Typické chyby se opakují pořád. První je nákup podle barvy a trendu, ne podle toho, jak se na věci sedí. Druhá je ignorování výšky sedu – příliš nízké sezení nutí vstávat přes ruce, příliš vysoké zase tlačí do stehen. Třetí je umístění naproti dveřím nebo do průchodu, kde každý procházející teenager narazí do opěradla. Čtvrtá chyba je zapomenout na osvětlení: sezení v rohu bez lampy zůstane nevyužité, i kdyby bylo sebelepší. A pátá, nejčastější: rodiče vyberou sezení sami a teenager ho pak nepoužívá, protože mu nesedí. Nechte ho vybrat aspoň to, na čem bude sedět, a jděte spolu vyzkoušet, jak se z toho vstává.
Podle čeho poznat, že se pokoj mění ve skladiště? Podle toho, že na úklid už nezbývá žádná plocha. Když hračky leží na posteli, stole i na zemi a není kam si sednout, je čas zasáhnout. Typická chyba je kupovat další úložné boxy, aniž byste se nejdřív zbavili nepotřebných věcí. Další častou chybou je uklízet za dítě. Naučí se, že se to vždycky nějak vyřeší, a přestane se snažit. Lepší je omezit počet hraček na těch, které se vejdou do určeného prostoru, a zbytek průběžně odklánět.
Potah řešte podle toho, kde bude polštář ležet. Na dřevěné podlaze stačí bavlna nebo směs s polyesterem, protože se dá vyprat a rychle schne. Na koberci, kde se chytá prach a zvířecí srst, je praktičtější hustě tkaná tkanina s pratelným návlekem na zip. Koženka se snadno otírá, ale na nahé kůži se v teple lepí a v zimě studí. Typická chyba je koupit světlý potah do místnosti, kde se jí a pije. Skvrna od kávy na hrubé tkanině se už nikdy nevypere úplně.
Zařídit pokoj dospívajícímu často skončí u postele a skříně. Místo na sezení se řeší až nakonec, a právě tady vzniká nejvíc chyb. Přitom stačí vyjít z toho, jak teenager skutečně tráví čas. Někdo sedí u učení, jiný u konzole, další si chce jen lehnout s telefonem. Podle toho se rozhoduje mezi křeslem, taburetem a gaučem, ne podle toho, co se líbí rodičům.
Samolepky na zdi drží spolehlivě, dokud je nechcete sundat. Pak se lepidlo změní v nepříjemnou vrstvu, která strhne i kus malby. Rozhoduje především to, z čeho je zeď – omítka, sádrokarton, tapeta – a jak dlouho tam samolepka byla. Čím déle lepí, tím víc se spojí s podkladem a tím opatrněji je nutné postupovat.
Jak nastavit ukládání, aby to vydrželo Skříňky a police musí odpovídat výšce dítěte, ne dospělého. Když si samo nedosáhne na krabici, přestane ji uklízet a hračky skončí na podlaze. Používejte otevřené boxy a přihrádky, do kterých je vidět. Dítě si tak snadno najde, co hledá, a zároveň vidí, co má uklidit. Každá kategorie hraček by měla mít vlastní nádobu označenou obrázkem nebo barvou. Menší děti ocení obrázky, starší si vystačí s barevnými štítky. Když je systém jasný, uklízení se stane rutinou, ne každodenním bojem.
Dětský pokoj se během pár let změní z místa na spaní a hraní na skladiště, kde se nedá ani pořádně uklidit. Hračky se množí rychleji než děti rostou a každá nová věc potřebuje své místo. Pokud se rozhodujete, zda má být pokoj primárně skladištěm hraček, nebo obytným prostorem, začněte tím, co dítě skutečně používá. Projděte pokoj společně a rozdělte hračky do tří skupin: ty, se kterými si hraje denně, ty, které používá občas, a ty, které už ho nezajímají. Právě třetí skupina zabírá nejvíc místa a přitom ji nikdo nepotřebuje.
Udržet pořádek pomáhá i denní rituál. Deset minut před spaním stačí na to, aby se hračky vrátily do boxů. Když se úklid dělá každý den, nezabere tolik času jako jednou za týden. Větší úklid pak naplánujte na víkend, ale jen jako kontrolu, ne jako záchrannou akci. Pokud se do pokoje vejde i psací stůl, křeslo nebo místo na čtení, tím lépe. Dětský pokoj nemá být skladištěm, ale místem, kde se dá spát, učit i hrát.
Stanovte pravidlo, že co se nevejde do svého boxu, musí pryč. Neznamená to vyhazovat všechno, ale vytřídit. Rozbité hračky opravit nebo vyhodit, nefunkční elektroniku odevzdat do sběrného dvora, oblečení a plyšáky nabídnout dál. Děti se do rozhodování zapojují překvapivě rády, když mají pocit, že rozhodují ony. Pomáhá i to, když některé hračky na čas schováte a po měsících je vrátíte. Dítě je pak bere jako nové a pokoj zůstane přehledný.
Barvy a materiály hrají v malém pokoji větší roli, než se zdá. Světlé odstíny stěn, postelovin a závěsů odrážejí denní světlo od okna a místnost působí vzdušněji. Tmavé masivní postele naopak prostor opticky zmenšují. Závěsy volte krátké nebo roletu, která nepřekáží, když je okno otevřené. Zrcadlo umístěné na protější stěnu než okno zdvojnásobí světlo a dodá pokoji hloubku, aniž by zabralo podlahovou plochu.
