Olej proniká do pórů a nahrazuje chybějící vlhkost. Dřevo po něm ztmavne, je pružnější a méně náchylné k praskání. Zvukově se to projeví jako kulatější tón s delším dozníváním, protože dřevo lépe přenáší vibrace. Vosk naproti tomu zůstává na povrchu, uzavírá póry a vytváří kluzčí vrstvu. Hra je pak rychlejší, prsty kloužou, ale sustain se může mírně zkrátit. Pro blues a rock s důrazem na tón je vhodnější olej, pro technické a rychlé pasáže naopak vosk.

Ladění strun je činnost, která potřebuje ticho. Ne proto, že by hudba nesnesla hluk, ale protože lidské ucho rozlišuje malé odchylky jen v klidném prostředí. Když kolem projíždí auto, hučí lednička nebo někdo mluví, mozek potlačí jemné rozdíly a vy ladíte podle dojmu, ne podle skutečné frekvence. Výsledkem je nástroj, který se zdá být v pořádku, ale v kapele nesedí.

Pro delší pauzy, cestu autem nebo pobyt v místnosti s kolísavou teplotou je kufr jasná volba. Stojan používejte jen na místě, kde má nástroj klid, a vždy ho zajistěte proti převržení. Kdo střídá obojí podle situace a nenechává nástroj napospas prachu ani nárazům, tomu saxofon vydrží v kondici déle než tomu, kdo řeší jen pohodlí.

Největší chybou je odkládat úklid na později. Právě odložené paličky a kabely přes zem vytvářejí chaos. Když si vytvoříš pevná místa pro každou věc, udržíš pořádek i při častém cvičení. A až budeš chtít hrát, stačí jen zapnout modul a sednout si. Bez hledání, bez rozmotávání a bez omluv, že to zase vypadá jako sklad.

Krátká pauza: stojan vyhrává Když víte, že budete hrát za deset minut znovu, je stojan praktičtější. Nástroj zůstane ve hrací poloze, nemusíte ho pokaždé skládat a rozkládat, což je právě ta činnost, při které nejčastěji dojde k drobnému nárazu nebo k poškrábání. Před odložením ale vždy vysuňte tah, vytáhněte krk a nechte nástroj chvíli „dýchat”, aby ze sopránu nebo z těla nekapala vlhkost do polštářků. Stojan musí být stabilní, s pevnou základnou a měkkými podpěrami, které se dotýkají těla v místech, kde nehrozí promáčknutí plechu.

Začni tím, že flétnu úplně rozebereš. Trubici drž u konce s tenonem a vytáhni hlavici přímým tahem bez kroucení, jinak ohneš tenon. Stejně tak odděl středový díl od nožky. Vyhni se tahání za klapky nebo za mechanismus. Součásti polož na měkký hadřík, ne na tvrdý stůl, aby se nepoškrábaly. Netahej flétnu za hlavici v místě, kde je naletovaná ozdobná objímka.

Elektronické bicí po cvičení zabírají v místnosti víc místa, než se na první pohled zdá. Paličky opřené o stojan, kabely vedoucí přes zem a modul položený na stole vytvářejí dojem zkušebny i v obýváku. Řešení není složité, ale chce to systém, který vydrží každodenní používání.

Přes noc nebo při odchodu z budovy ale stojan nestačí. Prach, změny vlhkosti a hlavně riziko, že do nástroje někdo strčí, jsou důvodem, proč se vyplatí ho uklidit. V suchém prostředí s ústředním topením se dřevo ani plech nemají jak bránit, takže nástroj na stojanu přes noc jen zbytečně trpí.

Jak nastavit rozvrh, který vydrž

Typická chyba je položit nástroj na stojan i s nasazeným strojkem a ligaturou. Strojek po zaschnutí ztuhne, hrana se ohne a při dalším nasazení už neladí. Stejně tak nechte otevřené klapky – pokud stojan tlačí na páku, může se klapka ohnout a nástroj začne „pískat” nebo naopak v nízkých polohách vypadávat.

Po každém cvičení věnuj pět minut úklidu. Paličky do držáku, kabely smotané do smyčky u stojanu, modul vypnutý a zakrytý hadříkem. Hadřík není estetická vada, ale ochrana proti prachu, který se do modulu dostane i v zavřené místnosti. Jakmile úklid zvládneš do pěti minut, přestane být otrava a stane se součástí hraní. Pokoj pak skutečně vypadá jako pokoj, ne jako zkušebna.

Mezi dvěma zkouškami, na přestávce v kavárně nebo přes noc doma řeší každý hráč na saxofon stejnou otázku: nechat nástroj na stojanu, nebo ho uklidit do kufru? Odpověď není univerzální, záleží na tom, jak dlouhá pauza je a jaké podmínky panují v místnosti. Špatné rozhodnutí se neprojeví hned, ale po měsících se může podepsat na těsnění, mechanice i laku.

Modul je srdce sestavy a měl by mít své místo. Nejlepší je malý stojan nebo police, odkud na něj pohodlně dosáhneš, ale zároveň nepřekáží při hře. Modul nepokládej na zem, ani pod stojan. Praská do něj prach a při hraní na pedály se do něj může dostat vlhkost. Pokud modul stojí na stole, podlož ho protiskluzovou podložkou. Zásuvky a konektory na zadní straně nech volně přístupné, ať nemusíš pokaždé sahat pod stůl.

Začni u paliček. Nejrůznější držáky na zeď jsou fajn, ale jen když je umístíš mimo dosah topení a přímého slunce. Paličky z přírodního dřeva při rychlých změnách vlhkosti pracují a mohou se kroutit. Praktičtější je nástěnný držák s pružinovou svěrkou, do kterého paličky zasuneš vodorovně. Pokud ho nechceš vrtat do zdi, použij stojanový držák na paličky, který se vejde i na okraj komody. Častá chyba: paličky položené volně na modulu. Při hraní spadnou, nebo se o ně zachytíš rukávem.