Další častá chyba: stojan umístěný přímo za dveřmi. Dveře se otevírají do místnosti a vy na ně nemyslíte. Stačí jedno rychlé otevření a stojan letí i s nástrojem. Nechte před dveřmi alespoň 90 cm volného prostoru, aby se dveře daly otevřít do plna a vy měli čas zareagovat. Pokud to nejde, dejte stojan na druhou stranu místnosti, i kdyby to znamenalo delší cestu k nástroji.
Poslední kontrola je jednoduchá: postavte se tam, kde budete kytaru sundávat. Máte nad hlavou dost místa? Nezachytíte loktem o struny? Vidíte na ni, aniž byste se museli kroutit? Když ne, výška je špatná, i kdyby všechny míry seděly. Radši předělejte dva otvory než jeden zlomený krk.
Praktický postup: změřte šířku nástroje v nejširším místě, přičtěte 10 cm na každou stranu a teprve pak hledejte místo. Držák upevněte do nosného zdiva nebo do hmoždinky určené pro daný typ stěny. Do sádrokartonu bez výztuhy kytaru nevěšte, i když výrobce tvrdí opak. Po zavěšení zkontrolujte, zda se nástroj nedotýká zdi, a zatáhněte za krk směrem dolů, abyste ověřili, že držák drží. Pokud kytara visí křivě, není to estetický problém, ale známka toho, že se časem uvolní.
U digitálního klavíru je situace jednodušší, protože nástroj bývá mělčí. Stojan postavte na stejnou rovinu, na které stojí klavír, ne na podlahu před ním. Rozdíl několika centimetrů rozhoduje o tom, zda budete noty číst pohodlně, nebo se k nim předklánět. Pokud má digitální klavír stojan zabudovaný, nepřidávejte druhý před něj. Vznikne tak zbytečná bariéra a noty se budou překrývat.
Držák na kytaru na zeď má jediný úkol: držet nástroj bezpečně a tak, aby se dal snadno sundat. Většina lidí ale řeší, kam ho dát, až když stojí s vrtačkou v ruce. Přitom stačí pár čísel zkontrolovat předem. Nejčastější chyba není v hmoždince, ale v rozměrech, které se odhadnou od oka.
Prvním krokem je vždy vyčištění. Na hmatník se dostává pot, mastnota a prach, které se usazují v pórech dřeva. Použij jemnou ocelovou vlnu nebo hadřík z mikrovlákna a přejížděj po délce hmatníku, ne napříč. U palisandru a mahagonu se vyhni přílišnému tlaku, jinak vytlačíš nečistoty hlouběji do dřeva. U javorových hmatníků s lakem stačí vlhký hadřík, protože agresivnější prostředky lak naruší a zvuk pak zní plechově.
Nastav si hlasitost ještě před nasazením sluchátek. Když už máš sluchátka v uších, lidské ucho se rychle přizpůsobí a ty přirozeně přidáváš. Také nikdy nepoužívej hudbu k přehlušení hluku v tramvaji nebo v metru – v hlučném prostředí má tendenci zvyšovat hlasitost automaticky, což je přesně opačně, než bys potřeboval.
Nejlepší prevencí jsou sluchátka, která izolují okolní hluk. Když potlačí vnější zvuk, nemusíš pouštět hudbu tak nahlas. Vyhýbej se plastovým špuntům, které netěsní. Naopak kvalitní uzavřená sluchátka nebo špunty s pěnovými návleky sníží hluk okolí o desítky decibelů. Investice do nich se vyplatí víc než jakákoli léčba následků.
Jak poznat, že je hudba příliš hlasitá Spolehlivým měřítkem je tzv. pravidlo 60/60: poslouchej maximálně na 60 procent maximální hlasitosti zařízení a nejdéle 60 minut v kuse. Poté si dopřej alespoň pětiminutovou pauzu. Dalším ukazatelem je situace, kdy neslyšíš okolní zvuky – tramvaj, klakson, rozhovor kolem sebe. Pokud musíš sluchátka sundat, abys porozuměl člověku na dva metry, je hlasitost příliš vysoká.
Začněte výškou, ne vzdáleností od rohu. Univerzální pravidlo: spodní okraj těla kytary by měl být nejméně 40 cm nad podlahou. U akustických nástrojů počítejte s hloubkou těla a přidejte rezervu, protože držák drží nástroj za krk, ne za tělo. Pokud je kytara příliš nízko, praštíte do ní při chůzi kolem; příliš vysoko znamená, že ji při sundávání škrtnete o zeď. Optimální výška pro dospělého je 150 až 170 cm od podlahy ke středu držáku. Pro dítě nebo nižší postavu snižte na 130 až 145 cm, ale nikdy pod 100 cm.
Pozor také na šumění nebo pískání v uších po poslechu. Tomu se říká tinnitus a jde o první stupeň poškození. Stejně tak pocit zalehnutí nebo mírné bolesti hlavy po hodině s hudbou. Tyto příznaky obvykle do druhého dne odezní, ale buňky už jsou nevratně poškozené. Další poslech ve stejné hlasitosti škodu jen prohloubí.
Topní těleso je druhý největší zabiják. Teplo a suchý vzduch ničí dřevo, lepidlo i lak. Minimální vzdálenost od topení je 1 metr, ale to platí jen pro radiátor, který netopí naplno. U podlahového topení nebo trubek v zdi, které sálají, držte odstup 1,5 metru. Kytara by nikdy neměla viset přímo nad topením, ani když je vypnuté, protože při zatopení stoupá vlhkost a teplota nárazově. Stejně tak se vyhněte místu nad radiátorem, kde proudí horký vzduch vzhůru. Pokud je to jediné volné místo, použijte raději stojan.
