Kam pouzdro patří, aby vydrželo ro
Pozor na typický zlozvyk: ladit jednu strunu a přitom se opírat dlaní o ostatní. Ztlumené struny pak vydávají dutý zvuk a vy ladíte podle špatného tónu. Stejně tak je chyba ladit příliš dlouho. Struna se napínáním zahřívá a tón pomalu klesá. Po dvou až třech otočkách klíčem nechte strunu pár vteřin ustálit a pak teprve zkontrolujte výšku.
Jak ladit podle sluchu bez zbytečného rámusu Ladičku používejte s vypnutým reproduktorem nebo se sluchátky. Většina ladiček má i vizuální odezvu – ručičku nebo barevný pruh. Jakmile vidíte odchylku, netřeba do struny mlátit. Trsátkem nebo prstem zaberte jednou, klidně a stejnoměrně. Hlasitost držte na nejnižší úrovni, kdy ještě slyšíte tón. Silné brnknutí rozkmitá i okolní struny a slyšíte směs tónů.
Druhý den před hraním zkontroluj, zda polštářky nejsou nalepené nebo ztvrdlé. Lehce otvírej klapky a poslouchej, jestli nevydávají zvuk. Když flétna po sestavení nehraje čistě, vrať se k vytírání – nejčastěji je uvnitř zbytek vlhkosti. Pravidelnost je důležitější než síla. Dvě minuty po každém hraní udrží nástroj v kondici roky, zatímco jeden vynechaný den se pozná na korku i na zvuku.
Největší hluk obvykle nejde od nástroje, ale od prostředí. Lednička, digestoř, klimatizace nebo puštěná televize vytvářejí stálý tón, který se míchá s tónem struny. Ucho pak ztrácí referenci. Než začnete ladit, vypněte vše, co hučí nebo šumí. Zavřete okno a dveře. Pokud to jde, použijte místnost s měkkým nábytkem, kobercem a závěsy. Tvrdé stěny a dlažba zvuk odrážejí a prodlužují dozvuk, takže dvě struny znějí současně déle, než je potřeba.
Po každém hraní otřete housle i smyčec měkkým hadříkem z mikrovlákna. Hadřík nemusí být vlhký, stačí suchý. Táhněte jím po strunách od kobylky k hornímu nátisku, ne naopak, abyste prach nezatlačovali do vinutí. Stejně tak přejeďte vrchní desku houslí, zejména místo pod struníkem, kde se prášek drží nejvíc. Smyčec otřete zvlášť, vždy po vlasech, ne proti nim. Hadřík na smyčec nepoužívejte na housle a naopak. Kalafuna z vlasů je jemnější než ta, která spadne na dřevo, a mícháním byste si zbytečně zanesli lak.
Základ je položit sešit na pult tak, aby hřbet nepřesahoval hranu a netlačil do drátu stojanu. Pokud je pult nízký nebo úzký, podložte hřbet tvrdou podložkou z lepenky a přitiskněte ji sponou. Tím se těžiště papíru přesune dozadu a stránky zůstanou dole. U tlustých sešitů pomůže rozdělit je na dva díly – třeba přeložením na polovinu a vložením do dvou lehkých desek. Nikdy ale nepřehýbejte listy přes hřbet dozadu, tím se vazba zničí.
Praktická opatření, která funguj
Nakonec platí, že potichu neladíte jen kvůli sousedům, ale i kvůli sobě. Čím méně hluku kolem, tím rychleji uslyšíte, kdy jsou struny v rovnováze. Pravidelná kontrola ladění před hraním a po něm zabere minutu a ušetří spoustu rozladěných tónů. Když se do toho přesto připlete okolní hluk, raději přestaňte, ztište zdroj a začněte znovu – nervozita a spěch ladění nikdy neprospějí.
Když ladíte elektrickou kytaru nebo basu, stáhněte volume na nástroji a používejte jen suchý zvuk. Vyhnete se brumu ze zesilovače i rušení z okolí. U akustických nástrojů pomůže snížit hluk tím, že hrajete měkčím trsátkem nebo jen palcem. Tón je kratší, ale čistší a pro okolí méně rušivý.
Ladění strun je pro začátečníka často hlasitější, než by chtěl. Když k tomu připočtete hlučné okolí, vzniká stres – a rozladěný nástroj. Přitom stačí změnit pár návyků. Klíčové je neladit silou a neustále nebrnkat do strun. Každé brnknutí má smysl, jen když víte, co posloucháte.
