[custom_add_property_button]
[custom_sign_button]

Když se tapeta v interiéru objeví, většina lidí si vybaví babiččin obývák s děsivým vzorem a tmavými barvami. Jenže já jsem za poslední tři roky natapetovala tři byty a musím říct, že se toho děsivého zbavila jen málokterá věc tak radikálně jako právě tapety. Moje první zkušenost byla v garsonce s rozlohou 22 metrů čtverečních. Každý centimetr stěny musel pracovat. A tady jsem objevila sílu vzoru, který dokáže opticky posunout zeď o kus dál, aniž byste museli bourat nosné konstrukce. Jen pozor na syté barvy v malých místnostech. Místo tmavě modré s velkým květem jsem zvolila jemný geometrický vzor ve světle šedé s bílým podkladem. Výsledek? Místnost působila vzdušně, přitom měla charakter. Tapeta v interiéru není výstřelek, je to nástroj, který pochopíte až ve chvíli, kdy ho vyzkoušíte na vlastní kůži.

Když jsem řešila nedostatek místa na ložní povlečení, zachránil mě nábytek s úložným prostorem. Pořídila jsem postel s úložným prostorem, která má pod matrací výsuvný šuplík na polštáře a deky. Sousedka se divila, proč si nepořídím klasickou postel s čelem. Ale já potřebovala každý centimetr. Šuplík pojme tři sady povlečení a dvě přikrývky. Přes den na něj položím dekorativní polštáře a nikdo nepozná, že tam uvnitř spí celá výbava na spaní. Tahle finta mi uvolnila místo v šatní skříni, kde jsem dřív měla složené deky. Teď tam místo nich visí sve

Nakonec jsem dospěl k závěru, že nejlepší je plánovat celý byt jako jeden celek. Koupelna design, obývací pokoj, ložnice. Všechno spolu souvisí. Když nemáte místo na skříň v ložnici, musíte ji nahradit úložným prostorem v posteli nebo v sedačce. Když nemáte místo na ručníky v koupelně, musíte je mít po ruce v obýváku. A právě click-clack mechanismus nebo úložný prostor pod sedákem jsou nástroje, které z malého bytu udělají funkční domov. Nebojte se investovat do kvalitního roštu a matrace. Vaše návštěvy i vaše záda vám poděkují. Až příště zavřete dveře koupelny a uvidíte, že všechno do sebe zapadá, pochopíte, že to mělo sm

Nejdůležitější rozhodnutí je volba sedacího nábytku. Z vlastní zkušenosti vím, že obyčejná pohovka nestačí. Potřebujete něco, co zvládne dvojí život. Sáhla jsem po modelu s velurovým čalouněním, protože se na něm nepráší tolik jako na lnu a zároveň působí měkce a hřejivě. Klíčový detail? Slatinový rošt. Ten totiž zásadně ovlivňuje, jestli se na pohovce vyspíte jako mimino, nebo se probudíte s křečí v zádech. Když vybíráte, vždy si lehněte do showroomu na záda. Otestujte, jestli rošt netlačí pod lopatkami. A pokud plánujete používat pohovku každou noc, vsaďte na samostatnou pěnovou matraci o tloušťce 16 cm. Ta se dá během dne schovat za zástěnu nebo do šatny. Teprve pak vznikne skutečný prostor pro regener

Když mi kamarádka poprvé ukázala svůj nově zařízený obývák, zastavila se u prázdné bílé stěny nad pohovkou a řekla: „Něco tam chybí, ale bojím se, že to místo zabiju.” Přesně tenhle strach znám. Mnozí si myslí, že wall art je luxus pro vily s dvoumetrovými stropy. Jenže opak je pravdou. V malém bytě dokáže kus správně zvoleného umění opticky zvětšit prostor, dodat mu hloubku nebo naopak vytvořit kout, který přitáhne pozornost a odvede ji od nepovedeného dispozičního řešení. Já sama mám v panelákovém pokoji o patnácti metrech čtverečních vedle okna obraz s perspektivou lesa, a najednou místnost dýchá, jako by měla o třetinu víc místa. Wall art není dekorace, je to nást

Největší omyl, který vídám, je snaha vyplnit každý centimetr zdi. V malém bytě potřebujete vzduch. Wall art má fungovat jako akcent, ne jako tapeta. Jeden velkoformátový kus nad postelí nebo pohovkou udělá víc než deset malých rámečků roztroušených po celé místnosti. Zkuste třeba abstraktní plátno v barvách, které ladí s polštáři, a nechte zbytek stěn prázdný. Oko si odpočine a místnost působí větší. Když jsem měla garsonku, pověsila jsem nad svůj slatted frame s matrací na spaní jediný obraz – velkou černobílou fotografii mraků. Každý večer, když jsem si lehala, mě uklidňovala a zároveň odváděla pozornost od toho, že mám hlavu skoro u str

Když jsem před pěti lety rekonstruovala první garsonku, narazila jsem na zásadní problém. Obývací pokoj sloužil zároveň jako ložnice, pracovna a jídelna. Každý večer jsem balila notebook do skříně a vytahovala matraci, která zabírala půlku místnosti. Moje první domácí relaxační zóna byla vlastně jen volné místo na podlaze mezi stolem a skříní. Teprve když jsem objevila sílu chytrého nábytku, všechno se změnilo. Klíčem bylo najít kousek, který přes den funguje jako pohodlné posezení a v noci se promění v postel. Nemusí to být složité. Stačí vybrat jednu stěnu a věnovat ji jen odpočinku. Žádný pracovní stůl, žádné věšáky. Jen vy, knížka a možnost natáhnout n

Slatted frame neboli laťkový rošt je u nás doma teprve od loňska. Měl jsem obyčejnou dřevotřísku, ale záda bolela. Výměna za laťkový rošt s nastavitelnou tvrdostí v bederní oblasti udělala divy. Jenže rošt má jednu vlastnost, která překvapí. Pokud je pod ním úložný box, musíte ho při spaní zvednout. Klasická postel s úložným prostorem má často pevné dno. Laťkový rošt se do takového boxu nehodí, protože potřebuje vzduch. Řešení? Koupila jsem rám s pevnými laťkami a pod něj dala velké plastové krabice na kolečkách. Funguje to skvěle. A tapeta v ložnici? K laťkovému roštu se hodí přírodní motivy, třeba bambus nebo

Please Sign In Before Adding a Property Or Sign Up If You Don't Have An Account