Stín a odvod vody mění vše Stín se u přikotvené pergoly chová jinak. Ráno a večer vrhá zeď dlouhý stín do prostoru, takže pod pergolou je chladněji, ale v poledne naopak zeď sálá a stín nestačí. Volně stojící pergola může mít posuvné lamely nebo rohože na všech stranách a stín si řídíte podle potřeby. U přikotvené verze je střešní plocha obvykle ve spádu od zdi, takže voda odtéká do okapu na vnější straně. Pokud spád obrátíte ke zdi, voda steče po fasádě, což je špatně. U volně stojící pergoly máte dvě možnosti: jednostranný spád do žlabu, nebo sedlovou střechu se dvěma okapy. Vždy počítejte s tím, že okap potřebuje revizní šachtu a svod do drenáže nebo do nádrže, ne jen na dlažbu.
Dilatační spára u zdi není estetický detail, ale technická nutnost. Terasová prkna mění objem podle vlhkosti a teploty. Pokud je napevno přitlačíte ke zdi nebo k fasádě, nemají kam ustoupit. Vznikne tlak, prkna se začnou vlnit, šrouby se vytrhávají a časem praskne i samotná deska. Správná mezera mezi prknem a zdí má být minimálně tak velká, jakou dokáže prkno nabobtnat. Pro většinu dřevěných teras stačí 10–20 mm, u kompozitních materiálů se řiďte pokyny výrobce, obvykle bývá předepsáno 8–12 mm.
Praktické nastavení začíná u nosných sloupků. Zadní sloupky se zkrátí, přední zůstanou delší, nebo se použijí stavitelné patky. Nikdy neřešte sklon jen pomocí krytiny položené do klínu. Podklad musí být v rovině, kterou jste určili, jinak se polykarbonát nebo sklo časem prohne. U posuvných a skládacích pergol se sklon řeší už v kolejnici. Pokud výrobce udává minimální sklon, je to hranice, kterou nelze obcházet.
Pokládka terasových prken diagonálně vypadá efektně, ale vyžaduje jiný postup než klasická rovnoběžná montáž. Úhlopříčka zvětší vizuální prostor, potlačí nudný rastr a často lépe sedne k nepravidelnému tvaru terasy. Zároveň ale spotřebuje více materiálu a každý řez musí být přesný. Než začnete, rozmyslete si, zda má jít o pravý úhel 45 stupňů, nebo o jiný sklon. Menší odchylka od kolmice bývá praktičtější u dlouhých a úzkých ploch.
Ještě než udeří mrazy, projděte povrch a najděte místa, kde se drží voda. Stačí i malá prohlubeň u okapu, kde po dešti zůstane louže. Ta po zamrznutí zvětší objem a roztrhne materiál. Vyspravte spáry, dosušte vydrolená místa a zkontrolujte odtok vody směrem od domu. Dřevěnou palubu nejdřív očistěte, nechte proschnout a teprve pak ji ošetřete olejem nebo lazurou. Pokud natíráte vlhké dřevo, nátěr se odloupne během první zimy.
Co zvolit: pokud máte malý dvůr a zeď na jižní straně, přikotvená pergola využije prostor a ušetří dva sloupky. Pokud potřebujete zastínit jídelnu uprostřed zahrady nebo počítáte se silným větrem, volte volně stojící. Vždy ale platí: nejdřív spočítejte zatížení sněhem a větrem podle lokality, pak teprve vybírejte tvar. Pergola, která se ohne při prvním větru, je dražší než ta, do které jste dali o dvě kotvy víc.
Zelený povlak na dlažbě terasy není jen estetický problém. Vzniká tam, kde se drží vlhkost a chybí přímé slunce. Mech a řasy se nejlépe daří na povrchu, který zůstává mokrý několik hodin po dešti nebo po ranní rose. Pokud terasa leží na severní straně domu, pod stromy nebo mezi vysokými zdmi, slunce se na dlažbu dostane jen na krátkou dobu. To stačí, aby se voda odpařila jen částečně a zbytek vsákl do spár a mikroskopických pórů v kameni.
Praktické provedení odvodu: u přikotvené pergoly veďte svod podél vnějšího sloupku, ne uprostřed pole. U volně stojící umístěte svod na rohový sloupek, který je nejblíže odpadu. Průměr žlabu volte podle plochy střechy – do 15 m² stačí 100 mm, nad 20 m² potřebujete 125 mm a více. Podceněný průměr znamená přepad vody při bouřce.
Kotvení ke zdi přináší ještě jeden problém: tepelný most. Ocelová nebo hliníková konstrukce přikotvená přímo do zdiva vede teplo ven. V zimě tam kondenzuje vlhkost a dřevo u kotev může hnít. Řešením je termoizolační podložka mezi profil a zeď. U volně stojící pergoly tento problém odpadá, ale zase musíte řešit dilatační spáry v dlažbě, pokud jde o pochozí plochu.
Konstrukce: volně stojící pergola stojí na čtyřech nebo šesti sloupcích a musí sama odolat větru i sněhu. Počítejte s patkami do betonu nebo závitovými kotvami do zámkové dlažby, minimálně 60 cm hluboko. Přikotvená pergola využívá zeď jako jednu stranu nosné konstrukce. Zeď přebírá část zatížení, ale musí být nosná – cihlová nebo betonová, ne zateplená fasáda s tenkou vrstvou. Do zateplené fasády se kotví přes distanční podložky do nosného zdiva, nikdy jen do izolace. Typická chyba: podceněný počet kotev. Na běžný metr šířky potřebujete alespoň dvě chemické kotvy do zdiva, u pórobetonu tři.
