Když jsme rekonstruovali náš byt 2+1 na sídlišti, byla kuchyně nejošemetnější místnost. Rozloha necelých deset metrů čtverečních, přitom potřebujeme stůl pro čtyři, dostatek úložného prostoru a hlavně místo na spaní pro občasné návštěvy. První návrh od studia byl okouzlující, ale absolutně nereálný. Skleněný jídelní stůl a designové židle vypadaly skvěle na renderu, jenže kam s nimi, když přijede tchyně? Začali jsme tedy přemýšlet jinak a z kuchyňského designu se rázem stal logický rébus. Místo honosných prvků jsme zvolili kompaktní království praktično
Nyní se podívejme na konkrétní realizaci. Před dvěma lety jsem pomáhal mladému páru zařizovat jejich první patro v řadovém domě. Měli k dispozici 30 metrů čtverečních na obývací pokoj a jídelnu. Standardní řešení by bylo dát rohovou sedačku a jídelní stůl. Výsledek? Neprůchozí prostor a žádné místo pro hosty. Místo toho jsme zvolili kompaktní jídelní stůl s odklápěcími deskami a jako hlavní prvek obývací zóny sofa bed s elegantní velvet upholstery. Přes den sloužil jako místo pro odpočinek, večer se během tří sekund proměnil v manželskou postel. click-clack mechanismus umožnil nastavení tří poloh, takže si ho přizpůsobili na sledování televize i na spá
Když jsem se před dvěma lety pustila do renovace kuchyně v panelákovém bytě o rozloze čtyřiačtyřiceti metrů čtverečních, netušila jsem, že největší oříšek nebude výběr dlaždiček ani pracovní desky. Byl to nábytek. Respektive ten jeden kousek, který musí plnit funkci stolu, pracovny, úložného prostoru a občas i lůžka pro neteř, která přijede na víkend. Malá kuchyň v otevřeném prostoru totiž není jen o vaření. Je centrem domácnosti. A pokud v ní nemáte místo na běžné spaní, začnete řešit věci, které vás před rekonstrukcí vůbec nenapadly. Například fakt, že obyčejný gauč zabere půlku místnosti. Tehdy jsem pochopila, že proměna kuchyně není jen o výměně linky, ale o chytrém propojení každého centime
Dalším překvapením pro mě byl mechanismus. Dlouho jsem váhala mezi klasickým výsuvem a systémem na principu sklápění. Nakonec zvítězil click-clack mechanism. Proč? Protože funguje na prostý princip: sedák s cvaknutím zaklapnete do polohy, opěrák se sklopí a vy máte během pěti vteřin rovnou plochu. Žádné posouvání těžkých dílů po podlaze, žádné páčení. Stačí zatáhnout za pásku – a je hotovo. Tento systém je navíc extrémně stabilní. Když na takovém lehátku sedíte během oběda, necítíte žádné viklání. A večer, když host usne, není slyšet žádné praskání. Praktická zkušenost mě naučila, že levné varianty bez zapracovaných kovových prvků se po roce začnou prohýbat. Vyplatí se připlatit za ocelové sp
V poslední době řeším u klientů častý paradox. Chtějí křeslo do obýváku, ale zároveň potřebují, aby se dalo rychle proměnit na postel pro neočekávaného hosta. Nechtějí však kompromis v podobě laciné sedačky, která jako křeslo vypadá divně. Tady je klíčové najít living room armchairs s čistými liniemi a bez zbytečných ozdob, aby rozložený spací díl nepůsobil jako přilepená plošina. Osobně doporučuji modely, kde je výplň opěradla a sedáku stejná, třeba kombinace pěny a paměťové pěny, aby člověk při spaní necítil přechod mezi jednotlivými díly. A pozor na šířku ložné plochy. Nikdo nechce spát v pozici embrya s rukama přes hlavu. Minimálně 70 centimetrů na šířku a 190 na délku je zák
Pokud jde o cenu, není to o tom, že by dražší křeslo bylo automaticky lepší. Znáte to, někdy zaplatíte za značku nebo za designový potah, pod kterým je obyčejná dřevotříska a pěna z recyklátu. Mnohem důležitější je podívat se na vnitřní konstrukci. Masivní rám z buku nebo borovice vydrží generace, zatímco laminovaná dýha může prasknout už po prvním přestěhování. A pokud plánujete používat křeslo jako pull-out sofa, tedy vysouvací postel, věnujte pozornost nosnosti jednotlivých nohou. Podložte je plstěnými chrániči, aby nepoškrábaly podlahu. Měl jsem klienty, kteří zničili laminátovou plovoucí podlahu přesně tím, že těžké křeslo přesouvali bez podlo
Narážím pořád na jeden problém. Lidé se bojí experimentovat s tmavšími odstíny. Myslí si, že v malém bytě musí být všechno bílé, jinak to bude působit stísněně. Ale opak je pravdou. Jedna stěna v tmavě modrém sametu nebo v matné černé barvě vytvoří iluzi nekonečna. Obzvlášť když ji doplníte zrcadlovými prvky. A tady se dostávám k další praktické fintě. Místo malování jsem v předsíni použila vinylem potažené obložení, které odolá otiskům prstů a vlhkosti od kabátů. Náklady? Zlomek ceny než obkladačka. A když se objeví škrábanec, stačí vyměnit jednu desku. Tohle není reklamní řeč. Je to zkušenost z pěti let rekonstrukcí a desítek přestěhování. V jedné garsonce jsem měla dokonce rozkládací sedačku čalouněnou sametem, která stála uprostřed místnosti. A celá stěna za ní byla pokrytá akustickými panely v šedé barvě. Díky tomu jsem mohla v pět večer pustit film a sousedi ani nevěděli, že jsem d
