Důležité je také dodržovat doporučené dávkování. Na obalu najdete tabulku podle hmotnosti, ale ta je pouze orientační. Sledujte kondici zvířete: žebra by měla být hmatatelná, ale ne viditelná. Pokud pes či kočka nechávají misku nedojedenou, snižte dávku. Pokud naopak stále prosí o jídlo a přibírají, porci ubírejte. Pamatujte, že pamlsky a zbytky ze stolu se do denní dávky počítají – jinak snadno překročíte potřebný příjem energie.
Nezapomínejte, že každé zvíře je individualita. Co vyhovuje sousedovic psovi, nemusí fungovat u toho vašeho. Sledujte, jak zvíře po jídle vypadá a chová se, a v případě pochybností se poraďte s veterinářem. Ten vám pomůže sestavit jídelníček šitý na míru, a to zejména při alergiích, chronických onemocněních nebo po operacích.
Dalším častým omylem je spoléhání se na bylinkové obojky nebo citronelové spreje jako na jedinou ochranu. Tyto přírodní prostředky mohou být doplňkem, ale nejsou spolehlivou bariérou proti všem druhům klíšťat. Pokud preferujete přírodní cestu, kombinujte je s mechanickou ochranou, jako je pravidelné vyčesávání srsti a kontrola po každém venčení. Pamatujte také na to, že klíšťata se mohou nacházet na zahradě, proto sečte trávu nakrátko, odstraňujte listí a udržujte okolí keřů čisté.
Separační úzkost u psů se neprojevuje jen obyčejným štěkáním, když odejdete z bytu. Jde o hlubokou paniku, při které pes ztrácí schopnost se ovládat. Typické jsou projevy, které začínají už při vašich přípravách k odchodu – neklid, přecházení, kňučení nebo snaha vám blokovat cestu. Pokud se problém neřeší, pes může poškodit zařízení bytu, zranit se při pokusu o útěk nebo si ublížit při demolování dveří.
Zásadní je také sledovat zdravotní stav psa po přisátí klíštěte. I když klíště odstraníte rychle, riziko nákazy zůstává. Sledujte po dobu několika týdnů případné změny chování, apatii, ztrátu chuti k jídlu, kulhání nebo horečku. Včasná návštěva veterináře může předejít vážným komplikacím, jako je borelióza nebo babesióza. Prevence tedy nekončí u repelentu – je to celoroční proces, který vyžaduje důslednost a pozornost.
Co dělat, když pes při odchodu panikaří? Pokud pes už při vašem odchodu ječí a škrábe na dveře, nesnažte se ho utěšovat. Tím byste mu potvrdili, že je důvod k obavám. Místo toho mu dejte před odchodem zaměstnání, které ho zabaví na delší dobu – ideálně pamlsek ukrytý v interaktivní hračce nebo zmražený kong. Pamlsek mu dejte vždy, až když jste připravení odejít, a odcházejte bez rozloučení. Psa tak přepnete z úzkosti na očekávání odměny.
Stříhání drápků patří mezi úkony, které většina psů nesnáší. Nejde ale o to, psa překonat, ale o to, aby se celý proces stal rutinou. Zvíře by mělo vědět, co přijde, a vy byste měli mít jistotu, že víte, jak na to. Klíčem je příprava, správný postup a vědomí, že i chyba se dá napravit, pokud ji včas zastavíte.
Další častou chybou je stříhání „jen na doraz” bez ohledu na tvar. Drápky by měly být zaoblené, ne hranaté. Pravidelně kontrolujte i paspárky (palce na vnitřní straně nohou), které se často dlouhé a mohou zarůstat. Mějte na paměti, že každý pes je jiný: někteří mají drápky tenké a ostré, jiní silné a tupé. přizpůsobte tomu sílu střihu i typ kleštiček.
Základem nápravy je postupná desenzibilizace na vaše odchody. Začněte tím, že budete dělat běžné úkony – oblékání, sbalení tašky, zvednutí klíčů – ale neodejdete. Tím psa naučíte, že tyto podněty neznamenají vždy odchod. Poté trénujte krátké odchody, třeba jen na minutu, a postupně intervaly prodlužujte. Důležité je, abyste se vraceli vždy v momentě, kdy je pes klidný, a nevěnovali mu při návratu žádnou euforickou pozornost.
Začněte zadními tlapkami, které jsou obvykle méně citlivé. Drápku se dotýkejte zespodu, aby pes viděl, co se děje. Stříhejte kolmo na směr růstu, nikdy ne šikmo, aby nedošlo k roztřepení. Pokud pes výrazně trhne tlapkou, okamžitě přestaňte. Po každém drápku dejte pamlsek, čímž vytvoříte pozitivní asociaci. Nespěchejte, raději stříhejte méně a častěji než hodně najednou.
Jak sestavit talíř, aby pes nestrádal Základ tvoří kvalitní maso, které by mělo tvořit zhruba 60–70 % porce. Vhodné je hovězí, kuřecí, krůtí nebo libové vepřové. Maso vždy důkladně povařte, abyste zničili případné parazity a bakterie, a to i v případě, že pes běžně dostává syrovou stravu. K masu přidejte vařenou zeleninu, jako je mrkev, cuketa, brokolice nebo dýně. Ta by měla tvořit asi 20–30 % a dodá vlákninu i vitamíny. Zbytek může tvořit vařená rýže, brambory nebo ovesné vločky, které dodají energii.
