Než cokoli koupíte, změřte prostor včetně dveří a radiátorů. Nábytek, který se nevejde do výtahu nebo neprojde kolem zábradlí, se vrací draho a složitě. Při skládání si odkládejte šrouby a spojovací materiál do sáčku, ať se při stěhování neztratí. A hlavně: nekupujte celý pokoj najednou. Postel, stůl a jedna pořádná skříň stačí, zbytek doplníte, až budete vědět, co dítě opravdu používá.

Začněte tím, že si nad stolem vyhradíte pás zhruba třicet centimetrů nad deskou, který zůstane prázdný. Sem nepatří nic, co by při sebemenším pohybu mohlo spadnout do klávesnice nebo do hrnku s čajem. Špendlíky veďte vždy šikmo dolů, ne kolmo do korku – drží lépe a při vytažení méně práší. Když píchnete špendlík do rohu papíru příliš blízko okraje, papír se po pár dnech ohne a přestane držet.

Nakonec myslete na to, že dětský kout v ložnici rodičů je dočasné řešení. Jakmile to prostor a věk dovolí, přestěhujte dítě do vlastního pokoje, i kdyby měl být menší. Postupný přechod – nejprve společné uspávání v novém pokoji, pak samostatné spaní – zabrání tomu, aby se kout stal trvalou výmluvou a rodiče přišli o soukromí natrvalo.

Častou chybou je nastavit hlasitost alarmu příliš vysoko s tím, že „se přece probudím rychleji”. Opak je pravdou. Hlasitý zvuk vás vytrhne z hlubokého spánku, ale tělo se brání a vy se cítíte rozbití. Spolubydlící je vzhůru a vy si nesete následky celý den. Druhá chyba je dávat telefon pod polštář. Zvuk se tím sice ztlumí, ale vibrace se přenesou do matrace a ta funguje jako ozvučnice. Výsledek je paradoxně horší než telefon na stole. Třetí častá chyba je zapomenout vypnout opakované buzení. Pokud alarm nezareagujete do minuty, začne zvonit znovu a v pravidelných intervalech ničí spánek oběma.

Potah řešte podle toho, kde bude polštář ležet. Na dřevěné podlaze stačí bavlna nebo směs s polyesterem, protože se dá vyprat a rychle schne. Na koberci, kde se chytá prach a zvířecí srst, je praktičtější hustě tkaná tkanina s pratelným návlekem na zip. Koženka se snadno otírá, ale na nahé kůži se v teple lepí a v zimě studí. Typická chyba je koupit světlý potah do místnosti, kde se jí a pije. Skvrna od kávy na hrubé tkanině se už nikdy nevypere úplně.

Typická chyba je „dočasné” odkládání věcí na cizí poličku. „Jen na chvíli” se během týdne změní v trvalé. Řešení není hádka, ale jasná věta: „Tohle patří na moji poličku, prosím přesuň to.” Bez obviňování, ale také bez omluv. Druhá častá chyba je půjčování bez vrácení na místo. Pokud si něco půjčíte, vracejte to tam, odkud to přišlo – ne na „nějaké volné místo”.