Nezačínejte na nejvyšší tempo. Většina lidí nastaví metronom na tempo, které sotva stíhají, a pak se diví, že po pár taktech přestanou hrát. Správný postup je opačný: nastavte tempo o deset až dvacet procent nižší, než je vaše pohodlné maximum. Zahrajte pasáž třikrát čistě. Teprve pak přidejte dva stupně. Pokud se objeví chyba, nechte metronom běžet dál a hrajte dál, i když to znamená vynechat notu. Zastavování metronomu při každé chybě je nejčastější zlozvyk, který cvičení zpomaluje.
Některé sešity mají příliš tuhý hřbet a nejdou rozevřít do roviny. Pak je lepší použít jiný formát – třeba volné listy vložené do desek s gumičkou. Gumička nesmí být příliš těsná, aby listy neprořezávala. Další možností je sešit rozpůlit a jednotlivé party vložit do průhledných obalů. Ty drží tvar a dají se snadno otáčet. Pokud potřebujete jen jednu dvoustranu, vyjměte ji a položte na pult samostatně. Ušetříte si tím boj s celým blokem.
Nejčastější chyba je postavení stojanu na víko klavíru nebo na horní desku piana. Vypadá to elegantně, ale noty jsou pak daleko a vysoko, takže při hře přeostřujete mezi klávesami a papírem. Další typický problém: stojan položený na klávesnici mezi ruce. I když se to zdá praktické, brzy zjistíte, že levou rukou narážíte do jeho nožiček a nemůžete hrát basové tóny plynule. U digitálního piana je situace jiná než u akustického, protože tenký profil kláves umožňuje posunout stojan blíž, ale i tady platí, že nohy stojanu nesmí stát v dráze prstů.
Řešení není složité. Zavřete okna, zapněte klimatizaci nebo odvlhčovač. Odvlhčovač nastavte na 45–55 % a nechte ho běžet nepřetržitě – vypínání a zapínání škodí víc než stálá mírná vlhkost. Nástroj nikdy neskladujte v koupelně, ve sklepě ani v garáži. V pouzdře mějte sáček s pohlcovačem vlhkosti, ale vyměňujte ho včas; nasycený sáček vlhkost vrací zpět. U klavíru nechte pod ním volný prostor, aby vzduch mohl proudit.
Zvláštní pozornost věnujte stabilitu. Stojan nesmí klouzat po klavíru ani se překlápět, když na něj položíte tlustou knihu not. Podložte nožičky protiskluzovou gumou nebo hadříkem, pokud klavír klouže. U levných plastových stojanů se často stává, že se při otáčení stránek celý rozkývá – řešením je zatížit základnu nebo připevnit stojan k pevné desce. Nikdy nepokládejte noty na stojan tak, aby přečnívaly do stran a zavazely vám ve výhledu na klávesy.
Notový stojan u klavíru je zdánlivě banální věc, ale špatně umístěný dokáže otrávit každé cvičení. Nejde jen o to, kam ho postavit, ale také jak vysoko a jak daleko od kláves. Pokud stojan stojí přímo nad středem klaviatury a noty máte v úrovni očí, budete k němu neustále naklánět hlavu a krk vás bude bolet dřív než prsty. Základní pravidlo zní: noty mají být mírně pod úrovní očí, abyste je četli bez zvedání brady, a stojan musí stát tak, aby nezasahoval do prostoru, kudy procházejí ruce.
Nakonec si uvědomte, že ladění je dovednost, která se zhoršuje únavou a stresem. I v tichu můžete udělat chybu, pokud jste unavení. Udělejte si krátkou přestávku, protáhněte se, napijte se vody. Pak se k nástroji vraťte. A pokud si nejste jistí, zahrajte si na nástroj krátkou melodii – rozladění se projeví v akordu i v tichu, ale v hluku často zmizí. Raději dvakrát zkontrolujte, než abyste hráli falešně.
Kam tedy stojan umístit, aby skutečně nepřekážel Ideální je postavit stojan mírně vlevo nebo vpravo od středu, podle toho, kterou rukou hrajete více not. Pokud cvičíte skladbu s hustou basovou linkou, dejte stojan vlevo; u melodií s vysokými tóny zase vpravo. Tím uvolníte prostor pro druhou ruku a zároveň udržíte noty v zorném poli. U akustického klavíru se osvědčilo umístit stojan na boční desku nebo na speciální držák přišroubovaný ke klavíru, který se dá sklopit. U digitálního piana stačí posunout stojan dozadu za klávesy, pokud to konstrukce dovolí, a mírně ho naklonit.
Výška stojanu se nastavuje tak, aby horní hrana not byla zhruba v úrovni vašich úst nebo o pár centimetrů níž. Zkuste si sednout, položit ruce na klávesy a podívat se na noty bez pohybu hlavy. Pokud musíte zvedat bradu nebo naopak sklánět čelo, je stojan špatně. Také vzdálenost od očí by měla být přibližně na délku paže – příliš blízko nutí k přeostřování, příliš daleko zase k předklánění. Pamatujte, že každý centimetr navíc vás při hodinovém cvičení stojí krční svaly.
Rozdělení zón je klíčové. Psychicky pomáhá, když pracovní místo není vidět z postele, nebo alespoň není v přímém pohledu. Můžete použít nízkou knihovnu, paraván nebo jen orientaci stolu tak, abyste k němu seděli zády k posteli. Pokud to prostor nedovolí, zkuste stůl umístit tak, aby byl po skončení práce zakrytý skládacím panelem nebo zatahovacím závěsem. Večer pak pracovní plochu úplně vyklidte: notebook zavřete a odložte do zásuvky, papíry do desek. Tím dáte mozku signál, že místnost je opět jen na spaní.
