Typická chyba je kotvení jen do dvou protilehlých sloupů. Zbylé dva drží jen vlastní vahou a vítr je vytáhne jako první. Stejně špatné je použít krátké vruty do hmoždinek v tenké desce. Hmoždinka se při tahu vytrhne i s kusem betonu. Pro venkovní konstrukci se hodí mechanické kotvy s ověřenou únosností, které se rozepřou ve vrtu, nebo chemická kotva. Vrták musí jít hluboko, minimálně do dvojnásobku průměru kotvy, a otvor se před osazením vyfouká.
Z terasy se díváte dovnitř častěji, než si myslíte. Podlaha obývacího pokoje, barva sedačky nebo kuchyňské linky se odrážejí ve skle a míchají se s barvou terasy. Tmavě hnědá terasa před světlým interiérem působí jako těžký rám, který pohlcuje denní světlo. Naopak příliš světlá terasa před tmavým interiérem vytvoří ostrý přechod, který ruší pocit plynulého propojení. Pomáhá pravidlo: barva terasy má být buď blízká podlaze uvnitř, nebo jasně odlišná, nikdy ne „někde mezi”.
Nejprve zjistěte, co je v hloubce 30–40 cm pod povrchem. Vezměte rýč nebo půdní vrták a udělejte sondu v místě každého budoucího sloupku. Pokud narazíte na kameny, štěrk nebo ulehlou hlínu, máte lepší základ než na sypkém písku či navezené zemině. Právě navezená zemina bývá nejčastější past: vypadá pevně, ale po dešti sedá a pergola se časem ohne nebo nakloní.
Patky umístěte do rohů a u delších stran přidejte mezilehlé body zhruba po dvou metrech. Vrtejte vždy kolmo, hloubka otvoru musí odpovídat kotvě, jinak se chemická kotva neuchytí. Do dutých tvárnic chemie nestačí, tam je nutné předvrtat a použít síťku nebo zvolit jiný typ ukotvení. Po osazení všech patek zkontrolujte rovinnost vodováhou a diagonály rámu. Když se diagonály liší, rám je křivý a střecha později nesedne do profilů.
Praktický postup: změřte si teplotu povrchu sedačky a stolu v různých hodinách. Pokud dlažba pálí na bosou nohu, je to signál, že se tam nedá sedět. Řešením není jen stín, ale i větrání. Otevřený průchod vzduchu mezi dvěma stranami terasy sníží pocitovou teplotu i bez klimatizace. Pomůže také zeleň v okolí – trávník a keře ochlazují vzduch odpařováním. Naopak beton a sklo teplo drží a vracejí ho zpět.
Poslední pravidlo se týká toho, co na terase stojí. Mobiliář, gril a květináče nejsou jen nábytek, jsou to další překážky. Když je postavíte nahusto za sebe, vytvoříte druhou clonu, která vítr láme jinam, než potřebujete. Nechte mezi clonou a sezením alespoň dva metry volného prostoru. Vzduch, který se dostane přes clonu, tak ztratí rychlost dřív, než dojde k vám. Pokud to jde, postavte clonu o kousek dál od hrany terasy, ne přímo na ni – vítr se stačí stočit ještě před ní a po stranách odtéct.
Vítr na terase neobtéká překážku proto, že je vysoká, ale proto, že nemá kam uhnout. Když postavíte pevnou stěnu kolmo k převládajícímu směru, vzduch se před ní zastaví, zvedne se nahoru a za ní spadne zpět. Tam vznikne vír, který strhává listí, rozhazuje ubrousky a sfoukává svíčky. Řešení není vyšší stěna, ale taková, která vítr nasměruje do strany nebo ho nechá projít skrz.
Druhá věc je výška. Clona má být o něco vyšší než místo, kde sedíte, ale ne o mnoho. Když je dvakrát vyšší než člověk, vzduch se přes ni přelije a spadne přímo na terasu. Prakticky to znamená, že pevná část sahá zhruba do úrovně očí sedícího člověka a nad ní je už jen řídká konstrukce, která vítr rozmělnění. Tím se tok vzduchu zpomalí a rozptýlí, místo aby se zlomil do jednoho silného proudu.
Pevná clona patří na návětrnou stranu, ne doprostřed Základní pravidlo: clona má stát na straně, odkud vítr přichází, a to v jedné souvislé linii. Jakmile ji přerušíte mezerou, vítr se do mezery opře a za ní se stočí. Typická chyba je kombinace pevného plotu a pár metrů dál samostatného květináče nebo sloupku. Vzduch se mezi ně vtlačí, zrychlí a roztočí se kolem překážky. Lepší je jeden delší pevný úsek než tři krátké.
Nejdřív zjistěte, odkud vítr skutečně fouká. Nestačí se podívat na kompas. Postavte na terasu na tři dny tyč s volně zavěšeným pruhem látky a ráno, v poledne a večer si poznamenejte směr. Převládající směr se často liší od toho, co cítíte v ulici před domem. Teprve podle těchto zápisů umístěte clonu. Když ji postavíte proti špatné straně, budete mít pocit, že nic nefunguje, a začnete přidávat další a další panely – čímž si vytvoříte nové víry.
Na opačnou stranu, tedy závětrnou, nikdy nedávejte další plnou stěnu. Vznikla by uzavřená vana, ve které se vzduch točí dokola. Místo toho nechte odtokovou stranu otevřenou nebo ji doplňte svislými lamelami s mezerami. Lamely postavené šikmo k převládajícímu větru ho sice nezastaví, ale rozloží na několik slabších proudů. Ty už nemají sílu zvedat ubrus ze stolu.
