Na závěr: pokud se pěna vyplavuje i po těchto úpravách, zkontrolujte odtok. Ucpaný sifon nebo stojatá voda na dně způsobí, že pěna zůstane na hladině a při každém pohybu se vylije. Vyčistěte odtok a mírně nakloňte hlavu sprchy tak, aby voda odtékala ke stěně. Vyplavená pěna není o síle prostředku, ale o tom, jak s vodou a pěnou zacházíte.

U vyvýšené terasy se výška zábradlí nepočítá od podlahy terasy, ale od úrovně, ze které se dá spadnout. Obecně platí, že čím větší je výškový rozdíl, tím vyšší a pevnější zábradlí musí být. Rozestupy mezi prvky výplně nesmí být tak velké, aby jimi prošlo malé dítě nebo se do nich zachytila noha. U vodorovných prvků, které se dají použít jako stupačky, vzniká riziko, že po nich někdo přeleze. Svislé tyče nebo lanka jsou z tohoto pohledu bezpečnější. Stejně důležité je ukotvení sloupků do konstrukce terasy, ne jen do zábradlí samotného.

Osazení venkovní terasy u novostavby se často odkládá na dobu, kdy jsou hotové omítky. Jenže právě v této fázi vzniká nejvíc chyb, které se později řeší jen těžko. Omítky totiž mění vlhkostní režim stavby, mění se výška terénu i odvodnění. Rozhodnutí, kdy terasu osadit, ovlivní nejen vzhled, ale hlavně životnost celé konstrukce.

Naplňte buben tak ze dvou třetin, ne na doraz Největší chybou jecpát buben co nejvíce, aby se ušetřil jeden cyklus. Prádlo potřebuje prostor, aby se mohlo volně přesypávat a aby vzduch mohl proudit mezi vrstvami. Pokud je buben plný na maximum, látka se jen tlačí na sebe, vlhkost zůstává uvnitř a záhyby se doslova zapečou. Ideální je naplnit buben zhruba ze dvou třetin. Menší množství se usuší rychleji a s méně pomačkanými místy. U velkých kusů, jako jsou povlečení nebo osušky, dejte vždy jen dva až tři kusy najednou.

Začíná se základem. Pokud terasa už stojí, je potřeba zjistit, z čeho je její okraj. U betonové desky stačí podklad zhutnit a lavici na ni posadit. U dlážděné terasy se vyplatí vyjmout krajovou řadu dlažby, vykopat rýhu do hloubky 30–40 cm a vybetonovat základ, který bude s terasou pevně spojený. Bez tohoto spojení se lavice po zimě posune a spára mezi ní a dlažbou se rozevře.

Rozteč nosníků a vůle, které rozhoduj

Pokud i po dodržení těchto zásad zůstávají na prádle výrazné záhyby, hledejte příčinu v pračce. Příliš vysoké otáčky odstředění látku zmáčknou do pevných skladů, které sušička nevyrovná. Snižte otáčky na střední hodnotu a prádlo před sušením protřepte. Stejně tak pomůže, když do bubnu nepřidáváte aviváž v nadměrném množství, protože nadbytek změkčovadel vytváří na vláknech film, který záhyby spíš podrží. Sušička sama o sobě prádlo nevyžehlí, ale při správném plnění a včasném vyndání dokáže většinu pomačkání odstranit ještě před žehlením.

Co se děje s vlhkostí a proč na tom záleží Po omítkách je potřeba nechat dům „vydechnout”. Vnitřní i vnější omítka odevzdává vodu do okolí. Pokud terasu osadíte hned, uzavřete část fasády a vlhkost se může hromadit u soklu. To vede k výkvětům, odlupování omítky a v horším případě k promrzání. Ideální je počkat, až je omítka vizuálně suchá a povrch nemá tmavé mapy. U novostaveb se doporučuje minimálně několik týdnů po dokončení omítek, u silnějších vrstev i déle.

Posledním hlediskem je roční období. Osazovat terasu po omítkách na podzim nebo v zimě se nevyplácí. Mráz a vlhkost zhoršují tuhnutí spojovacích materiálů a práce se prodlužují. Nejlepší je počkat na stabilní teploty, ideálně od jara do časného léta. Pokud to nejde, je lepší terasu jen připravit – podsyp, drenáž, obruby – a samotnou dlažbu položit později. Ušetříte si tím opravy, které byste jinak dělali po první zimě.

Zároveň je dobré sledovat, jak se chová terén kolem domu. Po omítkách se často dokončuje zpevnění ploch, dělá se drenáž a upravuje se výška terénu. Terasa by měla být osazena tak, aby její horní hrana byla alespoň 15–20 cm pod úrovní hydroizolace nebo soklové lišty. To je ochrana proti vodě, která se může při dešti odrážet od země. Kdo to podcení, řeší později vlhkost v podlaze.

Zásadní je pochopit, že omítka není konečná úprava. Po její aplikaci stavba ještě vysychá, někdy i několik měsíců. Pokud terasu osadíte příliš brzy, může dojít k tomu, že se dlažba zvedne, spáry popraskají nebo se pod ní drží voda. Naopak příliš dlouhé čekání znamená, že si zbytečně komplikujete přístup k fasádě a kolem domu se vám rozjede bahno.

Častou chybou je osazení terasy přímo na nezpevněný podsyp. Po omítkách se kolem domu často jezdí s lešením a materiálem, takže je půda zhutněná jen zdánlivě. Podklad je nutné řádně zhutnit po vrstvách a oddělit geotextilií. Dlažba by neměla být položena na tuhou maltu, pokud pod ní není stabilní podklad. jinak se časem rozkmitá a spáry se vylámou.