U postele je ideální umístění na nočním stolku nebo na parapetu, pokud tam netopí a nefouká od okna. Na parapet ale dávejte pozor v zimě — mráz za oknem a teplo uvnitř vytvářejí kondenzaci, která se může usazovat přímo na nádobě. Pokud máte v ložnici průvan od dveří, postavte pohlcovač do dráhy tohoto proudění. Průvan není nepřítel, právě naopak — rovnoměrně rozvádí vzduch a pomáhá pohlcovači pracovat ve větším objemu.
Studená obvodová stěna se v zimě chová jinak než vnitřní příčky. Teplý vzduch v místnosti na ni naráží, ochladí se a vodní pára, kterou běžně unese, se náhle stane nadbytečnou. Když teplota povrchu klesne pod rosný bod, pára se mění na kapky. Rosný bod přitom není vlastnost stěny, ale kombinace teploty vzduchu a jeho relativní vlhkosti. Při 21 °C a 55 % se rosí až okolo 12 °C, ale při 65 % už stačí 14 °C. Proto se voda objeví nejdřív tam, kde je povrch nejchladnější – typicky v rozích, za nábytkem a u parapetu.
Typická chyba je utěsnit jen viditelnou spodní část. Voda zatéká shora a odstředivě, takže pokud necháte horní a boční strany původní, vrátí se to při prvním vydatnějším dešti. Druhá častá chyba je použít silikon určený do koupelny. Ten není na okenní spáry vhodný, protože špatně snáší UV záření a po čase ztvrdne a popraská. Třetí chybou je tlačit na rámeček při práci. I malé prohnutí rozhodí vzdálenost skel a vznikne nová netěsnost.
Základní pravidlo zní: mikroventilace je doplněk, ne náhrada. Pomůže tam, kde potřebujete trvalý minimální přísun vzduchu – v ložnici během spánku, v kanceláři, kde se dlouho nesedí, nebo v místnosti, kterou přes den nikdo neotevře. Funguje i jako prevence plísní na chladných zdech, protože udržuje mírný pohyb vzduchu u povrchu. Jakmile ale začnete vařit, sprchovat se nebo sušit prádlo, štěrbina nestačí. Vodní pára se hromadí a mikroventilace ji nedokáže odvést.
Hranice mezi normální a problémovou vlhkostí tedy není pevné číslo, ale kombinace měření a pozorování. Pokud se na oknech netvoří voda, nejsou cítit zatuchliny a měřák se drží mezi 40 a 60 procenty, je vše v pořádku. Jakmile se objeví plíseň, mokré zdi nebo trvalý pach, vlhkost už normální není a je čas řešit příčinu, ne následky.
Největší rozdíly dělá zdroj vlhkosti. Koupelna, kuchyně a místnost, kde se suší prádlo, vyprodukují během chvíle několik litrů vody navíc. Ložnice a obývací pokoj naopak vlhkost přijímají pomalu – dýcháním, rostlinami, ale i tím, že v nich spí a topí se. Pokud mezi těmito místnostmi není žádný pohyb vzduchu, čísla se rozejdou klidně o desítky procent relativní vlhkosti. Podstatné je měřit v každé místnosti zvlášť, ne jen na jednom místě v bytě.
