Úložné prostory rozhodují o tom, jestli rozdělení vydrží. Hračky potřebují místo, kam se dají na konci dne zavřít, jinak se rozlezou po celém pokoji. Použijte otevřené boxy v herní zóně a uzavíratelné úložné bedny ve spací části na oblečení a lůžkoviny. Do spací zóny nepatří nic, co dítě večer vybízí ke hře. Pokud si chce číst, ať má u postele jen knihu a lampičku. Hračky, které dítě používá denně, nechte v herní části, sezónní věci ukliďte výš nebo do jiné místnosti.
Rozdělit dětský pokoj na zónu pro spaní a zónu pro hraní bez stavby příčky je možné, ale chce to promyslet pohyb po místnosti. První krok je udělat si plánek na papíře. Změřte místnost a zakreslete dveře, okna, radiátor i nábytek, který zůstává. Do plánku načrtněte dvě zóny tak, aby cesta od dveří k posteli nevedla přímo přes hrací koberec. Když postel stojí hned za dveřmi, dítě se před spaním pořád rozptyluje a večerní uspávání je boj.
Než cokoli koupíte, změřte prostor včetně dveří a radiátorů. Nábytek, který se nevejde do výtahu nebo neprojde kolem zábradlí, se vrací draho a složitě. Při skládání si odkládejte šrouby a spojovací materiál do sáčku, ať se při stěhování neztratí. A hlavně: nekupujte celý pokoj najednou. Postel, stůl a jedna pořádná skříň stačí, zbytek doplníte, až budete vědět, co dítě opravdu používá.
Největší chybou je mlčet a doufat, že se to vyřeší samo. Čím dřív si řeknete, co komu patří, tím míň energie zbytečně utratíte za hádky. Jasná policie není o kontrole, ale o klidu. Když každý ví, kam sáhnout a co si vzít, přestanete se hádat o věci a začnete spolu normálně mluvit.
Barva a světlo udělají víc, než se zdá. Spací část vyložte v teplých, tmavších odstínech a herní nechte světlejší a pestřejší. Do spací zóny dejte jen jedno malé světlo s teplou barvou, které se ovládá z postele. Hrací část potřebuje jasné světlo, ideálně doplňkové, které se dá vypnout zvlášť. Když večer zhasnete jen hrací část a spací necháte rozsvícenou, dítě rychle pochopí, že se mění režim. Typická chyba je jediné centrální světlo, které svítí do obou zón a nedá se regulovat.
Světlo a zvuk jako první na řadě Herní režim obvykle potřebuje chladnější a směrovější světlo, spánkový naopak teplé a rozptýlené. Řešením nejsou dvě lampy, ale jedna základna a vyměnitelné stínítko nebo barevný filtr. Stejně tak zvuk: sluchátka na hraní a tichý zdroj na pozadí pro usínání nemusí být dva přístroje, stačí jeden, který umí přepnout režim. Pozor na kabely, které po výměně zůstanou ležet přes postel. Veďte je tak, aby se daly při přepnutí odpojit jedním pohybem, ne abyste je pokaždé znovu zapojovali.
Které prvky zvládnou rozdělení lépe než zeď Nejúčinnější je nízká knihovna nebo regál postavený na výšku. Musí být ukotvený do zdi, jinak hrozí, že na něj dítě vyleze a převrhne ho. Regál zároveň slouží z obou stran: do herní zóny otočte police s hračkami, do spací strany dejte knihy a noční lampičku. Pokud je místnost menší, použijte otevřenou policovou sestavu bez zadní desky, aby zůstal průchod světla. Další možností je posuvná zástěna nebo těžký závěs na stropní kolejnici. Závěs ale musí být z materiálu, který se dá prát, a kolejnice musí unést jeho váhu i při častém tahání.
Nábytek jako přirozená hrani
Podlaha je další dělicí prvek. Do spací části položte měkký koberec, do herní tvrdší a snadno umyvatelný povrch. Dítě tak pod nohama cítí, kde je která zóna, a samo si začne hračky odnášet zpět. Pozor na kluzké běhouny, po kterých se dá uklouznout. Koberec v herní části volte s krátkým vlasem, protože na dlouhém se špatně jezdí autíčky a staví kostky. Barvy koberců nemusí být stejné, ale držte se dvou až tří odstínů, aby místnost nepůsobila jako skladiště.
Nakonec počítejte s tím, že dítě rozdělení samo nerespektuje hned. První dva týdny mu zóny připomínejte a veďte ho k tomu, aby si po hraní uklidilo. Vyhněte se trestání za hračky na posteli, lepší je společný úklid před spaním. Když se rozdělení podaří, poznáte to podle toho, že se dítě večer uklidní rychleji a ráno si samo najde cestu ke svým věcem.
Na co se nejčastěji zapomíná: na dobu, kterou přepnutí zabere. Pokud trvá déle než dvě minuty, přestanete ho dělat a pokoj zůstane v jednom režimu nastálo. Proto se vyplatí mít vše, co se vyměňuje, na jednom místě — v koši nebo na polici, ne rozeseté po pokoji. Před koupí jakéhokoli doplňku si zkuste přepnutí nanečisto s tím, co už doma máte. Zjistíte tak, které kroky jsou zbytečné, a ušetříte za věci, které by jen přidaly další práci.
