Druhý údaj, který rozhoduje, je hloubka. Běžné skříňky mají 35 až 45 cm. V koupelně paneláku ale bývá mezi umyvadlem a protější stěnou sotva 70 cm. Pokud zvolíte hlubokou skříňku, budete se při mytí rukou ohýbat do strany a časem to přestane bavit. Praktičtější je mělčí korpus s výsuvnou zásuvkou, která se otevírá nad vanu nebo do strany. U dvířek pozor na směr otevírání: v úzkém prostoru se dvířka musí vejít i s rukou, která je drží.
Klíčové je, kam desku připevníte. Do plného zdiva stačí hmoždinky odpovídající průměru vrutů a vrták o stejném průměru, jaký uvádí výrobce hmoždinky. Do panelu (sádrokartonu) je nutné najít profily. Hledejte je magnetem nebo poklepem, případně použijte detektor kovů a hran. Vruty do profilu musí být delší než tloušťka desky plus tloušťka plechu, obvykle 35–45 mm. Mezi profily použijte kotevní hmoždinky do sádrokartonu s kovovým křídlem, nikdy ne obyčejné plastové hmoždinky do dutiny.
Než začnete cokoli kupovat, změřte si dvě věci: vzdálenost od přední stěny k místu, kde bude projektor, a výšku stropu. Pak si na stěnu nalepte papírové pásky ve tvaru obdélníku v poměru 16:9 a zjistěte, jak velký obraz vám sedne. Typická chyba je koupit projektor podle svítivosti a teprve doma zjistit, že ho nemáte kam postavit. Svítivost řešte až poté. V panelákovém obýváku se zatahovacími žaluziemi stačí i nižší hodnota, pokud nejste zvyklí sledovat obraz za denního světla.
Lamely se nepřipevňují přímo do zdi, ale na svislé nosné profily nebo latě. Ty musí být ukotvené do nosného zdiva, ne jen do omítky. Pomocí laserové nebo vodováhy si vyznačte svislou rovinu u krajů a pak profily vyrovnejte do jedné přímky. Vruty dávejte alespoň dva na metr délky a pod hlavičky podložte podložku, aby se profil neprohnul. Mezi profilem a zdí nechte malou mezeru kvůli větrání; zabráníte tím vlhkosti za lamelami.
Před koupí si zjistěte tři věci: jaký je závit v přípojce žebříku (nejčastěji G1/2″, u starších kusů jiný), jaký je objem vody v žebříku a jaký příkon tyč potřebuje. Objem se počítá z rozměrů a průměru trubek, orientačně platí, že běžný žebřík pojme několik litrů. Příkon volte tak, aby hustota výkonu na litr nebyla přehnaná — příliš silná tyč v malém objemu způsobí, že termostat neustále spíná a vypíná, což zkracuje životnost topného tělesa i termostatu. Ověřte si také, zda je tyč určena pro uzavřený okruh s vlastním termostatem, nebo jen jako přídavné těleso.
Projektor v obývacím pokoji panelového bytu není otázkou peněz, ale geometrie. Místnost má typicky tři až čtyři metry na délku a dva a půl metru na výšku. To stačí na obraz o úhlopříčce přes dva metry, pokud zvolíte správný typ přístroje. Vyhněte se projektorům s dlouhou projekční vzdáleností, které potřebují pět metrů na základní obraz. Hledejte krátkou nebo ultra krátkou projekci: poměr vzdálenosti k šířce obrazu kolem 1:1 nebo menší. Ultra krátká projekce zvládne metrový obraz ze vzdálenosti několika desítek centimetrů, takže přístroj stojí na komodě pod obrazem a nikdo do něj nekopne.
Nábytek a skříně nestavte těsně ke studeným vnějším stěnám. Nechte mezi nábytkem a zdí mezeru alespoň několik centimetrů, aby vzduch mohl proudit. Stejně tak nezakrývejte radiátory. Pokud se plíseň objeví opakovaně na stejném místě, pravděpodobně jde o tepelný most nebo špatnou izolaci. V takovém případě samotné větrání nepomůže a je nutné řešit stavební úpravu.
Poslední krok je kalibrace. Zapněte projektor večer, zhasněte a promítněte testovací obrazec. Lichoběžníkové zkreslení neřešte digitální korekcí, ale fyzickým natočením přístroje, jinak ztratíte rozlišení a ostré hrany. Zaostřete ručně, automatika v malé místnosti často uhne. Jas a kontrast nastavte tak, aby bílá nebyla přepálená a černá zůstala černá. Když obraz sedí, označte si polohu nožiček páskou na komodě, abyste po každém úklidu nemuseli začínat znovu.
Vrtání do panelové stěny se dá obejít. Na zeď použijte lepicí háčky dimenzované na hmotnost plátna, případně stojanové plátno s vlastní konstrukcí. Projektor postavte na polici nebo komodu, kterou zajistíte proti posunu oboustrannou páskou. Napájení veďte z prodlužovací lišty s přepěťovou ochranou, kterou zastrčte do zásuvky u podlahy. Nikdy netahejte prodlužku přes práh ani ji nenechávejte volně na zemi, kde ji rozdrtí noha křesla. Kabel k projektoru sveďte za nábytkem a připevněte k noze stolku, aby se za něj nedalo zachytit.
Plátno, zeď, nebo rolety Bílá zeď funguje, ale jen pokud je opravdu bílá a matná. Lesklý nátěr vytvoří hotspot, tedy světlou skvrnu uprostřed obrazu. Levné řešení je napnout bílé napínací plátno na rám a pověsit na zeď, kterou nechcete vrtat. Alternativa je závěsné plátno na tyči do stropu, které se večer vytáhne a ráno zmizí. Vyhněte se šedým plátnům s vysokým ziskem v malé místnosti, protože zúží pozorovací úhel. Pokud máte bílou zeď a rozpočet na nule, promítněte na ni a ušetřené peníze dejte do lepších kabelů a delšího vedení.
