Nezakrývejte plíseň dalším obrazem ani tapetou. Nejprve zjistěte rozsah. Odstraňte obraz nebo nábytek, dobře nasviťte prostor a prohlédněte zeď. Povrchová plíseň se pozná podle šedavých nebo černých skvrn, které jdou setřít. Pokud skvrny pronikají do omítky nebo se objevují i po opakovaném úklidu, jde o hlubší problém a je nutné řešit příčinu, ne jen následek.
První věc, kterou je potřeba pochopit: ostění není jen ozdobný rám. Je to přechod mezi rámem okna a zdí. Ten přechod musí být vzduchotěsný zevnitř, vodotěsný zvenku a zároveň paropropustný směrem ven. Když se tyto tři vlastnosti pomíchají, vznikne past na vlhkost. Typická chyba je, že někdo utěsní vnitřní stranu parotěsnou fólií, ale vnější stranu nechá otevřenou, nebo ji dokonce přelepí neprodyšnou páskou. Vlhkost pak nemá kudy odejít a kondenzuje přímo v ostění.
Hlídejte také zdroje sucha, které často přehlížíme. Klimatizace v režimu topení, elektrické přímotopy a infrapanely vysušují vzduch víc než klasické radiátory s vodou. Pokud máte digestoř odvádějící vzduch ven, zapínejte ji jen po dobu vaření. Koupelnový ventilátor by měl běžet ještě několik minut po sprchování, ale ne neustále. A pozor na přetápění: každý stupeň navíc snižuje relativní vlhkost, takže místo 24 stupňů stačí 21 až 22 a rozdíl poznáte i na účtu.
Typická chyba je uložit věci do kóje „na chvíli” a zapomenout na ně na roky. Vlhkost pracuje pomalu, ale jistě. Proto si udělejte pravidlo: co v kóji leží déle než půl roku, jednou za čas zkontrolujte. Prohlédněte obaly, očichejte textil a prohlédněte kovové části. Pokud objevíte plíseň, nestačí ji jen otřít – předmět z kóje vyndejte, důkladně vysušte a teprve pak řešte, zda ho ještě použijete. A pokud vlhkost v kóji přesahuje 75 % dlouhodobě, neukládejte tam nic, co byste chtěli za rok najít v použitelném stavu.
Praktický postup je jednoduchý: otevřete okno dokořán, případně i protilehlé okno nebo dveře, aby vznikl průvan. Po 3 až 10 minutách zavřete. V zimě sledujte, jestli se na okně nesráží voda – to znamená, že větráte málo nebo že je v místnosti příliš vlhko. V létě větrejte brzy ráno a pozdě večer, kdy je venku chladněji. Pokud máte v bytě rekuperaci, nárazové větrání okny není nutné, ale občasné vyvětrání pomůže odstranit pachy a vydýchání.
Kolikrát denně a na co si dát pozor V běžném bytě stačí větrat nárazově třikrát až čtyřikrát denně. Ráno po probuzení, potom po příchodu domů, před spaním a případně ještě jednou odpoledne. V koupelně a na WC větrejte po každém použití sprchy, tedy krátce a intenzivně. V kuchyni vždy po vaření, ideálně 5 minut s otevřeným oknem a zapnutou digestoří. Pokud máte v místnosti hodně lidí nebo se tam věší prádlo, počítejte s častějším větráním, klidně pětkrát denně.
Než začnete vybírat jakýkoli přístroj, udělejte si dvě měření. Zaprvé změřte vlhkost v několika místnostech a v různou denní dobu. Zadruhé zkuste vlhkost na dva dny srazit obyčejným větráním a topením a sledujte, co se stane. Pokud vlhkost po vyvětrání klesne a drží se, problém je v provozu. Pokud po vyvětrání během hodin vystoupí zpět, vlhkost přichází z konstrukce nebo z podloží. Tento jednoduchý test ušetří peníze i čas, protože určí, jestli má smysl řešit chování, nebo stavbu.
Kolik minut tedy stačí? V běžné místnosti s jedním oknem stačí 5 až 10 minut, když je venku bezvětří. Při mírném větru se doba zkracuje na 3 až 5 minut. V zimě, kdy je rozdíl teplot velký, stačí i 2 až 3 minuty, protože výměna vzduchu je rychlejší. Naopak v létě, kdy je venku stejně teplo jako uvnitř, může být potřeba 10 až 15 minut, ale efekt je slabší. Rozhoduje průvan, ne délka.
Nepodceňujte ani správné načasování. Větrat těsně před spaním je dobré, ale ne těsně po něm, když je venku horko. V zimě naopak větrejte krátce a často, ne dlouho a málo. Pokud v bytě vzniká plíseň v rozích, zkontrolujte, jestli větráte dostatečně nárazově a jestli nezavíráte okna příliš brzy. Nárazové větrání není o délce, ale o výměně vzduchu. Tři minuty s průvanem udělají víc než hodina s pootevřeným oknem.
Typická chyba je nechat okno pootevřené celý den. Vzduch se sice vyměňuje, ale pomalu a stěny chladnou. Další chybou je větrat příliš krátce, když je venku bezvětří – 30 sekund nestačí ani v zimě. Pozor také na to, že v jedné místnosti může být potřeba větrat jinak než v jiné. Ložnice po noci potřebuje delší výměnu než obývací pokoj, kde se přes den moc nepobývá.
Nárazové větrání znamená otevřít okna dokořán na krátkou dobu a nechat vzduch vyměnit co nejrychleji. Není to totéž jako mikroventilace přes celý den. Při krátkém a intenzivním otevření se vzduch v místnosti vymění během několika minut, aniž by stěny a nábytek vychladly. Právě v tom je rozdíl: dlouhé pootevřené okno ochlazuje konstrukce a zvyšuje riziko vlhkosti a plísní.
