A právě tady se dostáváme k tomu, proč se nevyplácí kupovat dekorace jako poslední krok. V jednom z našich předchozích bytů jsme měli rozkládací pohovku s velurovým čalouněním, která byla nádherná, ale její hluboký sedák polykal světlo. Místo obrazů jsem nad ni pověsila velké kulaté zrcadlo v jednoduchém rámu. Zrcadlo funguje jako wall art, který odráží denní světlo z okna naproti, a místnost se rázem zdála větší a vzdušnější. Kdybych tam dala tmavý olejomalbu, všechno by se utopilo. Zkuste si to sami: pokud máte pohovku v sytě modré, zvolte pravoúhlý abstraktní tisk s bílým pozadím a kapkou modré. Propojí to prostor, aniž byste museli měnit náby
A co když máte postel s úložným prostorem a nad ní visí police s knihami? Zkuste mezi police zakomponovat jeden větší obraz nebo textilní pano. Nepotřebujete celou galerii, stačí jeden výrazný prvek, který sjednotí roztříštěnost polic. U nás to byl červený abstraktní tisk, který ladil s přehozem na posteli. Ten kus wall art visí lehce přes okraj nejvyšší police, což působí neformálně a živě. Znovu opakuji: méně je někdy víc, ale jeden pořádný kus je lepší než deset drobnos
Nejvíc mi v hlavě zněla otázka, kam s postelí, když ji zrovna nepotřebuju. Vsadit na pevnou manželskou postel uprostřed místnosti znamená, že celý den koukáte na peřiny. Proto jsem začala hledat cestu, jak spojit denní pohovku s nočním lůžkem, aniž by vznikla kompromitovaná sedačka s propadlým sedákem. Tady přichází na řadu chytrý kus nábytku, který zvládne obojí. Dnes už vím, že klíčem je vybrat model, u kterého nestrávíte večer páčením mechanismu, ale jen jedním pohybem přetvoříte obývák v ložnici. A když už do toho jdete, nešetřete na detailech, které rozhodují o tom, jestli se vyspíte nebo probudíte s křečí v zád
Nakonec bych chtěla zmínit jednu věc, na kterou se často zapomíná – větrání. Když v kuchyni spí host, vaříte, smažíte a pak vedle postele stojí odpadkový koš. I když máte digestoř, vůně se usazuje v textilu. Pravidelně perte potahy nebo aspoň jednou za měsíc vyvětrejte matraci na balkóně. Vyplatí se investovat do pratelného chrániče na matraci. A pokud plánujete do kuchyně integrovat lůžko na pravidelné spaní, a ne jen pro občasné hosty, vyzkoušejte matraci s paměťovou pěnou, která lépe saje vlhkost a neabsorbuje pachy. Teprve pak se z vaší malé kuchyně stane skutečně funkční domov, nejen místo na svačinu a k
Jedna z nejčastějších chyb, kterou vidím u přátel, je příliš mnoho malých rámečků na jedné stěně. V malém bytě to působí jako změť a opticky místnost zmenšuje. Mnohem lépe funguje jeden velký kus wall art, například abstraktní plátno o rozměrech 120×80 cm. Když jsme ho pověsili nad náš nový rozkládací gauč s tenkým sitovým rámem, najednou celá zeď dostala řád. A ten kus nemusí být drahý – klidně si ho namalujte sami nebo kupte v second handu. Důležité je, aby barevně ladil s polštáři na pohovce a aby jeho spodní hrana byla asi 15 centimetrů nad opěradlem. To je zlatá proporce, kterou používám vždycky a vždycky fung
Jedna věc, kterou jsem pochopila až po letech: velikost lampy musí odpovídat nábytku. K masivní rohové sedačce s foam mattress o tloušťce 18 cm patří pořádná stojací lampa, třeba s průměrem stínidla 50 cm. K subtilnímu křesílku stačí lampička na tenké nožce. A pokud máte v místnosti nízký stůl, nedávejte k němu lampu, která ční metr nad desku. Bude to vypadat, jako by se stůl bál. Raději zvolte model, který končí těsně nad úrovní očí, když sedíte. To je zlaté pravi
Když jsem poprvé vstoupila do bytu s otevřenou dispozicí, myslela jsem jen na světlo a vzduch. Žádné dveře, žádné chodby, jen jeden velký prostor, kde se vaří, jí, pracuje i spí. Realita přišla o pár týdnů později s první návštěvou příbuzných. Kde je sakra ložnice? Kde je postel? Najednou jsem stála uprostřed obýváku s matrací v náručí a přemýšlela, jak celý tenhle koncept schovat před zraky hostů za denního světla. Open space design není jen o tom zbořit zdi a koupit bílý gauč. Je to hlavně o tom, jak v jedné místnosti střídat role bydlení, aniž byste se v nich ztratili. A největší oříšek je vždy ten spá
Když jsem před pěti lety rekonstruovala byt 1+1 v paneláku, narazila jsem na typický městský problém. Kuchyň měla sotva šest metrů, obývák deset. A já potřebovala místo na spaní pro pár přátel, skladovací prostor na deky a povlečení, plus mikrovlnku a mixér. Žádný ze salonů nenabízel nic, co by propojilo kuchyňský provoz s praktickým ubytováním pro hosty. Nakonec jsem koupila starou dubovou desku a nechala si u truhláře vyrobit spodní skříňky se zásuvkami na 50 centimetrů. Do jedné jsem dala vyklápěcí postel s lamelovým roštem a 16cm pěnovou matrací. Ráno zmizí za dvířky. Nikdo nepozná, že tam přes noc spal strejda z Plz
