Montáž je technicky zvládnutelná, ale vyžaduje pečlivost. Nejdřív připevněte rám k podlaze přes montážní nožičky, pak vyrovnejte vodováhou a ukotvěte do stěny. Před zavřením sádrokartonem napojte vodu a odpad, propojte splachovací trubky a vyzkoušejte těsnost. Nezapomeňte nechat přístup k hlavnímu ventilu – vyřízněte revizní otvor, který se zakryje plastovými dvířky. Po obložení nechte tmel a lepidlo důkladně vytvrdnout, teprve poté zavěste mísu a dotahejte šrouby s předepsaným momentem. Přílišné utažení keramiku snadno praskne.
Po dokončení povrchové úpravy nechte podlahu minimálně 48 hodin zatíženou jen lehkým provozem. Ideální je vstupovat do místnosti v ponožkách nebo s měkkými podrážkami. Nábytek umístěte teprve po úplném vytvrdnutí – u laku to může trvat až sedm dní. Mezi typické chyby patří broušení bez prachové masky (piliny jsou agresivní), přehlédnutí viklajících se dílců, které se po renovaci uvolní, a také spoléhání na to, že stejný postup jako u starých dubových prken funguje i na tenké panelákové vrstvy. Vždy měřte tloušťku, respektujte suchost dřeva a nechte povrchovou úpravu důkladně vytvrdnout.
Pro srovnání povrchu používejte kvalitní tmel, který je určený na vnitřní stěny. Nanášejte ho širokou špachtlí a tlačte směrem od středu nerovnosti k okrajům. Snažte se o plynulé přechody, ne o to vytvořit ostré hrany. Po zaschnutí tmelu povrch přebruste jemným brusným papírem – zrnitost kolem 120 až 150 je ideální. Broušení provádějte krouživými pohyby a průběžně kontrolujte výsledek přiložením rovné latě nebo vodováhy. Pokud zjistíte, že jste místo přebrousili až na podklad, naneste tmel ještě jednou a celý postup opakujte.
Nezapomeňte na nosnost polic ve vztahu k tomu, co na ně chcete dát. Lehké kosmetické lahve unese každá police, ale zásoby šamponů nebo ručníky už vyžadují pevnější kotvení. Pravidlem je, že police by měla unést dvojnásobek toho, co na ni plánujete umístit. Pokud máte v koupelně děti, upevněte police tak, aby na ně nedosáhly a aby hrozilo minimální riziko pádu předmětů.
Parkety v panelákovém bytě mají specifické nároky. Na rozdíl od starších domů zde často najdete tenčí vrstvu dřeva, která mnohdy neumožňuje opakované hluboké broušení. Základním krokem je proto zjistit, jak silná je dřevěná vrstva nad podkladem. Zjistíte to podle hloubky drážky mezi lamelami, případně podle typu parket – nejčastěji se v panelových domech vyskytují vlysové parkety s nosnou vrstvou dřeva okolo čtyř až šesti milimetrů. Pokud je vrchní vrstva příliš tenká, hrozí, že broušení prořeže až na podklad, což znamená nutnost výměny podlahy.
Co dělat, když je stěna hodně zvlněná a tmel nestačí Pak přichází na řadu stěrkování celé plochy. Nezbytností je penetrace, která sjednotí savost podkladu a zajistí přilnavost stěrky. Vybírejte stěrku určenou do interiéru, která se dá brousit. Nanášejte ji v tenkých vrstvách – maximálně dva až tři milimetry. Místo jednoho tlustého nánosu raději udělejte dvě vrstvy, které necháte mezi sebou důkladně zaschnout. Po zaschnutí postupujte stejně jako u menších nerovností: broušení, kontrola latí, případně oprava. Pozor na broušení do sucha – vytvoříte obrovské množství prachu, který se dostane všude. Pracujte v respirátoru a místnost po broušení pořádně vyvětrejte.
Samotné broušení se provádí ve třech fázích – hrubé, střední a jemné. Hrubým zrnem (např. 36–40) odstraníte starý lak i případné nerovnosti. Následně použijte střední zrno (60–80) a nakonec jemné (100–120). Důležité je brousit v podélném směru vláken a nepřecházet na druhé broušení dříve, než je první fáze opravdu rovnoměrná. Při přechodu mezi pruhy se vyvarujte příliš velkého vyvíjení tlaku, jinak vzniknou „vlny” viditelné po nalakování. Po každém broušení vysajte veškerý prach – ideálně průmyslovým vysavačem – a otřete povrch mokrým mikrovláknovým hadříkem.
Pokud se rozhodnete pro olej, počítejte s tím, že jeho nanášení vyžaduje pečlivou práci – olej se zpravidla vmasíruje do dřeva a poté přebrousí, aby se vytvořil hladký povrch. Pro panelákový byt je vhodný jednosložkový olej s tvrdým voskem, který zvyšuje odolnost proti vodě. Ať už zvolíte cokoli, vždy dodržte doporučený počet vrstev výrobce. U laku nemíchejte různé typy – vrstva na vodní bázi nesmí být přetřena rozpouštědlovým lakem a naopak.
Lak nebo olej: co lépe snese panelákový provoz Po vybroušení stojíte před volbou povrchové úpravy. Lak vytváří tvrdou, voděodolnou vrstvu, která se snadno udržuje. Nevýhodou je, že při poškození je nutné přebrousit celou plochu. Olej naopak proniká do dřeva, podtrhuje jeho kresbu a opravy jsou lokální – stačí přebrousit pouze poškozené místo. Olej ale vyžaduje pravidelné přetírání, obvykle jednou za rok až dva, a je náchylnější k běžnému opotřebení. Do dětského pokoje nebo chodby s vysokou zátěží se častěji doporučuje vodouředitelný lak, který je pružný a odolný proti oděru.
