utažení obojku podle pocitu, a ne podle dvou prstů, které by měly projít mezi obojkem a krkem. Příliš volný obojek zase tře o kůži při pohybu. Také nezapomínejte, že účinné látky se uvolňují postupně, a pokud obojek nosí zvíře celý den i noc, může dojít k hromadění dráždivých látek v místě dotyku.

Začněte tím, že přepravku necháte trvale otevřenou na klidném místě, kde kočka tráví čas. Dovnitř dejte měkkou deku, která voní po domově, a klidně i pár kapek kočičího feromonu. První dny do ní nedávejte žádné jídlo ani pamlsky – nechte kočku, ať si ji nejprve prozkoumá vlastním tempem. Jakmile začne projevovat zájem, začněte do přepravky pravidelně dávat malé kousky oblíbeného pamlsku. Důležité je, aby pamlsek byl vždy uvnitř, ne před vchodem, a aby kočka měla možnost kdykoli odejít. Nikdy ji dovnitř nenutíte a přepravku nezavírejte.

Základem domácí stravy by mělo být syrové nebo šetrně tepelně upravené svalové maso – kuřecí, hovězí, krůtí nebo králičí. Ryby podávejte jen občas a vždy důkladně zbavené kostí. Játra by měla tvořit maximálně 5 % denní dávky, protože nadbytek vitamínu A způsobuje deformace kostí. K tomu je nezbytné přidat vnitřnosti, jako jsou srdce nebo žaludky, ať dodáte přirozené množství taurinu a koenzymu Q10.

Trpělivost je při tomto procesu zásadní. Záleží na povaze kočky, ale pozitivní změna se obvykle dostaví během několika týdnů, pokud cvičíte pravidelně a v krátkých blocích. Nacvičte také samotný vstup do přepravky bez pamlsku, ale s otevřenými dvířky – ať kočka ví, že dovnitř může jít i bez odměny. Po každém cvičení přepravku znovu otevřete a nechte ji volně přístupnou. Tím zajistíte, že si kočka vytvoří pozitivní vztah a při skutečné cestě k veterináři bude mnohem klidnější.

Co se stane, když přepravku necháte volně v bytě? Prvním krokem je umístit přepravku do klidné místnosti, kde kočka tráví nejvíce času. Otevřete dvířka a nechte ji, ať si ji prozkoumá vlastním tempem. Do nitra dejte měkkou deku, která voní jako domov, a klidně i pamlsky. Kočka si postupně zvykne, že přepravka není past, ale místo, kde se dá spát nebo odpočívat. Tento proces může trvat několik dní, ale výsledek stojí za to. Pokud kočka do přepravky sama vleze, pochvalte ji a dejte jí pamlsek, ale nikdy ji nezavírejte hned napoprvé.

Většina koček vnímá přepravku jako hrozbu, protože se v ní objevuje pouze ve chvílích, kdy následuje cesta k veterináři, stěhování nebo jiná nepříjemná událost. Klíčem k bezstresovému zvykání je změnit tuto asociaci dřív, než vůbec nastane potřeba přepravky použít. Přepravka by se měla stát běžnou součástí domácnosti, podobně jako pelíšek nebo škrabadlo – místem, kam kočka chodí dobrovolně, protože tam je jí dobře.

Kvalitní kartáčování není jen o vzhledu, ale i o zdraví. Pravidelným odstraňováním odumřelých chlupů snižujete riziko vzniku trichobezoárů (chlupových koulí) v žaludku. Kočka totiž při péči o srst polyká velké množství chlupů, což může vést k zažívacím potížím. Důkladné a šetrné kartáčování posílí vazbu mezi vámi a kočkou a udrží její srst lesklou a bez zacuchání. Stačí si osvojit správnou techniku a najít si na péči pravidelný čas.

Prvním krokem je prohlédnout kůži přímo pod obojkem. Odsuňte srst a podívejte se na barvu a strukturu kůže. Zdravá kůže by měla být růžová, bez šupinek a bez výrazných změn. Pokud je místo zarudlé, teplé na dotek, nebo se objevují drobné pupínky, jde pravděpodobně o kontaktní dermatitidu. Zvlášť citlivé jsou oblasti na bocích krku, kde se obojek dotýká kůže nejvíce. Všímejte si také, jestli srst v tomto místě neřídne nebo se neobjevují lysiny – to je známka dlouhodobějšího tření.