Prvním krokem je zkontrolovat, zda je valenda vůbec správně sestavená. Rozkládací mechanismus má obvykle dvě polohy – složenou a rozloženou. Pokud jsou šrouby v závěsech povolené, při rozkládání se rám kříží a nohy se dostávají do jiné roviny, než mají. Vezměte klíč a dotáhněte všechny spoje, ale pozor: nepřetahujte je, jinak strhnete závit nebo praskne dřevo. Zkontrolujte také, zda jsou všechny nohy stejně dlouhé a zda se některá neviklá. Viklající noha je častá příčina toho, že se valenda na parketách rozjíždí.

Jaký typ svítidla zvolit podle výš

Tloušťka, výška a bezpečnost: kde vzniká většina problémů U loftové postele platí, že čím výše spíte, tím nižší matrace je bezpečnější. Vysoká matrace snižuje okraj zábradlí a při otáčení se snadno převalíte přes hranu. Ideální je tloušťka, která nechá alespoň deset centimetrů zábradlí nad povrchem matrace, u dětí ještě více. Zároveň musí matrace sedět v rámu naplno, nesmí přesahovat, jinak se rámu nadzvedne a praskne. Pokud má postel kovový rošt s příčkami, ověřte rozteč – u měkkých pružinových matrací se příčky mohou protlačit a cítíte je pod zády.

Nezapomeňte na větrání. Loftová postel bývá blízko stropu, kde se hromadí teplý vzduch a vlhkost. Matrace bez prodyšného potahu nebo na neprodyšné desce začne plesnivět zespodu. Pod matraci patří rošt nebo děrovaná deska, nikdy plná překližka. Pokud spíte v podkroví, zvažte matraci s otevřenou strukturou a pratelným povlakem, který udrží vlhkost pod kontrolou.

Starší potřebuje klid, mladší dohl

Další častá chyba je podcenění nosnosti. Loftové postele mívají tenčí nosníky než klasické postele, protože se počítá s nižší hmotností uživatele. Matrace z paměťové pěny bývá těžká sama o sobě a její váha se sčítá s váhou spícího. U dvoulůžkové loftové postele to platí dvojnásob. Zkontrolujte, zda výrobce rámu uvádí maximální zatížení na jednu osobu, a podle toho vybírejte tvrdost i materiál.

Co skutečně šetří místo a co ho jen přesouvá Druhým řešením je využití prostoru pod umyvadem. Sifon bývá uprostřed, takže kolem něj vzniká mrtvý prostor. Vejde se tam výsuvný organizér ve tvaru U nebo nízké koše na zásoby. Pozor na vlhkost: cokoli textilního tam dřív zplesniví, proto tam dávejte jen uzavřené lahve a čisticí prostředky. Třetím řešením je sprchový kout místo vany, pokud o tom uvažujete při rekonstrukci. Získáte podlahovou plochu navíc, ale ztratíte místo pro máchání prádla a koupání dětí. Rozhodujte podle toho, jak koupelnu opravdu používáte, ne podle toho, co vidíte v katalozích.

Čtvrtým řešením je skládací a zavěšené vybavení. Skládací sušák na prádlo se vejde nad vanu, věšák na ručníky přes dveře nezahlcuje zeď, malá stolička místo koše na prádlo se dá v případě potřeby odsunout. Pátým řešením je omezení počtu povrchů. Každá police je pozvánka k odkládání věcí. Jedna vysoká skříň od podlahy ke stropu pojme víc než tři malé poličky a zároveň se snadno udržuje.

Nejčastější chyba je kupovat sestavu „do zásoby”, aby vydržela do puberty. Dítě na příliš velkém rámu nedosáhne na řídítka, jezdí křečovitě a ztrácí rovnováhu. Stejně špatné je ale i příliš malé kolo, na kterém kluk sedí skrčený a brzy narazí koleny do řídítek. Správná velikost je ta, kterou zvládne ovládat dnes, ne ta, do které doroste za tři roky.

Prvním chytrým řešením je svislé ukládání. Skříňky nad umyvadlem mívají hloubku, kterou nevyužijete, protože dozadu nedosáhnete. Pomůže nízký otočný talíř nebo průhledné krabičky stejné velikosti, do kterých rozdělíte obsah podle účelu. Na dveře skříňky se vejde tenká organizační deska na hřebeny a kartáčky. Nepřehánějte to ale s přílepky – každé lepení na vlhkou stěnu dřív nebo později povolí a spadne i s obsahem.

Malá koupelna se nedá zvětšit, ale dá se zbavit všeho, co v ní překáží. Většina lidí začíná barvami a dekoracemi, jenže skutečný problém bývá jinde: příliš mnoho předmětů na příliš málo plochách. Než začnete cokoli kupovat, projděte koupelnu s taškou a vytřiďte vše, co nepoužíváte aspoň jednou týdně. Kosmetika po záruce, rezavé žiletky, tři skoro prázdné lahvičky šamponu – to vše zabírá místo, které pak chybí u zrcadla i na umyvadle.

Co se týče materiálu, pro loftové postele se nejlépe osvědčují matrace s vyšší tuhostí. Pěnové matrace s vysokou hustotou drží tvar, nepropadají se a snadno se s nimi manipuluje při stlaní ve výšce. Pružinové matrace jsou pohodlné, ale u úzkých rámů mohou v rozích klouzat. Latexové matrace jsou těžké a špatně se s nimi hýbe, zvlášť když potřebujete matraci obrátit nebo vyměnit povlečení. Rozhodně nekupujte matraci, která je o pár centimetrů širší než rám, s vidinou, že se „nějak vmáčkne”.