Než začnete kopat, projděte si novou trasu několik dní pěšky, i s plným košem a za šera. Označte místa, kde se sami vyhýbáte, a tam přidejte šířku. Zkontrolujte, jestli vývod vody, osvětlení a odvodnění zůstanou mimo hlavní proud. Když se trasa i posezení potvrdí v běžném dni, teprve potom objednávejte materiál. Rozhodnutí o cestě je totiž to jediné, co se později mění jen s těžkou technikou.

Typická chyba je ošetření na jaře místo na podzim. Jarní nátěr chrání jen do prvního deště, kdežto podzimní vydrží celou zimu i jarní tání. Další častá chyba je vynechání boků prken a spár mezi nimi. Voda se drží právě tam a odtud se šíří dovnitř. Pokud terasu na zimu zakrýváte plachtou, nikdy ji nepokládejte přímo na dřevo. Nechte mezi nimi mezeru, aby mohl vzduch proudit. Jinak si pod plachtou vypěstujete plíseň, která dřevo rozloží rychleji než mráz.

Úhlopříčné položení terasových prken není jen estetická volba. Mění způsob, jakým desky pracují s vlhkostí, teplem a zatížením, a tím i to, jak dlouho a jak bezpečně terasa vydrží. Kdo tohle podcení, často po první sezóně řeší vyboulené desky, uvolněné spoje nebo stojatou vodu v rozích. Následující postup vychází z běžné praxe a upozorňuje na místa, kde se chyby dělají nejčastěji.

Po zimě se často stane, že kotvení pergoly povolí. Mráz, vlhkost a mrznutí vody v půdě vytlačí sloupky nahoru, matky se uvolní a konstrukce začne kloktat. Než se pustíte do utahování, zkontrolujte, co přesně povolilo. Rozlište, zda jde jen o uvolněné šrouby, nebo o vytlačený nebo zkorodovaný kotvicí prvek.

Kombinace funguje nejlíp. Nízká zídka do 60 cm jako základ, na ní dřevěná mříž s popínavou rostlinou, a k tomu pergola s boční stěnou u terasy. Získáte soukromí u posezení a plot zůstane vzdušný. Nezapomeňte na údržbu: dřevo natírejte každé dva roky, zídku kontrolujte po zimě, živý plot stříhejte dvakrát ročně. Kdo to podcení, za pět let řeší, že mu plot prorostl do sousedova pozemku nebo že pergola rezaví.

Nejčastější chyba je pořadí prací. Kabely se tahají až ve chvíli, kdy jsou trámy osazené a natřené. Pak už zbývá jen drážka v povrchu nebo lišta, která celý dojem zkazí. Správně se trasa kabelu zakreslí do výkresu ještě před montáží konstrukce: kudy povede od rozvaděče, kde bude průchod do trámu, kde se udělá servisní smyčka a kde bude svorkovnice. V trámu se kabel vede v předvrtaném otvoru s ochrannou průchodkou, nikdy ne volně položený na dřevě. Mezi dřevem a kabelem musí zůstat vzduchová mezera, jinak se při sesychání konstrukce izolace prodře.

Pergola s boční stěnou je kompromis. Boční stěna může být z latí, polykarbonátu nebo skla. Sklo vypadá čistě, ale v létě se pod ním přehřívá a v zimě se rosí. Latě větrejte – mezera 2–3 cm mezi nimi zabrání hromadění vlhkosti. Pergola musí být kotvená do betonových patek, ne jen do dlažby. Jinak ji první silnější vítr ohne. Pokud ji stavíte na hranici pozemku, počítejte s tím, že stín dopadne na sousedův záhon a ten si může stěžovat.

Nejdřív si ujasněte, co má vlastně vzniknout. Živý plot řeší hluk i prach, ale roste roky a potřebuje prostor. Zídka stojí hned, drží tvar, ale neabsorbuje hluk a v létě sálá. Pergola s boční stěnou vytvoří polosoukromý prostor pro posezení, jenže nezakryje celý pozemek. Rozhodujte podle toho, co vás obtěžuje nejvíc: pohledy z oken souseda, hluk z ulice, nebo jen pocit, že vám někdo vidí na gril.

Živý plot je nejlevnější na pořízení, ale nejdražší na čas. Vysazujte na podzim nebo na jaře, do jámy dvakrát širší než kořenový bal. Dodržte spon podle druhu – u habru stačí 40–50 cm, u tújí 60–80 cm. První dva roky zalévejte pravidelně i v zimě, když nemrzne. Hnojivo až od druhého roku, jinak spálíte kořeny. Typická chyba: lidé vysadí túje na plné slunce do písčité půdy a diví se, že po třech letech uschnou. Túje potřebují vlhko a kyselou půdu, habr zvládne i sucho.

Poté zkontrolujte spoje a šrouby. Povolený spoj znamená, že se do mezery dostane voda a při mrazu ji roztrhne. Dotáhněte, co je potřeba, a vyměňte zkorodované vruty za nerezové. Teprve pak nanášejte ochranný prostředek. Olej proniká do dřeva a nechává ho dýchat, lazura vytváří tenčí film, který je vhodný pro měkčí dřeviny. Pokud už je povrch nalakovaný, musíte pokračovat stejným typem nátěru. Jiný základ se nechytne a do jara se oloupe.

Na co se zapomíná u zídky a pergoly Zídka do výšky 90 cm nepotřebuje stavební povolení, ale pozor na odstup od hranice. Obecně platí, že máte stát 50–60 cm od plotu, pokud se se sousedem nedohodnete jinak. Zídka z betonových tvárnic je rychlá, ale bez izolace vlhne a v zimě praská. Řešení: drenážní vrstva štěrku a hydroizolace na straně k sousedovi. Další častá chyba: zídka bez základu. Stačí 30 cm hluboký pás z prostého betonu, jinak se po první zimě zkroutí.